Hudební projekt a popový spektákl belgického zpěváka a producenta Maxe Colombie konečně dorazil do Prahy. S novou deskou Taste přijel vymést populární pražský klub situovaný v Dlouhé ulici. Na show plnou artového projevu, tance a svobody budou návštěvníci vzpomínat ještě dlouho.
Vedle známých belgických hudebních exportů, jako jsou dEUS, Warhaus, Hooverphonic, Lost Frequencies nebo Stromae, září již 15 let jedna třpytivá hvězda. Ačkoliv u nás až tak známý není, Oscar and the Wolf v Nizozemsku nebo ve své rodné zemi vyprodává arény. Jeho všehochuť popu, elektroniky a R&B je nakažlivá a právě naživo se kouzlo a lesk jeho tvorby násobí, a to několikanásobně. Být v Roxy součástí téhle ceremonie a naprosté uvolněnosti bytí byla pravá definice radosti.
Čtěte také: Troye Sivan předvedl Praze krátkou, ale zato propracovanou a euforickou show
Ještě předtím, než svou živelnou přítomností na pódiu vzbudil umělec řádný povyk, dostala prostor česká zpěvačka Annabelle. Objev roku na předávání cen Anděl v roce 2022 a téhož roku finalistka národního kola v Eurovizi odehrála příjemný, ačkoliv svým způsobem i nenápadný set. Naživo jí to zpívá hezky a kapele to jde od ruky jakbysmet – jen ta tvorba je částečně monotónní, plastická a nezajímavá a chybí výraznější hity. Inspirace americkým rádiovým popem jde cítit na kilometry daleko a nenabízí nic, co člověk neslyšel již jinde. Díky tomu její čas na pódiu, ačkoliv hezky odzpívaný a dvoučlennou kapelou výtečně odehraný, dost možná upadl v zapomnění již minuty po jejím odchodu.
Horečka středeční noci začala po půl osmé. Roxy sice nepraskalo ve švech, zarytí fanoušci v předních řadách však byli na první pohled rozpoznatelní. Křik, nepatrné omdlévání a dokonce i pláč a euforie, kterou Oscar and the Wolf způsobil s prvními tóny singlu Warrior, se opravdu rovnaly statusu arénové hvězdy. Se závojem kolem hlavy, brýlemi a v roztrhaném tričku s blyštivými třpytkovými kalhotami předstoupil s klávesistou a bubeníkem na scénu. Na té byla pouze plachta s názvem nového alba. O zbytek se staral středobod večera a pro mnohé i středobod vesmíru – zpěvák Max, z kterého šlo jen těžko spustit oči.
Čtěte také: Been Stellar jsou dost možná Radiohead generace Z, v Praze ze sebe vydali úplně vše
Svou show rozdělil do několika pomyslných aktů – každému předcházela nahraná řeč přibližující téma závislosti ve všech formách. „Jsou drogy a alkohol. Zamilování se je však nejsladší a nejnebezpečnější chuť ze všech,“ pravil. Jeho pronikavý a jemný hlas doplňovaly hromové beaty, temné syntezátory a specifické taneční pohyby. Netrvalo dlouho, než si podmanil celé prostory klubu. Kdo netančil, anebo se alespoň nepohupoval do rytmu, toho k tomu Max pobízel prostým a jednoduchým: „Chci vás vidět tančit!“ Adorace ze strany publika v předních řadách byla jasná a bylo zřejmé, že se našli i takoví, kteří na jeho koncert přicestovali zdaleka.
„Tahle je o našich milovaných, které jsme ztratili. Teď oslavujeme, že je nám bez nich líp!“ Rozchodová Angel Face patřila k tomu nejlepšímu, co večer zaznělo. Potvrdila, že má umělec na svém kontě již hodně slibných hitů, o které by se v ideálním světě prala světová rádia do roztrhání. Přestože z nové desky odehrál velkou porci písní, ani tak nedošlo na výbornou, hravou a podbízivou Pretty Little Thing nebo Weeknd-ovskou Somebody Without U. Škoda. Zrovna tyto dvě mohly nahradit nevynikající Taste a High Life, které se staly hlušším místem jeho hodinu a půl trvajícího setu. Když Max promlouval o adikci, ozvalo se z davu prosté a jasné: „Jsem závislá na tobě!“ A lépe by se večer shrnout snad ani nedal.
Čtěte také: The Weeknd završuje svou trilogii, Lady Gaga chystá nové album a The Rolling Stones ruší evropské turné
Silnou stránkou hudebníka je právě jeho pódiová přítomnost a chvilkami i nepřítomnost. Jak je to myšleno? Když se zrovna nevrtěl do rytmu, nepředváděl se jako na módní přehlídce, nelaškoval a netančil, tak doslova meditoval a byl stejně jako většina lidí v sále, od třetího a nejvíce tanečního aktu, také v osobním transu. Ležel například na zemi a prožíval své rozpoložení a lidskou bezbrannost před zraky všech přihlížejících.
Třetí akt přinesl upravené taneční verze písní z rozmanité diskografie projektu. Veškerá atmosféra vygradovala do zmíněného tanečního transu, kdy si člověk připadal, jako by byl na koncertě Faithless. Vlály vlasy a vlály těla, jak zpívá David Koller v jedné ze svých starších písní, a nebyl čas se zastavit. Nebo spíše – nebyl důvod. Prvotřídní taneční extáze však mohla vynechat atmosférickou Strange Entity z debutového alba Entity, které rychlejší taneční forma spíše nesedla než sedla.
Poslední, čtvrtý akt, mohl být evidován jako neoficiální přídavek. Tři finální skladby Joaquim, James a Oh Boy byly již atmosférickou dohrou neobyčejného večera stráveného ve společnosti nadaného hudebníka, showmana a ikony říkající si Oscar and the Wolf. Je téměř jisté, že příště těch lidí přijde daleko víc – o takových koncertech se slovo rozběhne rychle.