Prostory Café V lese patří k těm nejmenším v Praze, o to byl však větší zážitek vidět ve vršovickém sklepu na vzestupu americkou kapelu, o které se naprosto oprávněně mluví stále více. The 1975 si je vybrali jako předkapelu na evropské části turné, Fontaines D.C. zase na své toulky po Americe a Kanadě. O debutovém albu a EP se se čte pouze v superlativech. Mladí Been Stellar mají nakročeno na světovou dominanci.
Listopad bývá každoročně jedno z nejnáročnějších koncertních období celého roku. Jako by se do Prahy rozhodly přijet nejzajímavější jména a v kalendáři měli hudebníci označeno červenou fixou a s vykřičníkem jedenáctý měsíc. A právě v neděli 10. listopadu mohli mít hudební fanoušci velké dilema, neboť se v Praze jednoho dne střetly tři velmi zajímavé kapely. V O2 areně se loučili Sum 41 a SaSaZu přijely očarovat The Last Dinner Party. Vycházející Been Stellar, nejmenší ze zmíněných, to tedy neměli vůbec jednoduché. Kdo však na kapelu narazil dříve a věděl, o koho jde, ten měl v rozhodování jasno.
Čtěte také: Sum 41 se v pražské O2 areně nadobro rozloučili s fanoušky
New York, město, ve kterém kapela vznikla a které zmiňují v názvu svého debutového alba Scream From New York, NY i ve stejnojmenné písni z něj, dal zrod za posledního více již půl století naprostým hudebním legendám. Ve výčtu můžeme začít u The Velvet Underground, Beastie Boys, Sonic Youth a následně pokračovat u přelomu nového milénia s The Strokes, Yeah Yeah Yeahs či Interpol. V podobných šlépějích se vydává pětice ve složení Sam Slocum (zpěv), Skyler Knapp (kytara), Nando Dale (kytara č.2), Nico Brunstein (basa), Laila Wayans (bicí).
Na koncertě ve Sportovní aréně Fortuna s The 1975 letošního března si u nás mohli nasbírat své první fanoušky a některým z nás bylo zbožným přáním je vidět znovu i na samostatném vystoupení. Hudební trh je však veliký, Evropa jako taková také, a začínající kapely s lepším jménem a pověstí tak kolikrát českou metropoli na svých začátcích oželí. Přeci jen se najde více návštěvníků u sousedů v Německu, Nizozemsku nebo Belgii a českému nadšenci kolikrát nezbývá nic jiného než za oblíbeným interpretem vycestovat do zahraničí a nebo doufat v brzký slot na některých z našich festivalů.
Čtěte také: Ottone Pesante do Café V lese přinesli promyšlenou dechovou živelnost
Českým promotérům se povedlo přivézt naprostý hudební klenot, který se ještě krystalizuje a hledá si své místo na výsluní. Debutové album patří k těm nejlepším deskám tohoto roku a kombinuje to nejzajímavější z post-punku, alternativního rocku a shoegaze v neotřelé formě. Mladičká pětice se přitom ještě stále hledá a jde poznat, že na pódiu ještě není tak pevná v kramflecích, co se týká proslovů a interakcí. Britský hudební magazín NME je již v roce 2022 nazval jako jednu z aktuálních nejnadějnějších kytarových seskupení z New Yorku. Tréma je na místě, ale odráží pouze fakt, že jsou hudebníci stále mladými výrostky, kteří krůček po krůčku dobývají evropský kontinent a dostává se jim pozornosti ze všech stran.
„Nastal konec světa a já se cítím skvěle,“ jakoby komentovali aktuální dění prezidentských voleb v Americe, s naprostou grácií otevřeli svůj hodinový set gradující titulní písní nasáklou shoegaze. Šlo o mix Interpol, My Bloody Valentine nebo Fontaines D.C. v jednom. Stačilo se nechat unést hudbou, pohupovat se do rytmu instrumentálních kytarových smyček, hutných basových strun, zpěvákovy tamburíny udávající rytmus a mohutných úderů bicích. Vycházející rocková senzace měnila rytmus ze zasněné zamlžené krajiny do čirých rockových pastvin datujících se do devadesátých let alternativního rocku. Zde se nabízelo spojení se začínajícími Radiohead na prvních deskách. Zpěvák Sam Slocum stejně jako Thom Yorke zpíval ve spektru desítek emocí a s naprostou jemností, kytarista Skyler Knapp zase jako by byl posednut duchem kytaristy Jonnyho Greenwooda.
Mladá parta pulsovala mezi líbivou naléhavostí a neutuchající zběsilostí. Až na jednu výjimku odehráli celé své první album a tři písně z neméně povedeného eponymního EP. Se Shimmer se v Café V lese zastavil čas, oprsklá Manhattan Youth diváky rozeskákala, s akustickou Takedown se člověk rozplynul do nanočástic vzduchu, s Kids 1995 zase přišla nostalgická nálada, jako byste skladbu znali už roky. Finální I Have the Answer uzavírá nejen album, ale ukončila i celý večer. Rozlehlý šestiminutový opus již jen podtrhl všechny kvality newyorské sebranky, o které ještě uslyšíme.
Sledovat Been Stellar na pódiu bylo podobné jako vidět Nothing But Thieves naživo v roce 2015 nebo Yungbluda v roce 2018. Člověk zkrátka tuší, že sleduje něco velkého, co se objeví jen jednou za pár let, a co bude expandovat výš. Vše je to samozřejmě pouze o domněnkách a pravdu ukáže teprve čas. Evropské turné sice prozatím asi nebude velmi výdělečné, ale tvoří se zde historie a odkaz, a co může být víc?