Parkway Drive patří mezi kapely, které se do Česka rády vracejí. Tentokrát však ne na hradecký Rock for People, kde byli k vidění naposledy, nicméně do pražské Sportovní haly Fortuna v Holešovicích.
7. listopadu 2025 se v pražské Sportovní hale Fortuna v Holešovicích odehrála hudební podívaná pro všechny fanoušky The Amity Affliction, Thy Art Is Murder a především jejich krajanů, hlavního taháku Parkway Drive, kteří během světového turné slaví 20 let na scéně. Z naprostých metalových outsiderů se za tuto dobu vyšplhali mezi nejlepší kapely, jež se řadí mezi headlinery mezinárodních hudebních festivalů.
Čtěte také: Enter Shikari: Je téměř nemožné být v hudební branži a bojkotovat vše, co se vám nezdá správné
Koncert Parkway Drive lze v některých ohledech označit i za taneční představení či moderní divadlo. Že vám to moc nesedí k metalovému koncertu? Právě tím se stal večer natolik nezapomenutelným. Velkolepý byl už začátek, který startoval asi patnáct minut po osmé hodině večerní. Frontman Winston McCall se svými parťáky nezačali na pódiu, jak by se dalo očekávat, ale na druhé straně arény. To, že se bude dít něco zvláštního, si mohli bližší i vzdálenější fanoušci povšimnout už několik minut před začátkem, protože se najednou na ploše objevili security, aby u zadního vchodu udělali prostor. Z toho poté vyšla celá kapela v doprovodu dvou obrovských vlajek, se kterými absolvovali pouť napříč celou arénou až k pódiu. Winston byl oděn do bílého roucha a vypadal jako mnich, který se tam zjevil omylem. To ale pouze do chvíle, kdy se opřel do svých charakteristických vokálů. První dvě písně (Carrion a Prey) muzikanti odehráli ještě v přední části scény, kterou zakrývala opona. Ta ale spadla hned na začátku Glitch, při níž se na pódiu objevili i tanečníci s moderní choreografií.
Show plná plamenů a fanouškovského skandování
Celá show byla od začátku fenomenální, i když na začátku trochu pokulhával zvuk, ale i ten se během pár chvil srovnal. Parkway Drive se představili v naprosto skvělé formě, přičemž i na samotných fanoušcích bylo od začátku vidět, že se na tuhle světovou hudební návštěvu těšili a že jí to teď náležitě oplatí svou energií. Večerem několikrát proběhlo skandování „PARKWAY DRIVE! PARKWAY DRIVE!“. Jak postupně show gradovala, o to víc byla scéna plná plamenů a dalších pyrotechnických efektů.
Čtěte také: Ethel Cain v Praze: Hudební lék na podzimní deprese
Za dvacet let fungování a osm studiových alb není úplně lehké vybírat skladby do setlistu, ovšem v tomto případě přišla řada na všechno důležité, jako je Vice Grip, The Void, Horizons a v samém závěru Crushed či Wild Eyes. Na scéně chyběla jakákoliv projekční tabule, což bylo místy na škodu, ale pojďme si říct, že to, co ušetřili za LED obrazovky, to pohodlně vrazili do tanečníků nebo do smyčcového tria. Netřeba však pochybovat o tom, že byli členové a přední řady při takovém množství ohňů osmahnutí jako špekáčky.
Největším zážitkem večera byl nepřekvapivě závěr, při němž přídavek odstartoval sólem na bicí, kdy se celá konstrukce s bubeníkem Benem Gordonem otáčela o 360 stupňů, a on tak nějakou dobu hrál i vzhůru nohama. Scéna, včetně konstrukce s bubeníkem, začala hořet. Koncert utíkal až příliš rychle a z velké části to bezesporu zavinil fakt, že zpěvák si na nějaké proslovy moc nepotrpěl a házel tam jednu hitovku za druhou. Fanoušci mu i bez jakékoliv mluvené interakce zobali z rukou.
Australané s čirým metalovým srdcem předvedli, jak má takový koncert vypadat, protože vytknout se jim dá za tento večer jen pramálo.
