Dva večery, dvě vyprodané haly a jeden jasný vzkaz: The Neighbourhood jsou zpátky ve formě. Do Prahy se vrátili po sedmi letech a jejich zastávka ve Sportovní hale Fortuna se okamžitě proměnila v událost, na kterou fanoušci a fanynky čekali celé roky. V rámci světové tour kapela představila nejen novou éru s deskou (((((ultraSOUND))))), ale zároveň potvrdila, že její melancholický, temně stylizovaný sound má pořád obrovskou sílu.
Oba večery otevřeli Noise Dept. a Night Tapes, ale hlavní show začala přesně ve 21:00 hodin. A ne zcela tradičně. Halou se rozezněl hlas AI průvodkyně, která se představila jako „virus“ a vyzvala publikum, aby show bedlivě sledovalo, a hlavně se cítilo dobře. „Je to safe space,“ řekla. Minimalistická stage, které dominovala velká LED obrazovka, pak na chvíli potemněla, aby se na ní vzápětí objevil ikonický dům vzhůru nohama – vizuální podpis kapely.
Za mohutného potlesku nastoupila sedmičlenná sestava v čele s Jessem Rutherfordem a otevřela set novinkou Hula Girl. Publikum okamžitě reagovalo. Zpívalo od prvních tónů a Rutherford, s tamburínou v ruce, si energii davu viditelně užíval. Následné OMG a Crybaby nastavily tempo večera, který od začátku stál hlavně na silné energii publika.
Čtěte také: TIP REDAKCE: Femtanyl, Warlord Colossus nebo Pacifica. Koncerty, které by vám neměly ujít
Hudebně kapela potvrdila, že jejich síla stojí v kombinaci žánrů – alternativní rock, R&B groove, jemné elektronické vrstvy i hiphopová rytmika. Kytary byly často záměrně „zamlžené“ efekty typu reverb a chorus, zatímco basová linka byla výrazně posazená dopředu, místy až fyzicky hmatatelná. Rutherfordův vokál přecházel mezi jemným falzetem a mluveným, téměř rapovým projevem, přičemž si často pomáhal lehkou studiovou stylizací i naživo. Výsledkem byl zvuk, který působil současně intimně i stadiónově.
První akt postupně gradoval. Prey roztančila celou halu a R.I.P. 2 My Youth vyvolala jeden z nejhlasitějších momentů večera. Rutherford si během koncertu pohrával nejen s hlasem, ale i s vlastní image a sex-appealem. Během R.I.P. 2 My Youth totiž odhodil triko, což přítomní přijali s nadšením, i když v kontextu velmi mladého publika to mohlo působit lehce rozporuplně.
Čtěte také: TIP REDAKCE: 5 bizarních příběhů ze života světových hvězd
Setlist byl rozdělený do tří aktů, které pracovaly s dynamikou i emocemi. Druhý akt přinesl zklidnění. „Ujistěte se, že máte kapesníčky. A jestli nechcete být emo, jděte teď raději na toaletu,“ uvedl jej zpěvák a s akustickou kytarou spustil Baby Came Home 2. Následná The Beach a další pomalejší momenty ukázaly silnější, introspektivní polohu kapely. Právě tady vynikla Rutherfordova schopnost pracovat s emocí. Jeho hlas byl křehký, místy téměř šeptaný, ale stále přesný a kontrolovaný. Daddy Issues pak proměnila halu v kolektivní zpověď, a byl to jeden z těch momentů, kdy publikum zpívalo hlasitěji než samotná kapela. A také jeden z těch momentů, kdy se nejedné fanynce, včetně mě, zamlžily oči. Tenhle song je prostě deep.
Třetí akt už patřil velkému finále. Lovebomb, Sweater Weather a Softcore uzavřely téměř dvouhodinovou show ve velkém stylu. Právě Sweater Weather znovu potvrdila status generačního hitu. Energie dosáhla vrcholu.
Navzdory obavám, které koncertům The Neighbourhood občas předcházejí, působil celý večer velmi přesvědčivě. Jesse Rutherford podal silný vokální výkon, kapela hrála sehraně a zvuk byl, až na pár přebasovaných momentů, vyvážený a čitelný.
Dva vyprodané večery v Praze tak nebyly jen návratem po sedmi letech, ale jasným potvrzením, že The Neighbourhood dokážou i po pauze nabídnout show, která je současná, emocionální a přesně míří na svou generaci.
Napište komentář