Přední tuzemský festival Colours of Ostrava se letos opět pyšní našlápnutým programem, ve kterém se budou křížit všechny možné žánry ze všech koutů hudebního světa. Přinášíme pár tipů, co byste si ve dnech od 17. do 20. července v areálu Dolních Vítkovic rozhodně neměli nechat ujít.
Darkside
Poslední přírůstkem do letošního programu je newyorské elektronické duo Darkside, které ředitelce festivalu učarovalo natolik, že se rozhodla rozšířit už hotový program. Pánové Nicolas Jaar a Dave Harrington představili loni své debutové album Psychic, které lze s klidem zařadit mezi nejoriginálnější desky roku 2013. Směs kytar, potemnělých hlasů a experimentálního ambientu moc baví a atmosféra by se při poslechu nahrávky dala krájet. Pokud Darkside neznáte a jste otevřeni novým věcem, určitě zaskočte v sobotu ve 23 hodin na ArcelorMittal stage, slibujeme, že nebudete litovat. Šušká se totiž, že naživo opravdu umí!
https://soundcloud.com/daftside-2/paper-trails
Seasick Steve
Tak tenhle chlápek je špička! Před pár dny na Pohodě předvedl Seasick Steve úchvatnou show. Geniální bluesman ve věku našich dědů, který si zahrál na Glastonbury, byl v sedmdesáti nominován na Brit Awards a má také například prsty v produkci (desky Modest Mouse), v Trenčíně nabídl kromě jižanské angličtiny, velké dávky humoru a ryzího blues také pekelně chytlavé melodie. Vše dohromady vytvářelo kouzelnou kombinaci a ze Steva, jeho bílého plnovousu a vzhledu Strýčka Pompa prostě nešlo spustit oči. Odlehčující chvíle s blues par excellence, home made kytarami a s pánem, který vypadá, že přišel na pódium poté, co zrovna po celém dni sesedl z traktoru, můžete zažít hned v úvodní den festivalu, a to ve 23 hodin a 15 minut na ArcelorMittal stagi.
The National
Jedním z největších lákadel letošního programu barevného festivalu jsou bezesporu američtí melancholici The National, jejichž doménou jsou často složitě interpretovatelné texty, které má na svědomí textař a frontman Matt Berninger. The National je tak trochu rodinná kapela, jež kromě Berningera sestává ze dvou sourozeneckých dvojic – z dvojčat Aarona a Bryce Dessnerových a Scotta a Bryana Devendorfových. Malé upozornění, abyste si nemysleli, že vidíte dvojitě.
Formace, jež letos dostane občanku, se za dobu své existence dokázala vypracovat na jednu z nejlepších koncertních kapel současnosti – vyprodává velké koncertní haly a objíždí největší světové festivaly. Mezitím vydala šest studiových alb, z nichž to poslední, Trouble Will Find Me, vyšlo minulý rok v květnu a bylo nominováno na sošku Grammy pro nejlepší alternativní nahrávku. The National, kteří jsou mnohými přirovnáváni ke kultovním Joy Division, se však nedařilo od začátku, pořádně prorazili až se třetí studiovkou z roku 2005, Alligator, která v hudebním světě sklidila velká nadšení. Kapela vystoupí v neděli ve 20 hodin na Česká spořitelna stagi.
Jamie Woon
V pátek 18. července v půl jedné ráno zamiřte do Gongu, pokud chcete vidět skvělého muzikanta, co si na pódiu vystačí úplně sám a výsledek je velký. Brit s asijskými kořeny Jamie Woon dělá folk tak trochu jinak. Zpívá, hraje ne kytaru a vše to prohání skrz loopstation. Velkého úspěchu se mu dostalo před čtyřmi lety, když jeho singl Night Air koprodukoval dubstepový král Burial. O rok později, v roce 2011, vydal debut Mirrorwriting, jehož je Night Air součástí, který byl kritikou i fanoušky skvěle přijat. Výrazný zpěv, dubstepové linky, samply, příjemné beaty a velká duše, takový je Jamie.
Trentemøller
Anders Trentemøller má za sebou k dvacítce let zkušeností na koncertních pódiích. Za tu dobu si prošel vývojem od indie, post punku, krautrocku, až nakonec zakotvil u elektroniky. Na jeho koncertech se vždy můžete těšit na jedinečnou vizuální a světelnou show s kapelou, která celému vystoupení dodává na síle. I to je jeden z důvodů, proč byla jeho show několikrát nominována na Live Show of the Year.
,,Nepovažuju se za elektronického umělce, jsem hudebník. Bez elektroniky se neobejdu, inspiruje mě ale i krautrock, shoegaze, post punk, pop, a dokonce také folk, klasika a soundtracky. Výsledkem je ale má vlastní hudba,” říká Trentemøller, dánský multiinstrumentalista, elektronický mág a producent, který míří do Vítkovic se svou jedinečnou live show. Osobitý rukopis, pomalé i rychlejší rytmy, temnota i světlo, to vše vás doprovodí od jedné hodiny ranní v pátek 18. července na Česká spořitelna stagi.
MØ
Stejně jako Trentemøller dorazí z Dánska i Karen Marie Ørsted alias Mø. Tenhle popový živel je na hudební scéně aktivní teprve něco přes rok, i za tu dobu stihl spoustu lidí přesvědčit o svých (nesporných) kvalitách. Letos v březnu vydala Mø skvělé album No Mythologies To Follow, jež je plné chytlavých melodií, které po pár posleších nejdou dostat z hlavy. ,,Jsem mixem jemné melancholie a trochu ošklivého fuck-off postoje,” říká o sobě Karen, která svou hudbu charakterizuje celkem přesně jako elektro indie pop vibrující hip-hopem a soulem. Je jí teprve 26 a vypadá to, že má dobře našlápnuto, proto si její koncert nenechte ujít v pátek patnáct minut před půlnocí na ArcelorMittal stagi.
Ólafur Arnalds
Island toho má v hudebním světě na svědomí hodně, za své hovoří světový úspěch Björk, Sigur Rós nebo třeba Emilíany Torrini, která letos na Colours také vystoupí. Výjimkou není ani Ólafur Arnalds, mladý talentovaný hudebník, který citlivě mixuje piano, strunné nástroje a beaty. Výsledkem je hloubavá muzika, která má na svědomí už hodně slz. Ólafur je mnohými označován za neoklasického interpreta, přijďte posoudit sami v sobotu v 19 hodin a 30 minut do Gongu.
John Grant
Skvělý americký písničkář John Grant vystoupí na festivalu 19. července ve 20 hodin 15 minut na ArcelorMittal stagi. Fanouškům alternativního folku jeho koncert důsledně doporučujeme navštívit. Muzikant s pohnutým životním osudem (homosexualita, agorafóbie, deprese, závislost na drogách a alkoholu, HIV,…) tvoří příjemnou muziku, z níž pro její upřímnost mrazí a která je právě díky ní poutavá. Softrock, krásný hlas, elektronické prvky, syrovost a otevřené texty, přesně takový je John Grant. Ředitelka festivalu Zlata Holušová na jeho koncert vzpomíná takto: ,,Ta hudba vás přimrazí, až nejde odejít, po těle se vám přitom rozlije nádherné teplo a klid.“ Možná jenom do chvíle, než za klavírem zazpíval: „Jsem ten největší hajzl, jakého jste kdy potkali.“ (viz video)
MGMT
Americkou psychedelickou lahůdku MGMT asi není třeba dvakrát představovat. Andrew VanWyngarden a Benjamin Goldwasser jsou ve své tvorbě ovlivněni šedesátkovou psychedelikou a hippie vlnou. Popularitu obrovských rozměrů si získali díky už šest let staré prvotině Oracular Spectacular, která obsahuje mimo jiné i chytlavé hitovky a asi i vůbec nejznámější pecky Kids, Electric Feel či Time to Pretend. Když se tehdy album vyšplhalo na dvanáctou příčku UK Albums Chart, vysloužili si MGMT pozornost odborné kritiky i hudební veřejnosti. Kromě čtyř vítězství v anketě pořádané hudebním magazínem NME získali několik nominací na ceny, z nichž nejcennější budou jistě ty na malý pozlacený gramofón. Halucinace z velké audiovizuální show můžete zažít už první den festivalu, patnáct minut po půlnoci na ArcelorMittal stagi!
