Letošní nabitý ročník Rock for People začal v plné parádě. Vyprodaný festival v prvních dvou dnech divákům nabídl grandiózní jména napříč mnoha žánry – vedle headlinerů jsme stihli i řádku dalších vynikajících jmen od The Wombats začínaje a The All-American Rejects konče.
Areál festivalu se rok od roku zlepšuje. Pódia jako Evropa 2 nebo ČT art změnila svůj vzhled a v areálu přibyly i nové sochy a další výzdoba. Je poznat, že se tým Rock for People inspiruje u zahraničních festivalů, a to je dobře. Hned se mi vybavily mé minulé návštěvy festivalů, jako jsou Hellfest ve Francii (sochy) nebo Grape na Slovensku (výzdoba stanu Evropy 2) – krása střídala nádheru i mimo hudební program.
Rozhovor (2026): Michal Thomes z Rock for People: Věděli jsme, že Halsey vzbudí kontroverzi. Chceme se posouvat dále
Jestli se něco po letech vrátilo zpátky, pak je to deštivé počasí, které se až na malé výjimky posledním pěti ročníkům vyhýbalo. Naštěstí nenastaly bouřky ani žádný větší mordor, a tak si návštěvník vystačil s pláštěnkou a dobrou náladou.
První den v čele s Gorillaz, The Pretty Reckless nebo The Wombats
Ještě předtím, než si hlavní Mastercard stage přivlastnili britští The Wombats, měli jsme šanci vyzpovídat jejich baskytaristu. Na rozhovor se můžete těšit již brzy. Nakažlivá energie wombatů sloužila jako perfektní otvírák festivalu a nechyběly největší hity z debutového alba ani zářezy z alba nejnovějšího. Byla to taková hodinová best-of kompilace.
Lenka Dusilová ve vedlejším stanu oslavovala své padesátiny, na které dorazil i David Koller. Její set byl milým překvapením a vlastně i objevem. Experimentální tvorba vtáhla i mnohé zahraniční návštěvníky a byl to velký, nekompromisní nářez.
Irští Gurriers jdou po stopách kolegů z Fontaines D.C. a ani se tím netají. Předvedli jedno velké postpunkové rodeo, ve kterém bylo slyšet i trochu At The Drive-In nebo Rage Against the Machine. Circle pity ovládly celý stan Petra Bezruče a lidé padali na zem jako švestky. Byl to jeden velký punk. The Pretty Reckless zahráli v dešti na hlavní stagi svůj rock’n’rollový set plný nekončících riffů a chraplavých zářezů zpěvačky Taylor Momsen. Spousta lidí však utíkala do předních řad na jedny z taháků letošního ročníku – Electric Callboy.
Čtěte také: Rock im Park 2026 zahájili The Pretty Reckless a Tom Morello. Ročník 2027 už zná svého headlinera
Tuhle německou bandu buď naprosto zbožňujete, nebo vás nechává chladnými. Řadím se bohužel do druhé kolonky a ani naživo jsem ten hype kolem nich a jejich karikatur zkrátka nepochopil. Lidé se však bavili, a o to jde především. Navíc jsem tolik lidí u Rock for People stage, která je v Parku 360 druhou největší, snad ještě nezažil. O pár desítek metrů vedle hrály Die Spitz, kde jsem si hned spravil chuť jejich grungeovým a heavy metalovým setem.
Headlineři Gorillaz do Hradce přivezli své nejnovější album a s ním i raritní hostování Joea Talbota, zpěváka punkových IDLES, během společného singlu The God of Lying. Damon Albarn, lídr Gorillaz, si to na pódiu užíval spolu s celou kapelou, a začátek festivalu tak odstartoval fenomenálně – s největšími hity i s propracovanou tvorbou z poslední desky The Mountain. Za velkého slejváku všichni sborově zpívali nesmrtelné hity jako 19-2000, Stylo a samozřejmě i Feel Good Inc. nebo závěrečný Clint Eastwood.
Nová tvorba sice odbočovala od jednodušších melodií prvních alb, povedené gorilí vizuály však spojily celou show do jednoho krásného celku. Vidět Gorillaz na Rock for People byl sen, asi takový jako celá skladba On Melancholy Hill.
O závěr prvního dne se postarali rozbíječi Trivium a thrown. Kdo se potřeboval na konci dne ještě trochu rozbít, nesměl na nich chybět.
Druhý den s Limp Bizkit, The All-American Rejects, letlive. a dalšími
Čtvrtek otevřeli američtí letlive. s nezastavitelným zpěvákem Jasonem Butlerem, známým také z pozdějšího projektu FEVER 333. Ten na pódiu vyváděl psí kusy, lezl po lešeních, házel mikrofonem do vzduchu a spojoval lidi svými proslovy. Lepší začátek si druhý den festivalu snad ani nemohl přát. Na vedlejším pódiu začínali skvělí The Pretty Wild – další z objevů mezi nadějnými jmény letošního ročníku.
Sestry Neiersovy se střídaly ve zpěvu a growlingu a chytlavé melodie vás zkrátka nenechaly chladnými. Na hlavní stagi jsem odchytl ještě část setu kapely The Plot In You, kteří byli také skvělí, ale ve své tvorbě přece jen o něco střídmější.
Breaking Benjamin jsme mohli vidět v české premiéře. Jejich zpěvák má problémy s létáním, a tak se kapela musela do Evropy dopravit dvěma loděmi. Byla to velká rarita zažít je i u nás a jejich heavyrockový set opravdu stál za to. S finální Diary of Jane jsme se přesunuli na All Time Low. Američanům chyběl kytarista Jack, který kvůli zranění nemohl vystoupit, na atmosféře to však vůbec neubralo.
Čtěte také: All Time Low přivezli do SaSaZu nálož hitů a propálili festivalový návrat!
All Time Low jsou velcí showmani a jejich koncert byl svěžím přívalem pozitivní energie a radosti. Nechyběly největší hity ani moshpity. Příjemný set odehrála také indie čtveřice Destroy Boys, na hlavní stagi burcovaly publikum BABYMETAL a pro několik stovek fanoušků si akusticky zahrál sympaťák Barns Courtney.
Naštvaní Britové Yard Act by stejně jako v roce 2022 mohli vyhrát cenu za nejpodceňovanější kapelu ročníku. Tehdy hráli kolem poledne, tentokrát si vylosovali set během vystoupení oblíbených Papa Roach. Kdo však viděl nu-metalové ikony několikrát a odolal jejich koncertu, dostal pořádný nášup britské naštvanosti a našlapanosti v podání Yard Act.
Rozhovor (2022): Yard Act: Snad se jako civilizace posuneme vpřed dřív, než zničíme planetu a poštveme se proti sobě navzájem
Ti se od samotného začátku nezastavili a stříleli svůj post-punk do lidí jako kulky – nespoutaně a se vší vervou. Naživo znějí mnohem energičtěji než na studiových nahrávkách. Mimochodem, připravujeme pro vás taky rozhovor.
Headlineři dne, Limp Bizkit mají za poslední roky obrovský hype a v Hradci svou show doslova zabíjeli. Fred Durst dav po celou dobu hecoval, vzal na pódium několik mladších fanoušků a mezi skladbami pouštěl různé rádoby ironické i ikonické hity. Od 99 Luftballons od Neny po Tainted Love od Glorie Jones.
Na pódiu měli Bizkiti makety MC kazet a na obrazovkách se zobrazovaly texty songů i různé memy, které geniálně doplňovaly show a jejich auru trollů. Odehráli většinu alba Chocolate Starfish and the Hot Dog Flavored Water, otevřeli snad sedm circle pitů, s ničím se nemazali a na pódium dostali i lídra Papa Roach Jacobyho Shaddixe. Jediný pomalejší moment nabídli u emotivního coveru Behind Blue Eyes od The Who, jehož rádia do dnešního dne rády hrají.
Čtěte také: Přemety, moshpity i pády: Architects s kolegy bez servítky rozcupovali Prahu
Na samotném konci dne přišlo nečekané zklamání. Jedna z velkých rarit line-upu, The All-American Rejects, na které jsem se těšil opravdu hodně, přivezla rozporuplnou show a s ní i zvláštně poskládaný setlist. Zahráli všechny největší hity, takže si je člověk s radostí mohl odškrtnout ze seznamu kapel, které chtěl vidět, ale nic víc nenabídli. Zpěvák i tak poměrně krátký koncertní čas trávil nesmyslnými povídačkami bez hlavy a paty, na což mu dal dav jasně najevo: „Drž hubu a hrej!“ Těšíme se, co přinesou další dva dny a finální bonusový s Iron Maiden v čele.
Napište komentář