Jedna z aktuálně největších metalcorových kapel, Architects, vystoupila po dvou letech v Praze. Forum Karlín jim bylo posledně malé a prostory O2 universa tak naplnily tisíce fanoušků moderního metalu až do úplného vyprodání. Předskočili jim maskovaní nováčci na scéně PRESIDENT a coroví oblíbenci LANDMVRKS.
Sektor stání pořadatelé vyprodali jen co by jeden hvízdnul, přece jen chce u tvrdších žánrů člověk být co nejblíže akci – zájem o čtveřici z anglického Brightonu byl však tak enormní, že opticky nezůstalo volného místečka ani na ochozu. Nabitý večer otevřeli maskovaní PRESIDENT z Velké Británie. Jde o velmi diskutované a sledované jméno alternativní metalové scény, které zkrátka budí vášně. Je to s nimi podobné jako se Sleep Token (kteří Architects na stejném postu předskakovali na evropském turné v roce 2023 – pozn. red.) – buď je milujete, nebo vás prostě nechávají chladnými. Přiznám se, že se řadím do druhé kategorie, avšak muzikanti naživo post první kapely, která celý line-up otevírá, obhájili skvěle. Kdo si chce udělat svůj vlastní obrázek, neměl by si je nechat ujít na letošním Rock for People. A jen pro zajímavost, kapelu nesměl nikdo oficiálně fotit, takže profesionální fotky z jejich setu budete hledat v českých médiích marně. Krátký šestipoložkový set plný úctyhodných growlů, vokálů, samplů a breakdownů byl rozjezdem před nástupem nabušené mašiny říkající si LANDMVRKS. Ti jsou v Česku jako doma, už se stalo, že u nás hráli i několikrát za rok. A i přesto zájem o ně stále stoupá. Není se čemu divit.
Čtěte také: The Devil Wears Prada si ve Futurum Music Baru zahráli naposledy, udělali z něj kůlničku na dříví
Banda z jihu Francie je s každým vystoupením lepší a lepší. Posledně v Praze, před dvěma lety, vyprodala Lucerna Music Bar a oslavila s námi Svátek práce – v tento pondělní podvečer si zase naprosto přisvojila dav, který primárně patřil Architects. Od počáteční exploze tracků Creature a Death se nezastavili a hráli neúprosnou silou hurikánu. Nešlo se ubránit. Začaly první větší moshpity a energie stříkala všude okolo. Dalo by se snad i říct, že tehdy ještě připravující se headliner měl co dělat, aby následně předkapelu překonal. Kapela a ani její frontman si na nic nehrají a je jim naprosto jedno, jestli se jedná o jejich headline koncert nebo ne. Dávají do toho prostě vše. Svým neúprosným zvukem návštěvníky smetli jako rozbouřené vlny, které zdobí jejich nejnovější album The Darkest Place I’ve Ever Been z minulého roku a které měli jako zátiší na stagi. Zpěvák Florent Salfati částmi přecházel až do deathcorových growlů, což jistě ocenili návštěvníci koncertu Lorny Shore z předchozího dne, odehrávajícího se ve stejných prostorech libeňské haly. Příkladem nechť je třeba finální položka na setlistu Self-Made Black Hole. Více slov netřeba.
Fotoreport: Architects a LANDMVRKS, 26. 1. 2026, O2 universum, Praha
Architects si během předchozích turné vozili různé promakané projekce, které jejich koncerty posouvaly na další úroveň. S cyklem posledního alba The Sky, the Earth & All Between však tato pozlátka osekali na dřeň a vystačili si s logem kapely v pozadí a metajícími lasery a světly. Ačkoliv se jednalo o jejich největší samostatný koncert u nás, člověk si díky tomuto minimalistickému nastavení částečně připadal, jako by se pomyslně a nostalgicky vrátil do minulého desetiletí, kdy Architects hráli ještě v malých klubech.
Zpěvák Sam Carter své party zvládal bravurně a kapela velmi energicky pokračovala tam, kde skončili LANDMVRKS. Oproti minulým koncertům frontman také ubral na průpovídkách a kapela se tak mohla věnovat především hraní, a to v případě tohoto setlistu, jednoho bangeru za druhým. A že jich na kontě mají za svou kariéru spousty. V setlistu se nejelo dále než do roku 2014, tedy za album Lost Forever // Lost Together, a tak příznivci syrovějšího zvuku kapely mohli marně hledat třeba jejich naživo nejčastěji hraný song These Colours Don’t Run.
Živému projevu kapely není co vytknout, ačkoliv nazvučení by zasloužilo o něco méně basy. Od samotného začátku se s prvními tóny rozjely moshpity, circlepity, walls of deaths a všechny takové neřesti, které vás jen napadnou. Nechyběl crowdsurfing desítek zpocených těl, a na výzvu samotného zpěváka byl jedním z přítomných proveden také backflip uprostřed otevřené jámy čekající na začátek breakdownu a náraz rozjetých moshujících o sebe. Tahle mašina jela na plné obrátky a nehodlala zastavovat. V davu nechyběly ani pády na zem, a že jich bylo, naštěstí však k žádné větší úhoně nedošlo. On tenhle adrenalin není pro všechny.
Čtěte také: Polští Belzebong nadělili Modré Vopici vypráskaný bahenní koncert
Nejnovější album z roku 2025 dostalo v setlistu prostoru nejvíce. Fanoušky i kritiky bylo přijato velmi dobře, a tak nebyl důvod toho nevyužít ve svůj prospěch. Elegy a Whitplash za sebou fungovaly na úvodu geniálně, u rozverné mlátičky pod názvem Brain Dead se k Architects připojil zpěvák z LANDMVRKS. Blackhole a Seeing Red zase provětraly poslední kapky energie fanoušků v sále. Jediná necelá desetiminutovka, kdy se mohlo na chvíli vydechnout a zvolnit, byla u emotivní dvojice písní Everything Ends a Gone With the Wind. Subjektivně ještě musím vyzvednout trojici za sebou jdoucích tracků, a to A Match Made in Heaven, deep fake a Impermanence, které ačkoliv znázorňují tři minulá období kapely, v setlistu fungují neskutečně. O finále koncertu se postarala nejznámější vypalovačka Animals z vynikající covidové desky For Those That Wish to Exist, se kterou čtveřice proplavala do větších vod mainstreamu.
Architects se za poslední roky zvukově posunuli a na scéně mají své místo na výsluní právem. Poprvé jsem je viděl v roce 2017 za horkého odpoledne na hlavní stagi Reading Festivalu, ještě před vydáním alba Holy Hell, a je radost sledovat, kam až se od té doby posunuli – jak sonicky, tak i co se popularity týče. Bylo navíc rovněž příjemné vidět, že se ani v této etapě jejich hudební kariéry, kdy mají za sebou 11 studiových alb a hrají v doposud největších sálech v Evropě, nebojí sázet na svou energii bez větších efektů a triků. Šlapou jako hodinky i bez toho.
Napište komentář