Za vlahých večerních hodin se 15. října 2024 v pražském Futurum Music Baru zmocnili pódia hned tři interpreti, kteří v tom nejlepším světle představili pravověrný severský black metal. Nejočekávanějším hvězdou byla kapela 1349, kterou předtím podpořila skupina Kampfar s neméně namrskaným setem. Atmosféru večera zdařile naznačil umělec jménem Afsky.
Na úvod se ve smíchovském Futurum Music Baru představil sólový umělec Afsky, narozený v Německu a žijící v Dánsku. Tento multiinstrumentalista ukázal, že black metal si rozhodně neprotiřečí s bohatým vnitřním světem a hlubokými emocemi. Ve své tvorbě skvěle rozumí práci s kontrasty, kdy proti křehkým linkám nemá ostych postavit pevnou zeď kamenných blast beatů. Jeho loňský počin Om hundrede år je pak jedním z vrcholů dosavadní tvorby, což naživo vyniklo o to víc.
Čtěte také: Brutal Assault 2025 oznamuje prvních pět death metalových kapel
Čtyřčlenní norští Kampfar nato představili pravověrnou (a od srdíčka zahranou) vikinskou serenádu, která většinu času zněla jako plenění britských klášterů a dobývání mrazivých moří. Některé po právu rozvláčnější pasáže ovšem pro změnu připomínaly ty samé severské válečníky, kterak se ovšem vrací z nespoutaného medovinového tahu. Bubeník Ask si podle všeho vůbec nemusel lámat hlavu s přesnými blast beaty, při kterých svou dvoušlapku u basového bubnu skutečně nešetřil. Tu a tam se také blýskl s kostrbatými (a zároveň s lehkostí podanými) vynalézavými přechody. Kapela ani v hymnických refrénových nápěvech nepřestávala vší silou tlačit bouřlivou dynamiku svého projevu – v takových okamžicích docházelo ke skvělé harmonii zpěvnosti a nelítostného důrazu.
Zpěvák Dolk dozajista patří k těm, kteří nejen že svým hrdelním výkonem dovedou skladbám vdechnout skutečný život, ale kteří dokáží svůj výkon do poslední noty doopravdy prožít a probudit v přítomných posluchačích nezkrotnou vášeň. Je příhodné zmínit, že menší prostory smíchovského Futura celkové koncertní atmosféře kapely Kampfar rozhodně sedí. Koneckonců to zmínil i sám frontman, když chvíli hovořil o třicetiletých narozeninách skupiny. Jejich vervu by jim rozhodně mohla závidět leckterá mladá kapela.
Čtěte také: Pátek na Brutal Assault 2024 ve znamení Bedřicha Smetany, gotiky i pohanského extrému
Rovněž norská (a rovněž čtyřčlenná) kapela 1349 nikoho nenapínala žádným táhlým intrem a pustila se rovnou do akce. Název skupiny připomíná letopočet, kdy do Skandinávie vtrhla obávaná černá smrt. Této události jsou muzikanti oddaní i ve svém hudebním projevu, v němž divoké riffy sviští vzduchem stejně jako smrtící bacili. Úctyhodný kus pozornosti sklízel fenomenální bubeník Frost, jehož končetiny snad ani nepochází z tohoto světa. Svými “sypačkami” by zakrátko vydláždil celé město, tím spíše ovšem vynikaly jeho hravé přechody a vyhrávky. Ve správných momentech ve skladbách dovedl také trochu zvolnit a dopřát více prostoru svým spoluhráčům. Nepřehlédnutelný (a bezpochyby nepřeslechnutelný) byl rovněž zpěvák Ravn, který by plností svého hlasového výrazu snad i dokázal zastrašit všechny morové rány světa. Vydatný a hutný set této kapely si lze ovšem stejně dobře představit jako procházku k pekelným mřížím v doprovodu těch nejhorších stvůr a nestvůr – to vše v zájmu srdečné mizantropie.
Zůstaneme-li nohama pevně ve smíchovském podzemí, lze rozhodně vyzdvihnout, jak na koncertě 1349 dovedly kytara a baskytara důvtipně vstupovat do vzájemné opozice a ještě více tím skladby vyšvihnout. O mocném stupňování napětí snad netřeba ani hovořit, ovšem nejcitelnější bylo právě v těch chvílích, kdy už zdánlivě projev dále vygradovat snad ani nešlo. Neústupné vlny opravdu svižných muzikantských výkonů se valily jako ničivá lavina a obecenstvo hltalo každý takt s nespočtem trýznivých tónů v podstatě bezchybné souhře.
Kombinace kapel Kampfar a 1349 (o výjimečném umělci Afsky ani nemluvě) se ukázala jako smysluplná a rozhodně více než jen záživná. Tradicionalistické pojetí black metalu v duchu norských 90. let bylo ve Futurum Music Baru představeno opravdu povolanými experty. Všichni zúčastnění mnohonásobně potvrdili, že je pro ně hračkou postavit set bohatý na živelnost, emoce i vybroušenou techniku. Patrný byl také jistý nadhled, který konkrétně black metalu klasického norského ražení může jedině pomoci.
