V neděli 20. září ve vršovickém Café V lese patřilo pódium jedinečnému italskému triu hrajícímu pod vlajkou Ottone Pesante. Muzikanti se v sevřeném sklepě vytasili s vyrovnaným, dynamickým setem bohatým na vášeň i techniku. Kapelu podpořila česká avantgardní kapela Massola, která se rovněž skládá ze tří muzikantů.
Ostravská předkapela Massola předvedla poměrně krátký (pouze dvacetiminutový), ovšem o to výživnější výkon bohatý na hudební avantgardu velice hrubého zrna. Každý ze tří muzikantů odvedl lví podíl práce na výsledném posluchačském dojmu. Vybroušená hráčská technika byla patrná hlavně na bubeníkovi, který jako by si se svými hbitými a vynalézavými motivy odskočil od nespoutaného free jazzu. Náladová rozdrásanost by ovšem ani náhodou nevynikla bez zvukově širokého a emočně hlubokého přednesu saxofonisty. Výsledný dojem velkou měrou utvářel také hráč na elektronické nástroje, který skladby dokázal zvukově nápaditě zamlžit stejně jako ještě více “nastřelit”. Ve velmi intenzivním smyslu se zde setkal grindcore, jazz a avantgarda přístupná těm nejdivočejším hudebním nápadům.
Čtěte také: Mrazivý vítr do Futura zavál norské 1349 a Kampfar
Tři sympatičtí italští muzikanti tvořící jedinečnou kapelu Ottone Pesante uvedli svůj set procítěnou atmosférickou introdukcí, která sama o sobě vzbudila vysokou pozornost publika. Dala velmi působivě vyniknout následnému zlomu, kdy se hudebníci naplno pustili do svého díla. V tvorbě kapely se neobvykle mísí death metal, doom metal a grindcore, to vše ale za pomocí bicích, pozounu, trubky a celého koberce efektů. Na koncertě v Café V lese nemělo ovšem žádný smysl bavit se o žánrovém názvosloví, neboť sama hudba všechny přítomné odzbrojila svým nezkrotným, živočišným výkonem, v němž se zrcadlila celá paleta emocí, citů a vášní. Nic z toho si ovšem neprotiřečilo se skutečností, že v přednesu muzikantů lahodně vynikal i vydřený hráčský a skladatelský um.
Čtěte také: Řečtí psychedelisté 1000mods zahrají v pražském Rock Café i na brněnské Flédě
Bubeník Beppe Mondini ukázal, že jsou mu bytostně vlastní jak vířivé blastbeaty a tak trochu chaoticky hravé přechody, tak smysl pro neústupnou důraznost i citlivý ambient. Jeho dva dechoví kolegové se ani na okamžik rovněž nenechali zahanbit, a to svou více než působivou samotnou hrou a také silnou energií, s kterou se jim podařilo napojit na diváky. Platí to zejména o pozounistovi Francesco Buccim, který byl od začátku do konce se svým nástrojem prorostlý celou svojí existencí a vydával z něj mohutné škály tónů. Trumpetista Paolo Raineri byl ovšem v podobném duchu nezdolným pilířem všech zahraných skladeb. Ty si ve více případech zasloužily obdiv posluchačů už svojí invenční a promyšlenou navrstveností, která vedla k důvtipnému stupňování napětí. Při některých kusech se ovšem muzikanti s ničím nepárali a všechny vtáhli do velmi intenzivního pralesního šrumu od první do poslední vteřiny. Říci to jde zejména o klasické skladbě Bone Crushing, která zazněla výrazně rychleji a řízněji, než jak ji mají fanoušci naposlouchanou z debutového alba. Své poslední (nedávno vydané) album Scrolls of War skupina představila hlavně písní Battle of Qadesh, kterou ozvláštnil mimo jiné hlas zpěvačky Lili Refrain – hudba jako by hned získala o něco hlubší podtext. Spokojenost publika se každopádně zdála být naplněna především při divočejších skladbách, po kterých bylo jasné, jak má vypadat pořádný dechový grindcore.
Kapela Ottone Pesante se v už tak velmi různorodém světě metalové hudby v nejlepším slova smyslu vymyká svým unikátním žánrovým spojením a pojetím tvorby. Za necelou dekádu své existence autorsky dozráli, neboť do svého výrazu komplementárně zahrnují širší škálu vlivů a plynule přecházejí mezi různorodějšími polohami. V útulném sklepě vršovického podniku Café V lese byli všichni svědky toho, že tato dechová jedinečnost dostává naživo ještě mnohem výživnější zabarvení.
