V neděli 5. října se zastavila americká reggae kapela SOJA poprvé také v České republice. S Lucernou si rozuměli.
Americká kapela SOJA (zkratka Soldiers Of Jah Army) patří mezi jednu z nejznámějších reggae skupin, a to dokonce ani nepochází z Jamajky. Osmičlenná parta hlásící se k folku a mísící prvky dalších stylů má své kořeny ve Virginii v roce 1997. V tuto chvíli je na šňůře se svou poslední deskou Amid the Noise and Haste.
Foto: SOJA, 5. 10. 2014, Lucerna Music Bar, Praha
Předskokana SOJI tvořili Pub Animals z Českého Krumlova. Tuto partu českému publiku není nutné představovat, proto už při jejím začátku Lucerna Music Bar praskal ve švech. Zahřívací půlhodinka vytvořila perfektní náladu, která ani během dalších ladících třiceti minut nestihla vyprchat, ba naopak narostla v očekávání hlavní hvězdy. Ta nastoupila něco po deváté a sympatický dreďatý frontman Jacob Hemphill spustil úvodní melodickou Tear It Down. Tři kytary, klávesy, bicí, perkuse a žestě rozjely svou parádu. V průběhu koncertu se nástroje často obměňovaly, world music propriety se přizpůsobovaly stylu písničky. Publikum bylo s repertoárem zřejmě velmi dobře obeznámeno. Druhý kousek, pomalá I Don’t Wanna Wait, vzbudil hned při prvních tónech opět vlnu nadšení. Vzhledem k hustě kouřem zanesenému a velmi opojnému prostředí byli přítomní zpěvákem požádání o omezení požívání těchto látek, záslužné, avšak v Lucerně, hmm, náročné přání.
Strength To Survive s typickým reggae rytmem a chytlavou melodií už dohnala kytaristu k menším tanečním kreacím. Energická I Believe si vysloužila první davové sólo, které s ohledem na popularitu písničky a jednoduchosti refrénu dopadlo velmi dobře. Dobrá nálada a pohoda všech byla na vrcholu. Výrazně kytarovější kousek Not Done Yet s charakterem rock-raggae balady navnadil lehce rozjímavý stav publika, který byl však v zápětí rychle vystřídán, když se kapela pustila do instrumentálního intermezza se závěrečným bubenickým nářezem. Podobně rozvolněné závěry a dlouhé vsuvky už pak měly téměř všechny písně (She Still Loves Me, You Don’t Know Me) a kytary a bubny se přely v množství vyprodukovaných tónů a spleti melodií.
Před jedenáctou se kapela rozloučila, aby si pak ještě diváci jak jinak než vytleskali přídavek. Takže ve výsledku předvedla kapela téměř dvouhodinové vystoupení ve stále méně dýchatelných prostorách. Fanoušci po celou dobu neustali sršet svým nadšením. Myslím, že první návštěva Prahy se vydařila a atmosféra byla skvělá. Zda to tak cítila i kapela poznáme taky podle toho, jak brzy se k nám zase vrátí.
