Kapela Napoleona je zbrusu nové duo, které se skládá z kytaristy kapely Mandrage, Pepy Bolana, a zpěvačky Kláry Gajové. Nadějná dvojice vydala skladbu Struna a nás zajímalo, jaké jsou její další plány a jak se vlastně dali dohromady.
O čem je projekt Napoleona?
Pepa: Není to pouze nějaký projekt, je to nová kapela. Vzhledem k tomu, že Mandrage vydávají desku jednou za dva roky, tak je mezi tím dost času na to, abych mohl tvořit i něco jiného, protože dělat muziku mě prostě baví, tak mi přišlo jako dobrý nápad to nějak využít a invenčně se vyřádit zase trochu jinak.
Klára: Já mám sice také kapelu K2, ale ráda bych věnovala muzice co nejvíce času, takže jsme se rozhodli, že si uděláme ještě jednu kapelu spolu a pojmenovali ji Napoleona.
Jak jste se dali dohromady?
Klára: Už dříve jsme se občas potkávali na pódiích na koncertech. Pepa přišel s tím nápadem udělat něco nového, tak jsme se zkusili sejít ve zkušebně, zahrát si spolu a od té doby na tom pracujeme. Už to také trvá nějakou dobu, takže na tom makáme déle.
V čem je to jiné skládat pro holku?
Pepa: Určitě v té náplni textů. Nabízejí se nová témata, než když člověk píše pro partu kluků. A hlavně mi přijde, že s holkou si nemusím tolik vysvětlovat.
Klára: Zajímavé je, že Pepa umí psát pro ženskou jako ženská. Myslím si, že díky tomu to tak chápu a jde mi to z té pusy samo, že se do toho můžu vžít.
Jaká je skladba Struna? Jak vznikla?
Pepa: Základem písně může být i to, že dívka vtělená do hudebního nástroje touží, aby na ni někdo hrál, ale nerad zcela konkrétně vysvětluju obsahy písní, protože mi to přijde podobně intimní, jako když se tě někdo zeptá, co znamená tvoje kérka. Je to pro mě něco osobního a buď se s tou písní někdo ztotožní, anebo taky ne. Obě varianty nejsou špatně… Jinak vznikla úplně stejně jako všechny písničky. Přijdeme s nějakým nápadem a potom ho dáváme spolu ve zkušebně dohromady.
Jaké to je spolupracovat s Pepou?
Klára: Pro mě je to něco nového, protože já mám už skoro deset let čistě dívčí kapelu. A nikdy jsem vlastně ani nepřemýšlela, že bych měla kapelu s chlapem. Je to ale super zkušenost, už jenom proto, že Pepa v hudbě funguje už na trochu vyšší úrovni. Takže mě to žene dál a já se od něj učím spoustu věcí, co se týče hudby. Člověk okouká nějaké věci, nejen v tvorbě, ale i v té práci okolo kapely. Hlavně mě to hodně baví.
Děláte pouze spolu nebo máte ještě nějaké kolegy?
Pepa: Ten základ děláme spolu. Kromě singlu Struna samozřejmě teď pracujeme i na ostatních písních, které by měly vyústit v celou desku, ke které jsme si vybrali jako producenta Armina Effenbergra. Styl, kterým dělá, je pečlivý, vkusný a oblíbil jsem si ho i jako člověka, takže se nám s ním dělá velmi dobře.
Budete spolu vystupovat naživo?
Pepa: Když půjde všechno tak, jak má, tak možná v létě bychom se mohli někde objevit. Jelikož jsme pouze dva, tak spíš zatím přemýšlíme, jak by to eventuelně mohlo vypadat. V tuhle chvíli ale nedokážu říct ke koncertům nic konkrétního. Jsme úplně nová kapela, která začíná doslova od nuly.
Nezasahuje tento projekt do vašich kapel?
Pepa: V Mandrage se teď nic v rámci nové tvorby neděje, takže zatím ne. A až bude, tak Napoleona bude mít už desku připravenou. Nerad bych tyto dvě kapely spojoval dohromady. Rád bych to oddělil na dva živé organizmy, které na sobě nejsou závislé.
Klára: Já si myslím, že s mojí kapelou to půjde také skloubit.
A co na to říkají spoluhráči v kapelách?
Pepa: Kluci mě docela podporují, za což jsem jim velmi vděčný. Mají rádi muziku a někteří jsou sami angažovaní v nějakých bočních hudebních projektech a aktivitách, proto v tom nikdo nevidíme problém.
Klára: Mě taky holky podporují. Cítím z nich, že mi fandí, takže jsem ráda za to, že to neberou jako nějaký podraz.
Pepa: Držíme se hesla Muzikant je kamarád, takže v tom rozhodně není žádná zášť nebo konkurenční boj.
Co tedy nyní chystáte?
Pepa: Písnička Struna je vlastně skladba, která by měla Napoleonu lidem představit. Určitě plánujeme vydání celé desky, ale na to je ještě čas, mohla by vyjít až někdy v průběhu příštího roku.
A jakého žánru se to bude držet?
Pepa: Já to škatulkování sebe sama nemám moc rád. Od toho máme novináře, aby nás někam zařadili. Mně je tohle asi vlastně úplně jedno.
Netříská se to s žánry, které hrajete ve svých hlavních kapelách?
Pepa: Myslím, že určitě ne. Už jenom tím, že ten hlavní hlas je ženský, takže co se týče Mandrage, je tam ta spojitost prakticky nulová.
Klára: Co se týče mojí kapely K2, tak bych také řekla, že se to celé dost liší a nehrozí tedy, že by si někdo mohl tyhle dvě kapely zaměnit.
Kdo z vás dvou má to hlavní slovo?
Pepa: Padesát na padesát. O hlavní slovo tam moc nejde, spíš o to poslední ha-ha.
Klára: Řekla bych, že se dokážeme na všem shodnout, takže nikdo z nás nemusí dělat žádné zásadní rozhodnutí na úkor toho druhého.
Když vezmeme v potaz fanoušky Mandrage nebo K2, myslíte si, že je Napoleona může také oslovit?
Pepa: Samozřejmě budeme rádi, když ano, ale koho to nakonec opravdu zaujme, to těžko říct. Jsem muzikant, ne Sibyla. Co se týče těch opravdu skalních fanoušků, ti si k tomu možná cestu najdou. Rozhodně si ale nemyslím, že to bude fungovat tak, že vyjedeme s Napoleonou a hned se na to nabalí fanoušci z obou kapel. Oni si oblíbili naše domácí kapely pro něco, co ty kapely představují jako celek.
Klára: Přesně tak. Mně třeba přijde zpráva od nějakého fanouška a ptá se na Napoleonu, o čem bude. Přitom vím, že zrovna jemu se to líbit nebude. Takže lidi se o to zajímají takhle ze začátku, i ze strany našich kapel, ale určitě si musí nejprve ty písničky poslechnout, a potom se rozhodnout, jestli je to bude bavit nebo ne.
