Rozhovor: Fanánek a Kuko rozpráví o koncertování aneb proti pivu se neubráníš

O neúprosně se blížícím Bratia & Sestry tour 2013 a čerstvě vydaném stejnojmenném společném albu jsme si povídali s frontmany kapel Tři sestry a Horkýže Slíže.

Proč turné spolu?

Kuko: Už jedno bylo a dopadlo dobře, byla jen otázka času, kdy se zopakuje. Ani nevím, kdo to celé vymyslel, ale už na prvním turné bylo jasné, že kdyby se to náhodou zopakovalo, obě strany řeknou ano, a tak to někdo jen hodil do placu a bylo na světě. Bylo to super a hlavně jsme si sedli lidsky.

Předchozí turné se odehrálo v roce 2010, hráli jste někdy dřív už takhle dohromady?

Kuko: Spíš jen tak na fesťácích, ale i ty k tomu zahrály do karet, protože pokud si v backstagi muzikanti poklábosí a potom se skamarádí, je společné turné jen na krok. Taky fanoušci za to můžou. Tím, že dávají vědět, jaké poslouchají kapely, víme, že existuje společná cílová skupina. V tu chvíli to celé posilní, pokud se nemíchají dvě různé základny, i když nikdy není jen jedna základna…

…obzvlášť, když jste každý z jiné republiky.

Kuko: Ano, i když alespoň Horkýže Slíže to neberou jako Česko a Slovensko, střídáme to a pokud nějaké rozdíly byly, tak už dávno pominuly a je nám jedno, jestli hrajeme v Bratislavě nebo v Praze.

A po koncertu si jdete každý svou cestou nebo zajdete třeba společně na pivo?

Kuko: Tak určitě, bude plno zážitků a fórů, bez toho by to nešlo. Když si lidé sednou, naopak se ještě vyhledávají a spíš jsou ještě otravní, navzájem za sebou chodí. Nikdy to nebylo takové, že bychom si lezli na nervy, to období není zas nijak dlouhé, spíš jde o oživení. Členové sami můžou mít ponorku, hrajou spolu desítky let, ale když se to pomíchá, kapely se navštěvují, popijou spolu, je to zpestření, určitě je nudnější dělat turné jako samotná kapela.

Obě kapely ale děláte hodně sólo turné…

Kuko: Ale vždycky je tam nějaká další kapela, není snad žádná, která by chtěla táhnout turné sama. Ještě je varianta, kdy si dvě kapely sezvou třetí a ta jim dělá předskokana.

A teď někoho takového máte?

Kuko: Když chceme hrát každý svůj program standardně dlouhý, tak není prostor a ani to nebude chybět. My jsme se tak nějak propojili, už minule to fungovalo, a protože nás to bavilo, teď se to spojí ještě víc.

Máte připraven každý svůj program nebo se budete na pódiu střídat?

Kuko: Je dobré mít něco připraveného, fórky nemůžeš nechat jen náhodě, ale většinou takových 60% se domyslí přímo na place… až poslední koncert pak končí jako harlem shake, kdy je na pódiu nespočetné množství lidi, že je to až nezvladatelné; naštěstí jsou ta pódia dost velká. Pokud jsou kapely, které toto nerady, nikoho si na pódium nezvou, samy nechodí k jiným apod., tak jim tam ostatní chodí dělat blbosti. Lezou jim na nervy a nepřestanou, dokud si nezvyknou a jindy jim to oplatí…a lidé to mají rádi.

Plánujete velké aranžmá, bohatou scénu?

Kuko: Za Slíže máme dva maskoty. Hrajeme song od Sester, ty hrajou náš, pak máme vzájemné státní hymny, které jsme od minula trochu obměnili. I Sestry připravují maskota, ti se tam pak potkávají, baví, přesouvají to do programu té druhé kapely, nesmyslně, a tím pak vznikají různé fórky, když se spojují nespojitelné věci. Je to o tom, jestli se bavíš a hlavně ti musí lidé věřit, že to děláš pro zábavu.

A co koncerty na Slovensku?

Kuko: Za Horkýže Slíže budou na jaře. Od konce ledna do března, právě dnes se to řeší. Tam se dělají koncerty trochu jinak, ve sportovních halách a se dvěma hosty. Tentokrát to bude Polemic a Zoči Voči.

Zeptám se na výběr lokalit, nejsou mezi nimi klasická velká města a haly, na základě čeho vybíráte?

Fanánek: To je trochu otázka na management, já do toho vůbec nezasahuju. Jsem v pozici otce zakladatele, ale nejsem agentura, jsem rád, že vím o věcech, ale jinak to nechávám na nich. Zřejmě to volí podle očekávané návštěvnosti, věhlasu obou souborů a dle předchozích zkušeností. Například v Roudnici, ač to tak nezní, je poměrně velká hala, jakou nemají ani v mnohých krajských městech.

Takže neříkáte já bych chtěl hrát tam a tam?

Kuko: To by bylo kontraproduktivní, cpát se promotérům do práce, mají svou představu, a kdyby měli vše konzultovat s interprety, jenom by se hádali.

Fanánek: Já jsem rád, občas se mě někdo zeptá, jestli bych někde nezahrál jenom proto, že mě zná. To já nedělám a rovnou dávám kontakt na management. Museli bychom polevovat z technických požadavků, a to je pak tak nepříjemná věc, když třeba vypadne proud. Jo, v počátečních dobách, to bylo jiné, to byla legrace, ale technické podmínky jsou důležité. I když i dnes se to stane, před třemi lety ve Frýdku – Místku spadl proud taky, ale to bylo tím, že do těch drátů házeli pivo, se pak nedá nic dělat.

Kuko: Proti pivu se neubráníš!

Další otázka, Sestry sponzoruje Gambrinus, Slíže Staropramen, co vy a pivo?

Kuko: Podívej se, co pijeme. (vodu a čaj, pozn. redakce)

Fanánek: To jsou zase věci, které já jako jouda interpret nemusím vědět.

Kuko: Myslím, že pivo je víc česká kultura než slovenská a asi k turné patří, tak proč ho lidem odpírat.

Vánoční koncert bude něčím speciální?

Fanánek: Nechystáme nic zvláštního, už se na to těšíme, doufáme, že to bude celé úspěšné, něco zarobíme, pobavíme a završíme to v Praze. Ty vánoční koncerty mají atmosféru nejlepší. V lednu a v únoru tradičně nehrajeme, takže to bude největší koncert před nejdelším volnem v roce. Léta letoucí hrajeme 22. prosince poslední samostatný koncert. Dřív jsme je hráli 23., ale jednou se stalo, že Ing. Magor pomíchal kořalky, druhý den nemohl vstát z postele a Supice, která s ním v tu dobu žila a neměla ještě řidičák, musela objíždět babičky taxíkem a byla vzteky bez sebe. A tak se stalo, že jediná žena v souboru zatrhla hrát později než 22., aby nebyl ohrožen ježíšek pro děti.

Máte před sebou své nové společné CD, co tam najdeme?

střídavě oba: Je tam celkem deset songů, z toho čtyři úplně nové od Sester, dva starší od Horkýžů (Maštaľ, V p… na lehátku), dva navzájem přezpívané (Bába, Veľká Mača, Vincov Háj) a státní hymny.

Jak vás napadly zrovna tyto vzájemné písničky?

Fanánek: Máme vzpomínky hned, jak to vyšlo, rok 2001, jezdili jsme po koncertech a Ing. Magor někde dostal desku, pouštěli jsme si ji a líbila se nám. Míchaly se tam žánry, celé to bylo crazy, nic závažného, dýchnul na mě venkovský duch, jak já jsem ten venkovan, a ještě z cizí země, takže mě zaujala. Mača se mi líbila úplně nejvíc, Magor souhlasil, taky jsme nechtěli nic provařeného, a tak to dopadlo.

Kuko: Však my ji ani nehrajeme, jen tak jednou za tři roky… tak stejně Bábu vy (Kuko směrem na Fanánka) nehrajete, to jsme byli ještě na intru, čtyři kluci v kapele, a Bába se nám strašně líbila, hlavně jak jste tam tak šeptali.