Mladý objev tuzemské scény, kapela The Snuff, vydává nové album s názvem Lotus. Hrají směs rocku, metal coru a popu doprovázenou anglickými texty. My jsme si popovídali se zpěvákem Markem a jeho bráchou, kytaristou Tomášem.
Jak byste se představili lidem, kteří vás ještě příliš neznají?
Tomáš: Jsme pětičlenná, chlapecká kapela The Snuff, která hraje něco mezi rockem, metalem, popem a dalšími žánry. Zpíváme výhradně anglicky a snažíme se dělat moderní hudbu pro mladé i staré.
Marek: Hrajeme asi čtyři roky a jsme z Prahy. (Smích)
A proč zpíváte výhradně anglickým jazykem? Máte nějaký konkrétní důvod?
Tomáš: Zkoušeli jsme češtinu u jednoho songu, ale nějak to nebylo ono. Angličtina se nám zdá do našeho stylu zvukomalebnější. Po několika poznámkách, že bychom měli zpívat česky, jsme to vyzkoušeli, a to s naší písničkou Boxed In. Ale poté, co jsme to slyšeli, jsme se shodli s producentem, že to není nic, co by se nám líbilo a za čím bychom si stáli. Ale kdo ví, třeba se někomu podaří nás přemluvit nebo někdo napíše fakt dobrý český text, ale zůstáváme výhradně u angličtiny.
Z čeho vycházejí vaše texty?
Marek: Naše texty většinou nejsou nic veselého. Bývají často dost depresivní. Vycházejí z nespokojenosti – se společností nebo se sebou samým. Jsou o těch vnitřních bojích, kdy třeba touha převládá nad rozumem a podobně. Jsou to texty spíše k zamyšlení, ale zároveň to není přehnaně intelektuálně podané.
Tomáš: Většinou tam je i dost nadsázky. Jako třeba v tématech o různých úchylkách. Zároveň to není, že bychom někoho moralizovali.
Vaše klipy vypadají dobře, kdo za nimi stojí?
Tomáš: Zatím máme jen dva klipy. Ten první, na skladbu Boxed In, nám dělali dva mladí kluci, na které jsme dostali kontakt. Každopádně šlo o naši prvotinu, a ačkoliv jsme si to představovali krapet jinak, tak se to povedlo. Ten druhý, k písničce Erotic Sylvia, jsme točili takřka na koleni. Zvládli jsme to natočit za víkend, a to spolu s kamarádem, který doposud točil skate videa. Myslím, že na to, za jakých podmínek to bylo pořízené, se to nakonec taky povedlo.
Před pár dny vám vyšla nová deska Lotus. Jaké jsou první ohlasy?
Marek: Těch ohlasu ještě moc není, protože jsme ji za prvé ještě moc nešířili mezi lidi a za druhé ještě nebyla nějakou dobu oficiálně nikde k poslechu. Nyní je už k dispozici zdarma například na Spotify. Každopádně prvotní fandové, kteří si desku koupili, byli nadšení, takže uvidíme. Nějaké další ohlasy nás čekají v následujícím měsíci.
Jak probíhalo nahrávání?
Tomáš: Probíhalo docela dlouho. Nahrávali jsme skoro rok, protože jsme měli hodně nápadů a nechtěli jsme to odfláknout. Dělal na tom s námi producent Ecson Waldes, produkoval to, přidal nějaké samply a přispěl i hodně nápady. Natáčeli jsme, pak se to třeba na měsíc zastavilo, protože jsme si určité věci museli vždy nechat projít hlavou. Některé songy jsme i úplně vyřadili a spousta materiálu se tam vůbec nepoužila. Některé skladby jsme složili dokonce až během samotného natáčení. Takže to bylo dlouhé a občas náročné, ale jinak to bylo super a myslím si, že jsme nakonec spokojení s tím, co z toho vzešlo.
Liší se nějak zásadně od předchozí tvorby?
Marek: Určitě, protože první deska (Requiem for Me) byl spíše takový hokus pokus, kdy jsme hráli teprve dva roky a ještě jsme nebyli pořádně ustálení v tom, jakým směrem chceme jít. Lišila se písnička od písničky. Nejdřív jsme hráli nějaký trash metal, něco mezi Metallicou a Judas Priest. Ale během těch tří let jsme si celkem ujasnili, jakou cestou se chceme vydat a co chceme hrát. Takže to je velký rozdíl. Nyní je to změť metal coru, rocku a popu. Spíše tvrdší, jednodušší riffy a do toho melodické zpěvavé linky.
Tomáš: Je to opravdu celkově vyzrálejší. Všichni jsme za tu dobu i individuálně hudebně vyspěli. Předtím nám bylo nějakých osmnáct let, všichni jsme hráli teprve chvilku, takže to bylo ještě nedotažený. Každopádně si myslím, že se nám povedlo i to první album, na to, že to bylo narychlo a byli jsme mladí. Za tímhle si ale stojíme rozhodně víc a myslím, že je to úplně na jiné úrovni.
Jak jej pokřtíte?
Tomáš: To už můžeme prozradit. Křest bude 17. září na parníku, ale ještě nevíme, jak moc to bude pro veřejnost, nebo zdali to bude formou pozvánek a podobně. Samozřejmě všechno v čas odtajníme.
A co léto a festivaly?
Tomáš: My už máme většinu festivalů vlastně za sebou. Byli jsme třeba na Basinfirefest, Přeštěnice, teď Rock For People. Taky na spoustě menších, jako Bousov Fest a podobně. Nyní se těšíme a dlouho připravujeme na Masters of Rock, kde budeme hrát na hlavní stagi. Poté třeba na Sázavafestu nebo Rockování, což je opravdu super fesťák.
A máte už nějaké stálé fanoušky? Všímáte si, že se někteří lidi na vás vracejí?
Tomáš: Máme. Je to teda hodně zvláštní, protože, jak se říká, jiný kraj, jiný mrav. Např. už víme, že na severu – Liberecko, Děčín a podobně – máme už stálé tváře, které na nás chodí pravidelně a na naše koncerty se těší. Pak jsou zase naopak kraje, kde už jsme třeba hráli několikrát, ale jsme pro ty lidi velká neznámá. Je to kraj od kraje, město od města.
A jak to vypadalo třeba na tom Rock For People?
Tomáš: Tam to bylo super, ale bohužel jsme se kryli s jedním z největších headlinerů, a to Biffy Clyro, takže to bylo dost znát. Hráli jsme v hangáru na Talent stage, lidi tam nějaký byli, ale samozřejmě jich mohlo být více.
Marek: Ale koncert to byl dobrý.
Inspirujete se u nějakých hudebních kolegů?
Marek: Je to hrozně široká škála, protože každý člen The Snuff poslouchá něco jiného, takže to pak nějak sesmolíme všechno dohromady.
Tomáš: Někdo poslouchá metal core, někdo zase pop. Ale rozhodně to není tak, že bychom si řekli, že se nám líbí třeba Sonic Syndicate, a že chceme hrát přesně to, co oni. Třeba u té první desky hodně lidí říkalo, že slyší Metallicu. Když se učíš na kytaru ty první riffy, tak hraješ tyhle pecky a možná ten rukopis byl dost znát. Ale nyní skládáme opravdu všichni, každý poslouchá něco jiného, takže v naší hudbě je těch vlivů dost. Asi těžko bychom dneska našli nějaké přímé přirovnání.
A jak zvládáte mísit tak rozdílné prvky?
Marek: Vždycky někdo přijde s nějakým nápadem, odprezentuje nám to a když se nám to všem líbí, tak to dáme nějak dohromady a poupravíme to, aby to sedělo do naší hudby. Například náš kytarista Michal je ortodoxní metloš a vždy přijde s nějakým brutálním riffem. Takže my to pak trošku zjemníme a přidáme další pasáže.
Tomáš: Přesně. Skládáme všichni, takže to je takové hledání kompromisů.
Jak jste se dali dohromady a jak jste postupovali na tu pozici kde jste dnes?
Marek: Začalo to tím, že jsme byli parta kamarádů, kteří jezdili na skatech. Brácha pak začal hrát na kytaru, poté jsme se dozvěděli, že další kámoš hraje na bicí, tak se to přeneslo k nám do sklepa, kde si různě brnkali. Potom přišel ještě další kámoš, že má baskytaru. Já, jakožto brácha kytaristy, jsem tam chodil jenom na čumendu a občas jsem zkusil zpívat. Pak přišel první koncert a my si řekli, že to zkusíme rozjet více.
Tomáš: Když jsme potom zjistili, že to začíná být vážné, tak jsme provedli i nějaké personální změny, začali si více věřit, zkoušet a více koncertovat. Co nám opravdu pomohlo, byla soutěž Skutečná liga, kde jsme se dostali ke kontaktům a k Lukáši Fouskovi, který nás nyní zastupuje a domlouvá nám většinu koncertů. Stejně jako nám nyní domlouvá podzimní turné k nové desce.
Máte nějaký velký sen jako kapela?
Tomáš: Konkrétně asi ne, ale čím výš to půjde, tím samozřejmě budeme radši. Já osobně teda nemám určenou žádnou laťku, kam bych se chtěl dostat, ale ještě před čtyřmi roky by mě opravdu nenapadlo, že si zahraju na hlavní stagi Masters of Rock a podobně. Když se ale něco podaří, tak chci prostě zase více. Na druhou stranu stojím nohama na zemi, vím, že za rok nepojedeme turné po Americe nebo vyprodávat O2 arény, ale míříme vysoko.
Co vás čeká v nejbližší době?
Marek: V nejbližší době nás čeká právě ten Masters of Rock, což je opravdu skvělá příležitost. Pak Sázavafest a opravdu povedený festival Rockování. No a na podzim turné.
Tomáš: Po něm chceme ještě natočit nějaký klip, ale jinak zatím konkrétní plány nemáme. Nyní se budeme soustředit pouze na promo nové desky a hrát a hrát a hrát.
