TIP REDAKCE: Průřez multižánrovou diskografií nezastavitelných Enter Shikari

Enter Shikari - Rock for People 2018 | Foto: Michael Klemm, MonsterMusic

Elektronika, grime, rap, drum ‘n’ bass, rock, metal nebo pop – u legendární čtveřice ze Saint Albans si člověk najde opravdu vše. Stejnou inkluzi, o jaké hlásají ve svých textech, totiž mají i ve své hudební produkci. A žánrové hranice jsou od toho, aby se bořily. Pojďme se podívat na přes dvacet let dlouhou hudební kariéru kapely Enter Shikari a výběr nejzajímavějších singlů.

Mothership (2006)

První oficiální singl čtveřice vyšel v roce 2006. Jsou na něm zvěčněné syntezátory tak ikonické, že z nich na koncertech dodnes vstávají chlupy na těle. První vlaštovka představující jejich mix post-hardcoru s elektronikou proslavila muzikanty na roky dopředu. Debutové album Take to the Skies bylo na cestě.

Sorry You’re Not A Winner (2006)

Jde bezesporu o doposud největší hit, u kterého se za každé okolnosti prostě musí v daném partu tleskat. Kytarový riff Roryho Clewlowa alias Roryho C. má vrytý do své paměti několik generací. Ikonický singl má dnes na kontě přes čtyřicet miliónů streamů a objevil se například na soundtracku k populární hře NHL 08.

Juggernauts (2009)

Problematika globálního oteplování a celková změna klimatu je jednou z inspirací na mnoha písních. Výbušný singl z druhého alba Common Dreads je jednou z nejoblíbenějších fanouškovských skladeb a patří také k těm nejhranějším. Rubání hlava nehlava bubeníka Roba Rolfa vyvolá moshpit v každé místnosti.

Destabilise (2010)

Nikdo nevlastní oceány, nikdo nevlastní hory, nikdo nevlastní nás“ – přelom druhého alba a náznak následovatele A Flash Flood of Colour přinesl mnohem hutnější produkci a velkolepost. Zabývání se sociálními tématy je však stále hlavním motorem britských hudebníků. Najdeme zde jeden z nejepičtějších breakdownů v jejich diskografii.

Čtěte také: Rock for People 2024: Středa a zrušený Corey Taylor nebo Enter Shikari

Sssnakepit (2011)

Předchozí singl se sice dostal pouze na deluxe verzi třetího alba, Sssnakepit však oficiálně vykopával další éru. Mix s drum’n’bassem nenechá člověka v klidu a zároveň potvrzuje inovaci a novou dimenzi s každým albem. Z této éry měly vyšlapanou cestičku také skladby Gandhi Mate, Gandhi, Arguing with Thermometers a Warm Smiles Do Not Make You Welcome Here.

Radiate (2013)

„Vzít nám naše vyjadřování znamená ochudit naši existenci,” –  jedná se o další z intermezz mezi alby. Radiate vyšlo na povedeném EP Rat Race. Melodický refrén kontrastuje s agresivními slokami a srší pozitivitou i v těch nejtemnějších časech.

Anaesthetist (2014)

Do mixu již doposud velkého spektra žánrů se s albem The Mindsweep přidává nově i rap, sloužící jako podklad celého songu. Rou Reynolds tentokrát kromě řevu také vášnivě recituje o hrůzách tehdejšího světa. Konkrétně zde přibližuje problematiku privatizování NHS, zdravotní péče pro všechny bez rozdílu, na kterém si Velká Británie roky zakládala. Podobného receptu se drží také vynikající Never Let Go of the Microscope. Po Adieau z prvního alba zde nacházíme také jednu z balad Dear Future Historians…, po které byl později pojmenován také oficiální fanklub kapely Future Historians.

Hoodwinker (2016)

Singl, který se nachází pouze na kompilaci Live Slow. Die Old., se pomyslně loučí s tvrdými riffy a post-hardcorem Enter Shikari, jaký jsme doposud znali. Tento klenot v diskografii však nelze přehlédnout už jenom kvůli instrumentálním pasážím basáka Chrise Battena. Song vyšel v roce 2016 a rezonuje s uprchlickou krizí, rasismem i nevymýtitelným dvojitým metrem. Vtipné video satiricky podtrhuje danou dobu.

Rozhovor: Enter Shikari: Hrát na Aerodrome pro nás bylo těžké, ale užili jsme si to

Ve stejném roce vyšel také v té době asi nejpopovější singl Redshift, který dával předznamenat tomu, s jakým zvukem si Enter Shikari nově pohrávají.

Live Outside (2017)

Album The Spark vyšlo deset let po tom debutovém a deklaruje novou, doposud neprobádanou sféru skupiny. Klidnější i emotivnější Enter Shikari se snad poprvé zaměřují na individualitu a pod mikroskopem sledují tehdejší úskalí duševního zdraví zpěváka Roua. Pro nejskalnější fanoušky přišel šok, z kterého se někteří dodnes nevzpamatovali. Z alba lze také podtrhnout vynikající grime-inspirovanou Rabble Rouser či finální emotivní ždímák An Ode to Lost Jigsaw Pieces (In Two Movements) věnující se úmrtím blízké osoby – v této písni konkrétně úmrtí babičky zpěváka.

The Great Unknown (2020)

Tentokrát kvartet nepřímo vydal soundtrack k hrůzám a teroru covidové pandemie, šíření dezinformací, rozdělení společnosti a celkově k tomu, kam jako planeta v tomto rozpoložení spějeme. The Great Unknown otevírá kritiky doposud asi nejlépe hodnocené album Nothing Is True & Everything Is Possible, které obsahuje i kompletně instrumentální skladbu Elegy for Extinction, jež byla nahrána společně s Symfonického orchestru hl. m. Prahy (FOK). Taneční elementy jsou znát více než kdykoliv předtím a tvoří až jakýsi postapokalyptický příběh.

The Void Stares Back (2022)

Zde Shikari spojili síly s vycházejícími hvězdami britské dvojice WARGASM, kterou také vzali na společné turné po Evropě. Energická nálož skladby, která vyloženě stříká na všechny strany, se stala nejúspěšnější kolaborací kapely. Není se čemu divit. Stejně jako geniální Bull s Cody Frost se singl dostal na separátní kompilaci Dancing on the Frontline.

Bloodshot (2023)

Jakoby z pera legendárních The Prodigy vypadl, Bloodshot vás semele podobně jako předchozí feat s Wargasm. Není kam utéct, jste zhypnotizování. A Kiss for the Whole World pokračuje tam, kde předchozí éra skončila. Je to doposud nejkratší album kapely a mísí témata The Spark a Nothing Is True & Everything Is Possible. Je třeba zmínit také singly (Pls) Set Me on Fire nebo It Hurts.

Čtěte také: Enter Shikari se v plné palbě vrací zpátky do Prahy

U Enter Shikari nikdy přesně nevíte, s čím přijdou. Jsou definicí versatility a jak se svým zvukem, tak s živými shows jsou nezastavitelní a nebojí se riskovat. Řevu sice na posledních studiovkách znatelně ubylo, nutný posun však hraje v jejich prospěch.

Těšíme se na jejich koncert 28. října v pražském klubu Roxy. Zahrají si v něm znovu po dlouhých čtrnácti letech, a jak partičku již nějaký ten pátek známe, ani tentokrát nezůstane kámen na kameni.