Uprostřed říjnového týdne se staroměstský klub Roxy dočkal neobvyklého koncertního triptychu. Nevšední umělci, v čele s kouzelnou zpěvačkou Eivør, přednesli vyvážené sety, které nezapřely svůj původ v chladném severním Atlantiku. Ambientní náladotvorné plochy byly snad pro všechny přítomné zárukou nevšedního hudebního výletu do opravdu vzdálených končin.
Ve středu 15. října se na pódiu v Roxy jako první ukázala mladá zpěvačka a kytaristka Elinborg, která budila dojem víly zatoulané ze začarovaného lesa. Pochází z faerské vesnice Syðrugøta a rodiště má totožné s napjatě očekávanou Eivør – tyto dvě umělkyně jsou totiž sestry. Mladší Elinborg se svou kapelou velmi zdařile předznamenala, v jakém duchu se ponese nálada celého večera. Přestože vystoupení začalo poměrně brzy, což by se zvláště ve všední den mohlo jevit jako překážka, obecenstvo si podmanivý projev vycházející z ostrovního folkloru vychutnávalo v poměrně hojném počtu. Kapela měla dobře vychytané naléhavé repetitivní motivy, které připomínaly nárazy ledových vln nejen do vysokých útesů, ale snad i do utrápených duší. Ačkoliv je sama hudba bezpochyby inspirována nespoutanou přírodou, sama zpěvačka se v textech věnuje lásce, životní filosofii i bezútěšnému trápení. Určité emoce zkrátka lidé cítí na odlehlých ostrovech úplně stejně jako v podzemním klubu na Starém Městě.
Čtěte také: Tklivý blackgaze francouzských Alcest otevřel v Roxy zenovou zahradu
Druhý předskokan, islandský filuta Ásgeir, si na scéně vystačil sám s několika málo klávesovými a elektronickými nástroji. Nebál se ovšem popadnout ani lubovou kytaru, s kterou vynikl jeho cit pro jímavé balady. Těžko ovšem říci, nakolik například u písně Julia přidal na zážitku zpěvákův úkrok do angličtiny. Je zjevné, že jazyky typu islandština zvláště u českého publika posilují punc jinakosti a atraktivity. U elektronických skladeb na sebe hudebník nevršil příliš mnoho jednotlivých linek, ale tím důmyslněji si se svými nápady pohrál. Některé beaty evokovaly spíše urbánní prostředí, což mohlo dát na vědomí, že ani islandští chlapci netráví celé dny jen na pláních mezi gejzíry, ale že se také musí vracet do svých pokojů a bytů. Na koncertu mladého hudebníka lze ocenit rovněž to, že jeho skladby zazněly procítěně a zeširoka i bez zbytečně přepálené hlasitosti.
Samotná Eivør si již od začátku svého setu získala značnou pozornost plného klubu. Očekáváním jistě pomohla skutečnost, že umělkyně za poslední roky posílila na svém mezinárodním renomé, a to z jisté části díky tvorbě soundtracků k filmům a videohrám. Přestože během setu přišla řada i na ochutnávku z britského seriálu The Last Kingdom, do Prahy se tato seveřanka přijela pochlubit především se svou loňskou deskou jménem Enn. Zpěvačka za zvuku táhlého syntezátoru vystoupila ze tmy jako příslib nového úsvitu. Její hrdlo bylo od prvních tónů epicentrem nevídané houstnoucí atmosféry. Jak se nápěvy ve faerštině ladně linuly prostorem, jako by se spolu s nimi sytily také první odstíny na pomyslném obraze, který se umělkyně rozhodla namalovat v myslích konsternovaných diváků. Hlavním úkolem vcelku minimalistického hudebního doprovodu bylo zejména posilování napětí. Hned po prvním hlasitém potlesku se Eivør chopila širokého folklorního bubnu, čímž ještě o něco výrazněji opanovala energii visící všude kolem. Později jí na uměleckém charismatu neméně přidala také kytara. Pěvecky byl její výkon prostě a jednoduše brilantní: vynikala nejen technika pilovaná od útlého mládí, ale také nefalšovaná vnitřní potřeba projevit světu duševní hloubku a kvílející city.
Čtěte také: 1000mods v Rock Café ukázali techniku i dravost, vášně i introspekci
Muzikantka v milém mluveném projevu poděkovala fanouškům i předskokanům a vyjádřila vděk za návrat do krásné Prahy. V následujících skladbách pak odkrývala další uličky (či spíše skalnatá údolí), kudy se ve své tvorbě ubírá. Místy dostávala více prostoru drásavá elektronika, jinde zase vycházela na světlo estetika ambientního metalu – s obojím zpěvačce pomáhali bubeník i hráč na klávesové a elektronické nástroje. Eivør dovede se svým hlasem nejen neodolatelně klouzat ve výškách, ale rovněž pomalu až děsit ve spirituálních zaříkávadlech hluboko v hrdle. Obecenstvo jí hned patřilo o to víc, že ho do těchto obřadních zaklínadel hravě a šikovně zapojila. Ve všech skladbách bylo v táhlých i dynamičtějších plochách cítit napojení na milující i neúprosnou matku přírodu stejně jako na kulturní odkaz malého národa, který Faerské ostrovy obývá. Eivør mohla stejně jako na pódiu v Roxy stát na špičce vysokého útesu, čelit ostrému větru a pozorovat rozbouřené vody nekonečného moře. Do takto popsaných vibrací skvěle zapadla také nečekaná a velmi zdařile přednesená cover verze písně Us and Them od naprosto klasických Pink Floyd.
Účast na koncertě této nadpozemské faerské děvy se zúročila všem vnímavým posluchačům, jež v rušném týdnu dokáže potěšit rozmáchlá hudební freska, která si ovšem na nic nehraje a která dovede vytěžit maximum z poměrně minimalistických hudebních motivů. Jejich skutečný půvab tkví bezpochyby v nepředstírané provázanosti s divokými živly, neméně významná ovšem po celý koncert byla také rovina vnitřní výpovědi o nelehkém lidském osudu a osobních těžkostech. Publikum se nechalo organicky unášet nejen cestou do severních moří, ale také do vlastního nitra. Posluchači zpěvačku po každé skladbě odměnili nadšeným aplausem a všichni si s sebou bez nejmenší pochybnosti dlouho ponesou hluboký umělecký zážitek.
Podívejte se na fotoreport!
Foto: Šárka Bejdová, MonsterMusic
