Festival Brutal Assault 2022 pořádaný v josefovské pevnosti u Jaroměře lze plným právem označit za tu nejlepší metalovou akci, která se v České republice v létě pořádá. Sobota, tedy pátý a závěrečný den, toho sama o sobě byla důkazem. Mezi večerními headlinery byla jedna z těch nejzajímavějších jmen vůbec a rovněž přes den bylo na výběr mnoho hudebních i nehudebních zážitků. Výsledný zážitek snad nikomu nezkazil ani večerní deštík, který místo dění důkladně zavlažil.
Mnoho pozornosti v poslední den festivalu Brutal Assault 2022 vzbudila soutěž v pojídání chilli papriček, která dostala název Plechová huba a která se stala vskutku nevídanou podívanou. To se dá však říci také o řadě koncertů, které sobota přinesla. Jedněmi z prvních, kteří skutečně stáli za vidění, byli švédští Soen. Jejich hřištěm je technicky vybroušený progresivní rock, do něhož se nebojí vnést slušnou porci naléhavosti i osobní melancholie. Energičtější byl koncert známé kanadské kapely Voivod, která hraje již od počátku 80. let a která se přes nejrůznější žánrové kolotoče cítí nejlépe ve skotačivém progresivním thrash metalu s neúnavnou rytmikou, jež dodává všem melodiím patřičnou šťávu. Skupina představila především své poslední album Synchro Anarchy, na kterém v žádném případě neslevila ze svých vysokých kvalit.
Čtěte také: Kanadští Voivod jsou na desce Synchro Anarchy stále stejně sví i svěží
K zasněnému smutnění přivedla posluchače finská kapela Insomnium, která patří k těm vůbec nejvýznamnějším ve světě melodického death metalu. Veliký kontrast poté přišel s příchodem japonských Melt-Banana. Pro ně je typický především ulítlý, experimentální rámec, vysoký a vřeštivý hlas zpěvačky a také velká vášeň k živelnému noise rocku. Na mnohem vážnější a pochmurnější notu zahráli norští Leprous – jejich zpěvák Einar Solberg má sice také velmi vysoký hlas, je pro něj však typická především profesionální, až virtuózní intonace a především obrovské množství emocí, jež pomocí své hudby dokáže předat. Kapela je doma ve světě progresivního rocku až metalu a rostoucímu publiku to stvrdila svým muzikantským mistrovstvím. Kdo se zdržoval spíše na scéně s názvem Obscure, jen těžko mohl přehlédnout třeba takové Arcturus. Ti pochází z Norska a hrají již od raných časů black metalu – tento žánr nicméně dokáží s letitou praxí posouvat do nezvyklých poloh (třeba do progu).
Mezi jedny z těch, kteří večer dominovali na hlavním pódiu, bezpochyby patřili islandští Sólstafir, které někteří označují za “black metalové Pink Floydy”. Naneštěstí na sebe upozornili už tím, že k nám ze severu “přivezli” déšť. Ten nicméně nebyl zdaleka tak zničující jako truchlivá, náladotvorná hudba, kterou kapela obdařila veliký dav na Emperor’s Square. Došlo samozřejmě i na skladbu Fjara, kterou lze vnímat jako jakýsi opus magnum těchto ostrovanů. Následovala kapela Mayhem, která svým truchlivým a těžko uvěřitelným příběhem z počátku 90. let definovala velkou část poetiky celého black metalu. Jejich hudba je ohromující již díky neslýchaně dynamické práci bubeníka Hellhammera. Středem pozornosti byl s velikou jistotou hlavně zpěvák Attila Csihar, který měl nejpropracovanější zamaskování a který svou show prožíval na tolik, že se kromě záhrobních vokálů dokázal zabývat i věštěním z lebky. Kapela svým důsledným tracklistem všem znovu ukázala, kdo neúnavně stojí na samotném vrcholu celého žánru.
Čtěte také: Brutal Assault 2022 se v pátek připravoval na pompézní finále
Večer se vší parádou zakončila finská kapela Oranssi Pazuzu. Ta vzbudila mnoho pozornosti (a ještě více otazníků) svou neobvyklou kombinací psychedelie, black metalu a kosmického syntezátorového krautrocku. Svou nevídanou skladatelskou nápaditostí i instrumentálním umem byli snad těmi nejlepšími, kdo mohli posluchačům popřát dobrou noc, jež měla být u josefovské pevnosti tou poslední na celý dlouhý rok. Brutal Assault 2022 jako celek naprosto přesvědčivě projevil svůj naplněný potenciál. Všichni vyznavači tvrdé muziky si během letošního ročníku museli přijít na své ve všech směrech. Pořadatelé odvedli znamenitou práci a nezbývá, než se s napjatým očekáváním těšit na příští ročník.
Text: Michal Tykva
Podívejte se na fotoreport!
