Zpěvačka Halsey se již od svého prvního EP nebojí jít až na dřeň. Hudební chameleon se zpovídá ze sžíravých niterních démonů, rozmotává sociální stigmata kolem vážných psychických chorob a ukazuje veřejnosti svou vrstvitou tvář již přes jednu dekádu. S pátým řadovým albem navazuje na předposlední desku Manic z roku 2020 a tentokrát bojuje se smrtelnou nemocí, pocity viny a retrospektivně vzpomíná na své mládí – které odmotává možná více, než by bylo potřeba. Kdo ta Halsey vlastně je?
„Jsem pokaždé Halsey? V každé časové ose? Onemocním tak či onak? Stanu se matkou? Jsem šťastná? Osamělá? Dosáhla jsem toho hodně? Řekla jsem pravdu? Strávila jsem polovinu svého života jako někdo jiný. Nikdy jsem se nepřestala ptát: Je tohle člověk za kterého jsem pyšná a nestydím se jej takto opustit? Jsi to vůbec ty?” ptala se zpěvačka Ashley Nicolette Frangipane, jejíž profesionální jméno Halsey vykouzlíme přeskládáním písmenek křestního jména, v traileru k připravovanému albu. Tři roky od vydání kritiky i veřejností vychvalovaného alba If I Can’t Have Love, I Want Power, na kterém hudebnice spolupracovala s Trentem Reznorem a Atticusem Rossem z Nine Inch Nails, tentokrát ubrala na celkové dravosti a rozzlobenosti. Převládá zde na většině stopáže uhlazenější a popovější zvuk, se kterým před lety prorazila.
„Můj speciální talent není psaní nebo zpívání. Je to cítění všeho, co cítí všichni každý den.“
Kdo zná tvorbu excentrické zpěvačky, dobře ví, že stigmata jsou pro ni palivem, které napříč celou svou diskografií vášnivě rozlévá nejen s úsměvem, ale i se sirkou v ruce. Na novém album to platí dvojnásobek. „Řekla jsem své matce, že umřu do dvaceti sedmi” nebo „Každý den vstávám a přeji si, abych byla jiná. Divám se kolem a jsem tam jen já.“ – téma bipolární osobnostní poruchy připomíná hned v úvodní Only Living Girl in LA. Emotivní a akustickou kytarou hnaná balada graduje do vyvrcholení v šesti minutách a čtrnácti sekundách do jakéhosi chaotického mixu syntezátorů a rychle bušících perkusí, které jako by měly evokovat puls srdečního pulsu. Ten pomalu utichá stejně jako vidina jejího života.
Čtěte také: Kryptická Halsey odtajňuje detaily k novému albu a vydává emotivní trailer
Inspirací tematického alba o osmnácti položkách je nespočet hudebních umělců. Od Dolores O’Riordan z The Cranberries, Björk, Davida Bowieho, Amy Lee z Evanescence přes Tori Amos, Britney Spears, PJ Harvey až po Bruce Springsteena či Fionu Apple. Nesourodý mix osobností a žánrů Halsey přikládá ke svým vlastním osobnostem a jde tak ruku v ruce s celkovým konceptem a podkresem desky. Devadesátková pop-punkrocková hymna Ego, inspirovaná právě Dolores O’Riordan, patří k tomu nejrychlejšímu z nabízeného tracklistu. Počáteční trilogii písní uzavírá Dog Years plná zloby, sebeznechucení a zkreslených kytar, kde se Halsey přirovnává k psům. Vzpomíná na svého zesnulého mazla a dumá nad tím, jestli se jí za ním podaří po smrti dostat. „Říkají, že hodní pejsci jdou do nebe. Ale co s čub*ou?“. Vliv PJ Harvey zde jde cítit na míle daleko.
Ta pravá melancholie však začíná teprve u první ze tří meziher (interludes). Letter to God (1974) slouží jako první ze záchytných bodů na cestě za světlem na konci pomyslného tunelu. „Prosím bože, chci být nemocná“, přeje si v útlém věku – jen aby ji ke konci jejích dvacátých let diagnostikovali leukemii, stejně jako sousedovic chlapci, kterého kdysi znala a s jehož životem chtěla měnit. Zde si posluchač uvědomuje, že deska bude těžce stravitelná, a že jede až do krve ještě více než kdy předtím.
„Je to láska, nebo panická ataka?“
Pohodová folk-popová píseň Panic Attack inspirována roky sedmdesátými se zabývá toxickými vztahy a nabízí zde oblíbený kontrastní rozkol mezi optimisticky složenou hudbou a těžce stravitelnými tématy textů. Vše okolo Halsey a její tvorby je zkrátka rozpolcené. The End, první vlaštovka, s kterou se nová éra otevírala, navazuje na další minimalistickou I Believe in Magic. Podobně jako následující druhá mezihra Letter to God (1983) a líbivá country Hometown působí tato část jako menší výplň dlouhého konceptuálního alba. Kolik druhů smrti existuje a z kolika úhlů na ni můžeme nahlížet? Otevírá se druhá polovina představení.
Emotivní I Never Loved You, inspirovaná Kate Bush, autorkou hitu Running Up that Hill, kterou stále čas od času hraje Halsey i na koncertech, připomíná obskurní píseň The Prodigal z posledního alba Never Let Me Go od britské alternativní kapely Placebo. S podobnými tématy si pohrává také zpěvák Brian Molko, který by se dal ke zpěvačce přirovnat v mnoha rovinách. Tématem obou písní je rozloučení se s blízkými. Krásná, pulzující a tentokrát klavírem hnaná sonická slast otevírá nejpozoruhodnější sekvenci alba a zároveň patří k tomu nejlepšímu, co nás během necelé hodiny a šesti minut čeká.
Čtěte také: Ottone Pesante do Café V lese přinesli promyšlenou dechovou živelnost
Darwinism, Lonely is the Muse, Arsonist a Life of the Spider (Draft) jsou jednoznačně nejpoutavějším segmentem desky. Díky této sekci, která na vinylovém nosiči zabírá celou stranu C, je na místě označení pátého studiového počinu tím nejlepším, s čím třicetiletá rodačka z New Jersey kdy přišla. Právě zde se vybarvují všechny chameleonovy barvy, přednosti, slasti i strasti živoucí imitátorky, která svou bolest používá jako štětec na nepopsaném plátně. Chvílí létáme vesmírem a přemýšlíme nad smyslem bytí a vlastní existencí jako starman Bowie, prožíváme syrovou a láskyplnou sebedestrukci v alt-rockové skladbě plné balastu, načež hasíme experimentální zažehnutý plamen plný narcismu a probouzíme se v noční můře pavouka na zdi, jehož osud je již dávno zpečetěný. Je toho moc, ale je to naprosto geniální.
Lonely is the Muse je po hudební a vokální stránce naprostou dokonalostí, lyrická složka minimalistické Life of the Spider (Draft) vás zase svými přirovnánimi pohltí jako mouchu na pavučině plné zoufalství. Autenticita dosahuje závratných úrovní. Zde se nachází odpověď na otázku, jak že se vlastně ta Halsey natolik odlišuje od mas dalších zpěvaček. Přichází finále a dojezd emociální horské dráhy, která byla dřívko po dřívku stavěna během nejnáročnějšího období hudebnice, odpočítávající si své poslední dny.
Čtěte také: Linkin Park vydávají další singl, zemřel Liam Payne z One Direction a Simple Plan točí dokument
Deska by se dala rozdělit na čtyři části, a to podobné k fázím truchlení: 1. Seznámení, popírání a hněv (prolog), 2. Smlouvání a vzpomínání, 3. Deprese, bezmoc a odevzdání se, 4. Smíření s vlastním osudem (epilog). Protáčí se páska s posledním z aktů. Hurt Feelings, Lucky, Letter to God (1998) a eponymní The Great Impersonator uzavírají nezapomenutelné období ženy, matky a skladatelky, které se život okolo měnil na denní bázi již od dospívání a která utekla ďáblovi z lopaty. Na Lucky vzdává zpěvačka hold Britney Spears a její stejnojmenné písni z počátku milénia, která však svou podobou a samply částečně hraničí s pojmem vykrádání autorky. Na poslední skladbě kulišácky napodobuje artikulaci Björk se svým “ah-ah!”. Opona se zatahuje a světla mizí v dáli. Nastává konec. A nebo ne?
„Končí příběh se svým vypravěčem? Zde leží velká imitátorka.“ (Halsey)
The Great Impersonator není pro všechny, stejně jako celká tvorba Halsey za poslední roky. Na rozdíl od jiných interpretů se zde umělkyně nebojí napřímo poukázat na inspiraci každé skladby alba. Naopak si spojení se svými oblíbenými muzikanty drží úzkostně a s pýchou u hrudi. Pod všemi těmi maskami a osobnostmi nám servíruje svůj nejzranitelnější a nejupřímnější autorský počin. Nabízí posluchači emocionální újmu a simultánně katarzi těm, kterým jsou témata osobnostního rozkolu, smrti a deprese blízké. Záleží, jak moc si album pustíte k tělu a kolik času s ním strávíte. Je však nutné upozornit, že všechny součástky skládačky do sebe nezapednou hned na první poslech. Ačkoliv deska není hlavně kvůli mezihrám a počtu písní tak soudržná jako ta předchozí, Halsey letos vydala jednu z nejzajímavějších desek a bude zajímavé sledovat, jestli se dokáže ještě překonat. Bude to setsakramentsky těžké.
Halsey – The Great Impersonator
Skladby: Only Living Girl in LA, Ego, Dog Years, Letter to God (1974), Panic Attack, The End, I Believe in Magic, Letter to God (1983), Hometown, I Never Loved You, Darwinism, Lonely is the Muse, Arsonist, Life of the Spider (Draft), Hurt Feelings, Lucky, Letter to God (1998), The Great Impersonator
Vydavatelství: Columbia Records
Celkový čas: 66:11 min
Hodnocení: 94 %