Jedna z nejočekávanějších alternativních desek letoška vyšla v druhé polovině minulého měsíce. Dostat se do spárů vlčích drápů a tajů nové tvorby čtveřice bylo těžší než kdy předtím, ovšem výsledek stojí za to.
Wolf Alice je jedna z těch kapel, která s každou novou deskou překonává sama sebe. Již s debutovém albem My Love Is Cool v roce 2015 udělali na hudební scéně velký dojem a rozruch, ba dokonce i předchozí dvě EP Blush a Creature Songs si vysloužila vysoká hodnocení kritiků i veřejnosti. Na této vlně se skupina vezla i s dalšími počiny. Na novodobé scéně prostě chyběla snivá i líbivá tvorba vyzdvihující sametový hlas zpěvačky Ellie Rowsell, která se svým vokálním rozsahem dokáže z nuly na sto z lehké balady vytasit drápky v syrovějších vypalovačkách.
Instrumentálky inspirující se u kapel jako Pixies nebo Nirvana, občas připomínající i The Smashing Pumpkins či dokonce i Slowdive, dohromady zpečetily vše zajímavé do jednotného útvaru, z kterého si celý muzikantský svět postupem času sedl na zadek. S konceptuálním předposledním albem Blue Weekend Wolf Alice pokořili veškerá očekávání, proto nové album The Clearing doprovázely nemalé nároky jak fanoušků, tak hudebních redaktorů. Dotáhla to čtyřčlenná skvadra ještě dále než doposud?
První vlaštovkou se stal singl Bloom Baby Bloom. Oznámení plnohodnotného alba s coverem sledující pouze pohlednou frontmanku vzbudil rozruch, stejně tak jako oficiální videoklip. Řešilo se jak větší propagování zpěvačky do popředí vůči kapele, tak i novodobá image, která měla prodávat sex téměř stejně jako hudbu. Nastala nová éra, kapela se podepsala pod velký label a chce si urvat více místa než doposud. Čerstvá deska přináší nový zvuk i doposud nejjemnější polohu čtveřice, jakou jsme mohli zažít.
„Musím být narcisista. Bůh ví, že nedokážu odolat o tom zpívat a tančit.“
Thorns otevírá čtvrté album podobně jako byly doposud otevírány i předchozí desky. Klavírově poháněná píseň otevírá sonický svět, ve kterém vás na projížďku svým starým Cadilacem vezmou Wolf Alice po dobu necelých 41 minut. Jemná balada vás zabalí do pomyslné vyhřáté deky, jen aby vás kapela hned ve druhé písni vyplivla a probudila řevem, sténáním i kytarovými riffy prvního singlu Bloom Baby Bloom. Ellie Rowsell mění polohy, jak se jí to zlíbí, a zkouší, co vše ze sebe dokáže vokálně dostat.
Zrychlení a přejíždění přes všechny červené na křižovatkách však netrvá déle než čtyři minuty a kapela si s posluchačem hraje stejně jako doposud. Jako vlk snažící se ulovit svou huňatou kořist. Nelze předpovědět, jaký tah přijde dále. Just Two Girls je zde jednou z těch hlavních skladeb, na které se nejlépe poukazuje na muzikantský posun od posledních alb. Takovou píseň bychom na předchozích řadovkách nenašli. Jasně definuje předěl, na který se již muzikanti snažili poukázat u téměř perfektního alba Blue Weekend. Jde o méně syrovosti a kytar a více líbivých popových beatů, piana a zvuku tentokrát inspirovaného v šedesátých až sedmdesátých letech minulého století.
Čtěte také: Halsey se na The Great Impersonator loučí se životem a oddává se bezradnosti
Nechybí menší nádech country. Joffem Oddiem španělkou řízená Leaning Against the Wall však zní spíše jako nepoužitý béčkový song z minulého alba. Svižnost desky tím poněkud zadrhává. Skladba přitom mohla sloužit lépe jako kratší interlude k té následující. Povedená Passenger Seat i co se týče textu baví o úroveň více a posluchač se chtě nechtě pohupuje z jednoho boku na druhý. Zrovna tady by se hlasitost audia na pomyslné projížďce přidávala. Play It Out se zaobírá pošetilostí života a nezvratnými rozhodnutími a změnami přicházejícími se stářím. Obavy urputných fanoušků kolem faktu, že v mnoha písních slyšíme basu a kytaru spíše v pozadí, jsou poměrně pochopitelné. Klavír je na této desce středem pozornosti. Pořádné riffy, na jaké jsme u Wolf Alice byli zvyklí, jsou tentokrát jasně v menšině. Do určité míry je to škoda, jenže vize kapely je tentokrát jiná, a nezbývá nic než jejich rozhodnutí respektovat. Pořád je to výborný materiál.
„Vytesej mé jméno na náhrobku: neřádova děvka.”
Nebýt velmi specifického textu, Bread Butter Tea Sugar by snad i mohla být vydána na některém z dávných alb od velikánů The Beatles: třeba na Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band nebo na Yellow Submarine. Inspirace zde je do očí bijící, hravá píseň je nesmírně povedená, chytlavá a zábavná. A jsou zde konečně i ty riffy. Dokonce se zde zmíní i název alba. Zde tedy byla všechna políčka úspěšně zaškrtnuta. Basa Thea Ellise slouží jako důležitý podklad i pro další skladbu, Safe in the World. Rozporuplně ale může působit příliš učesaný zvuk a další skok z rychlejšího rytmu do pomalejšího. Skladba sice na tracklistu značně nevyčnívá, přesto baví a zapadá do konceptu nového zvuku skvěle.
Čtěte také: Kvetoucí Wolf Alice na podzim s novým albem rozbouří Velký sál Lucerny
Poslední tři písně, ať už chtě či nechtě, odkazují na předchozí diskografii kapely. U snivé Midnight Song se člověku připomene druhá řadovka Visions of a Life, s White Horses vedenou primárně vokály bubeníka Joela Ameyho dostává člověk hned po poslechu chuť pustit si hned tu první My Love Is Cool, a finální The Sofa jako by byla třetím pokračováním dvoj-písně The Beach z Blue Weekend.
Wolf Alice se zase posunuli o úroveň dále. O produkci alba se tentokrát postaral Greg Kurstin, který mimo jiné stojí i za studiovými alby umělkyň Adele, Sia, P!nk nebo skupiny Foo Fighters, o čemž výsledek zde vypovídá. Inspiraci jde slyšet tu a tam také u PJ Harvey, kapely Fleetwood Mac a třeba i St. Vincent, avšak nedá se zbavit dojmu, že album není tak celistvé jako dosavadní diskografie a chybí mu větší hudební zářezy. Tato jízda je nepředvídatelná a částmi pořádná švanda, je však o pár procent níže oproti předcházejícím deskám. Několik minut stání v koloně se přeci jen mohlo odpustit. I přesto se však jedná o vynikající desku, která by se i bez zajeté značky na trhu bezpochyby ujala.
Kapelu znám již od samých začátků, konkrétně od roku 2013 s vydáním provokativního EP Blush. Jejich vývoj a růst je nepopiratelný. Podruhé si vysloužili cenu za nejprodávanější album v rodné Velké Británii, slaví velké úspěchy a hrají čím dále tím větší koncertní prostory. Bude zajímavé sledovat, jak se s výzvou vytvořit setlist mapující jejich již přes deset let dlouhou kariéru poperou.
Wolf Alice – The Clearing
Skladby: Thorns, Bloom Baby Bloom, Just Two Girls, Leaning Against The Wall, Passenger Seat, Play It Out, Bread Butter Tea Sugar, Safe in the World, Midnight Song, White Horses, The Sofa
Vydavatelství: Columbia Records
Celkový čas: 40:48 min
Hodnocení: 82 %