Další ročník rodinného festivalu Vizovické Trnkobraní na Zlínsku konaný ve dnech 22. a 23. srpna nabídl pestrý hudební a zábavní program.
První den festivalu zahájil jeho patron, valašský král Bolek Polívka. Veselý hudební rozjezd zajistila mladá kapela Mandrage, která areál likérky Rudolfa Jelínka jako první proměnila v taneční parket. Festivalový set zahrnoval všechny známé kousky a jeho úvod i závěr patřil těm nejstarším, tedy písním Hledá se žena a Františkovy lázně. Poté převzal hlavní stage písničkář Tomáš Klus, který kromě svého neopominutelného kolegy Jirky Kučerovského přibral i doprovodnou kapelu. Jeho první přiznání bylo Jsem a pro opozdilce začátku přišla jako třetí na řadu První píseň a později pár dalších z posledního alba Proměnamě. Nadšenému publiku, jehož nadšenější část tvořily dívky a ženy různého věku, zanotoval i svou vtipnou improvizaci na aktuální téma. Symbolicky přesně ve 21 hodin spustili Mig 21 a začala další obrovská taneční party, kdy se cestovalo Malotraktorem, hrálo na indiány v Ho-Ka-He a vyzývalo kalhotky si sundej v písni Zeus!
Menší a níže položené pódium blíže stanovému městečku si toho večera vysloužila mimo jiné kapela Wohnout. Díky noční hodině bylo publikum již notně tolerantní, ale jinak nutno poznamenat, že tato stage nebyla zdaleka dobře naladěna během celého festivalu, což bohužel více či méně poznamenalo vystoupení každé kapely či interpreta, který se zde prezentoval. Každopádně zpět k Wohnoutům. Zahájili stylově Festivalovkou a dále předložili repertoár napříč celou tvorbou, včetně naprostých novinek. Zazněl tak třeba oblíbený pan Sejko No Pi, Ganga, Svaz českých bohémů nebo odkazové Ševelení a přecpaný prostor před pódiem jen blaženě pařil. Houfný přesun pak proběhl zpět na hlavní stage, kde patřil závěr prvního večera anglicky zpívajícím Monkey Business a jejich stylovému zoo oděvu.
Druhý den festivalu byl letos trochu netradičně zahájen v poledne rovnou kapelou Kryštof. Ideální festivalové počasí a lákavý program přivábil do areálu stovky lidí, a tak atmosféra byla i v tento čas (pro ty, kteří to po pátku stihli) báječná. Mezi hity jako Rubikon, Cosmoshop nebo Atentát připomněl Richard Krajčo plánovanou pauzu kapely. K jejich šou už delší dobu patří vypouštění červených a bílých balónků do publika, neboť i kluci vědí, že kdo si hraje, nezlobí. Ostatně v podobném duchu se jal velkou kouli plnou barevných balónků vyhazovat také Divokej Bill, nu dobrá. Kromě toho si zpěvák střihnul krátkou improvizaci, ne nepodobnou kolegovi Klusovi, a v závěru si šel zaplavat do rukou nejbližších fanoušků, což je dlouhobě oblíbená činnost třeba bubeníka kapely UDG. Každopádně odvedli dobrou práci a zábavu, kterou bychom v obědovém čase jinde jen těžko hledali.
Následný čas patřil k prezentaci mladší hudební scény, dvou slavných dětí slavných, tedy Lenny a Adamu Mišíkovi. Oba zpívali na již zmíněné kvalitativně slabší menší stagi a v ne příliš přitažlivou hodinu. Díky obojímu se přítomní nemuseli příliš mačkat, ty ostatní vystoupení zřejmě nezaujalo. Také vlastní repertoár prozatím zřejmě není příliš bohatý, o čemž svědčí Lenny dvakrát zpívaná All My Love a Adamova spousta, přestože dobře upravených, coverů. Věřím však, že oba mají kvality na to představit se v budoucnu se statusem headlinerů.
Na stejném pódiu následovali Eddie Stoilow. Opět česká kapela zpívající v angličtině, jejíž tvorba se vyznačuje bohatými elektronickými prvky, což je živě na festivalu, obzvlášť zde ve Vizovicích, relativně netradiční prvek. Také různorodost stylů je pro ně typická a díky tomu se kluci sami považují za trochu schizofrenní kapelu. O tom, že zde však své příznivce našli, nebylo pochyb.
Další zástupkyně dámských interpretů, Aneta Langerová, pak se svými kytarami obsadila hlavní stage. Hlasovou a hudební kvalitu jí rozhodně nelze upřít, oblíbenost zjevně také ne. Na své počátky nezapomněla a podělila se s publikem o Vodu živou či Hříšná těla, křídla motýlí. Perfektní klubové vystoupení, to ano, ale já osobně zde postrádám jakoukoliv festivalovou šou a letní energii.
Tu pak naopak doplnili slovenští Iné Kafe. Rozjeli se pěkně od profláklého 30. februára přes Růžovou zahradu a Úspěšně zapojení. Možná svou punk rockovou energií trochu podráždili celý den honící se mračna, která konečně spustila vlastní vodní show a už toho dne nepřestala.
Pro mě nešťastná b stage potkala taky valašskou Mňágu a Žďorp. Ovšem počasí nepočasí Petr Fiala nás o své pódiové kreace nepřipravil a dostali ze sebe, co mohli, včetně několika novinek z jarního alba Made in China.
Lákadlem sobotního programu byly jistě i Tři sestry. Protože déšť už vykonal na betonovém povrchu svou práci, koncert byl tak dvojnásobný punk. Harley číslo 1, Aidu nebo Mexiko v podání Lou Fanánka Hagena střídajícího se se zpěvačkou Supicí si přesto nenechalo ujít pořád ještě natřískané publikum. S kvalitou zvukové stránky a vyvážeností vokálů s hlasitými instrumenty jsem i zde měla trochu problém, ale řekněme, že i tady zapůsobilo nepříznivé počasí.
Opravdu nabitý program doplňovali další slovenští bratia, kapela Desmod a jejich Čierna diera nebo Som na tebe závislý. Netradičně časově zařazena byla letos místní kapela Fleret. Jejich folk rock už vyslechlo značně méně zmrzlých a promočených posluchačů, než tomu bylo u jejich dřívějších kolegů. Věčná škoda všech, kteří odešli. Naprostým programovým závěrem byla taktéž místní zábavová kapela Kosovci. Docela umně přehrává zlaté hity popu i rocku. Její plný repertoár si ale vyslechli jen otrlí, notně zahřátí nebo jinak výborně obrnění jedinci.
Vizovické Trnkobraní se vždy honosí bohatým doprovodným programem a nabídkou občerstvení a nápojů. Tak tomu bylo i letos. Areál samotný zahrnoval malou ukázku lidových řemesel, promítání filmů, alternativní scénu s vystoupeními nebo program pro děti. Stejně tak mimo areál se nacházelo množství prodejních stánků a kolotočů. Díky tomu je tento festival ideální stanicí pro celé rodiny, kde si každá její část přijde na své. Samozřejmě i pár nedostatků se zde najde, například lehce podhodnocené zázemí přenosných toalet nebo nedomyšlené prostory při vystoupení Komiků s.r.o. na alternativní scéně. Každý má však na zvážení, co je pro něj důležité k dobré zábavě. Za mě je Trnkobraní vždy správná volba.
