Victor Wooten, jeden z nejlepších basáků světa, zavítal 2. května na pozvání pořadatelů festivalu Mladí Ladí Jazz do pražské Akropole. Svou nepředstavitelně rychlou a přesnou hudbu má dokonale pod kontrolou a s klidným výrazem ve tváři tu vykouzlil tóny, u kterých zůstával rozum stát – asi ne nadarmo ho časopis MAGAZINE pětkrát po sobě zvolil nejlepším basákem roku.
Koncert zahájila snová kapela Top Dream Company, která se svým sexy funkem naladila publikum, a v jejíž dobré společnosti mohli návštěvníci Akropole blaženě očekávat, co přijde dál. Ne každé kapele se poštěstí předskakovat někomu, jako je Victor Wooten, ale volba padla na úrodnou půdu a setkala se s více než kladnými ohlasy publika. Z toho důvodu to byl výjimečný a skvělý koncert nejen pro Top Dream Company, která se nelehkého úkolu předskokana chopila úspěšně a ukázala jen to nejlepší. Letos tahle početná kapela slaví desetileté jubileum a vydává CD k výročí svého vzniku.
Těžko říct, zda by se v publiku našel někdo, koho by Wooten zklamal či jen nepředčil jeho očekávání, protože to, co předvedl na pódiu se svou kapelou, byl bezesporu vrchol celého festivalu Mladí Ladí Jazz, ne-li celé pražské jazzové scény za poslední měsíce či roky. Dynamika a lehkost, se kterou Wooten střídal tóny, emoce a jednotlivé písně, byla odzbrojující – koncert se nesl v duchu žánrového pelmelu a svěží fusion – každá skladba byla jiná, stejně tak jako každé z nich vládl jeden z hudebníků, a tak měl každý z umělců příležitost předvést to nejlepší.
„Moji bratři, kteří dělali muziku, věděli, že nutně potřebují basáka, aby mohli založit rodinnou kapelu. Regi mě začal učit na basu ještě dřív, než jsem se uměl posadit a rodiče ho nechali.“ U Wootenů doma se evidentně hudební talent házel do kolébky lopatou, a tak v kapele hraje bratr Regi na kytaru, Roy na bicí a Rudy na saxofon – takový je původní Victor Wooten Band. Starší bratři si vychovali frontmana a hlavní hvězdu celého bandu, jehož jméno zná celý hudební svět (což takový basák většinou nebývá). V Akropoli Wooten vystoupil spolu s bratry Josephem a Regim a charismatickým bubeníkem Dericem Watsonem.
Nepřehlédnutelnou hvězdou večera byla poslední součástka bandu, zpěvačka jménem Krystal Peterson, která se představila až u druhého songu a která publiku svým profesionálním a neskutečně emotivním projevem zajela až pod kůži a zanechala obrovský dojem ještě dlouho po tom, co opustila pódium. Naprosto poklidný song dokázala vyhnat to takových gradací a emocí, že bylo až překvapivé si po několika minutách uvědomit, když pozvolna přešla do známé skladby Summertime.
Zábavným momentem celého vystoupení byla píseň My Life, kterou všestranný Victor Wooten nejen bravurně zahrál, ale i odzpíval, a ještě se mu podařilo pobavit publikum. Posledním songem už Victor totálně odzbrojil celé publikum a v deseti minutách předvedl doslova všechno, co může umět takový nejlepší basák na světě za doprovodu světel, ohromujícího ticha a ladného groovu.
Victor Wooten Band si vysloužili obrovský potlesk a pořadatel, co šel ohlásit poslední píseň a konec festivalu, byl doslova vypískán – ani přesto Wooten Band nepřidali další píseň, což bylo asi stejně jedno, protože takhle nadšené a rozjeté publikum by nemělo dost ani po dalších deseti. Wootenovo kouzlo bylo tak obrovské, že po koncertě si s ním všichni chtěli potřást rukou a sehnat CD či podpis na bříško, a to tak, že bez ostrých loktů jste se prostě neprocpali na cestu ven. Volba, která padla na Wootena a Top Dream Company, byla jedním z nejlepších rozhodnutí, které pořadatelé festu Mladí Ladí Jazz v tomto roce udělali. Tento večer se nepochybně zapsal do historie pražské jazzové scény.
