Křest zbrusu nové kompilace Best Of, více než dvě hodiny neutuchající rocková show, světová produkce, hvězdní hosté a kamarádi na pódiu – přesně tak vypadal velkolepý a vyprodaný koncert Davida Kollera ve Foru Karlín.
David Koller neodmyslitelně patří k pilířům české rockové hudby. Ať už se podíváme zpátky do zlatých devadesátek a začátků Lucie a Jasné Páky či na jeho debutové eponymní album a sólové pokračovatele, jeho odkaz je součástí rádiových éterů přes třicet let. S definitivním odstupem od působení v kapele Lucie se zpěvák rozhodl reflektovat svou tvorbu napříč zmíněnými projekty, na kterých se podílel a které definují jeho muzikantský rukopis, vydáním kompilace Best of. V rámci Vánočního turné se jej rozhodl pokřtít a vyvrcholit svou největší zastávkou v Praze, a sice v jednom z nejmodernějších kulturních prostorů hlavního města.
Ještě před začátkem vystoupení bylo jasné, že nepůjde pouze o další z desítek koncertů, které se svou kapelou během roku odehraje. Přítomnost kamer a kameramanů v sále naznačovala, že bylo do tohoto večera vloženo hodně úsilí, které bude zaznamenáno i pro další generace. A začalo se rovnou zostra, jednou z obskurnějších a méně často hranou písní, z alba ČeskosLOVEnsko z roku 2015, jménem Aha. První z pozitiv koncertů Davida Kollera je to, že ať se na něj jdete podívat klidně několikrát v rámci jednoho roku, často se obměňuje hraný playlist a s tím i detaily okolo odehraných skladeb. Následovala nejstarší píseň Lucie, Šrouby do hlavy, datující se do roku 1990. Rockovější podání a kytarová sóla kytaristy Michala Pelanta zvýraznily dravost a hravost kdysi donekonečna přehrávané hymny let devadesátých. Šestičlenná kapela je po letech technicky sehraná jak fotbalový mančaft a na chyby není sebemenší prostor. Basu v rukách třímá, jak bývá často představován, legenda československé baskytary Marek „Marta“ Minárik, za bicími sedí Adam Koller, za klávesami Martin Kroupa a doplňuje je perkusista Víťa Halška.
Čtěte také: Foto: David Koller – Lucerna Music Bar Open Air, 28. 7. 2021, Ledárny Braník
Na pódiu byly postaveny dvoje bicí – za ty druhé usedl sám David Koller, a to během vybraných skladeb. První taková byla dvacet let stará Milá, která byla vydána pod nálepkou Kollerband. Pískavé synťáky a dvojité bušení Kollerovic rodiny nahradil funk z poslední desky – Nazí do kaktusů. Zpěvák se zbavil všech nástrojů a věnoval se divákům a zpěvu samotnému. Postávající dav se pomalu rozehříval a potlesku se dočkalo sólo baskytaristy Minárika. Další z lákavých stránek koncertů multiinstrumentalisty a jeho kapely jsou úpravy písní, se kterými si běžně pohrávají jako kočka s myší. Nejde jen o zvýrazněná sóla, ale spíše o celkové úpravy do podoby aktuálních hudebních trendů a často přijatelnější formy. Intermezza, prodloužené předehry a dohry, rockovější a často naopak zase také syrovější přednes a prezentace mnohdy desítky let starých hitů a opusů nápaditě ozvláštnily nabitou a nekončící prohlídku diskografie této hudební ikony.
Dalším, a to velmi důležitým aspektem středečního koncertu, byla stránka vizuální. Stylové reflektory a světla, které doplňují kapelu již řádku let, tentokrát exkluzivně obohatila pohyblivá zrcadla light designéra Tomáše Karbana. Ta se ze strany na stranu vznášela nad hlavami diváků, a to do rytmů a smyček odehraných kytarových riffů a ohromujících bicích. Do pohybu se daly po tklivé části setu s písněmi Stejný, Gypsy Love a Žádný city. Před poslední zmíněnou dostal prostor Kroupa se svým jemným intermezzem na klávesách. Pohyblivá zrcadla se blýskla během další z obskurních skladeb večera jménem Horkej den, kde evokovala zatmění slunce. Se songem Čas nejde vzít zpátky přecházel mráz po zádech, u písně Za hranou se vzpomínalo na zesnulého parťáka Michala Ambrože, který k písni složil text, a jedním z vrcholů večera byla syntezátory prošpikovaná Vězenkyně, pocházející také z posledního alba LP XXIII .
Čtěte také: S Bobem Dylanem se v O2 universu zastavil čas. Pražskou sérii koncertů započal s grácií a bez pozlátka
Se svým sonickým experimentálním chaosem zmíněná píseň diváky zasáhla jako elektrický proud a uvěznila je v jakémsi transu či špinavém vězení, z kterého nebylo úniku. Světelná hra umocňovala dopad jedné z nejpropracovanějších skladeb Kollerovy diskografie, která své místo v setlistu bude mít snad ještě dlouhou dobu. Nestyděli by se za ni ani Trent Reznor a Atticus Ross z Nine Inch Nails nebo Richard Patrick z Filter. Jak již bylo zmíněno, nechyběl ani křest nové Best of kompilace. Samotného aktu se chopil kamarád Ben Cristovao a pár šťastlivců v davu odchytlo první kousky LPíček, nasáklých šampaňským. Dalším speciálním hostem byla Lenka Dusilová, která si s kapelou střihla Sen a Ameriku od Lucie. Následovaly další z alternativních a novějších písní vytvořených během covidu – oblíbené My se vám ozveme a Pouta.
Kromě kytary, zpěvu a bicích Koller občas sáhl také po synťácích, a to třeba v prodloužené instrumentální dohře k Poutům. S úklonem celé kapely se rozloučili v dojemné písni Chci zas v tobě spát. „Zazpíváte si s náma?“ ptal se umělec a odpověď byla jednoznačná. Dav zpíval sborově, jako by snad šlo o českou národní hymnu. V přídavku se vzpomínalo na pád komunismu a sametovou revoluci 17. listopadu s legendární skladbou Oheň z debutového alba Lucie, dále zase na Karla Kryla v jeho Andělovi. Zde se opět připojila Lenka Dusilová a zpívalo se sborově. Šlo o nádherný moment v již přes dvě hodiny trvajícím koncertu směřujícím ke svému konci. Nemohlo chybět ani Nic není nastálo, kde levitující zrcadla padala z oblohy bezmála jako UFO přistávající na zem. Večer zakončila Majolenka od Jasné Páky.
David Koller měl svůj koncert ve Foru Karlín odehrát v roce 2021, ale jak všichni tušíme, nebyla to zrovna ideální doba na koncertování a událost se musela zrušit a přesunout do open-air prostoru Ledáren Braník během léta. Návrat do multifunkčních prostorů trval tři roky, ale čekání stálo za to. Že se bude jednat o nezapomenutelný večer a audiovizuální zážitek světového formátu hlásal zpěvák již pár týdnů před nástupem na pódium vyprodaného Fora a nebyla to pouhá prostá slova zvolaná do větru. Praha zažila více než dvouhodinovou profesionálně odehranou show s prvky světové produkce, která by v zahraničí pravděpodobně vyprodala arény. Je celkově škoda, že se u nás kvalitně produkovaná hudba tolik necení jako třeba v zahraničí, ovšem kdo včera zavítal do karlínského zrcadlového bludiště, bude mít jistě na co vzpomínat. Doufejme, že se dočkáme záznamu tohoto památného večera.