Spousta hudebníků by si z koncertní stránky měla vzít příklad z Depeche Mode. Právě oni navštěvují Prahu za posledních pár let vždy dvakrát během propagace nejnovějšího alba. Po open air show se včera vrátili zpět do kryté O2 areny
Depeche Mode vznikli již na počátku osmdesátých let v Anglii. Vydali vcelku už patnáct řadových alb a s nejčerstvějším Spirit se vrátili po půl roce zpátky do České republiky. Naposledy ji navštívili loni na jaře a pro tentokrát vystoupili ve vysočanské kryté O2 areně.
Brány haly se měly otevřít dle oficiálního harmonogramu v půl sedmé večer, kdo přišel o půl hodiny později, přidal se k obrovské frontě, která se sunula opravdu velmi pomalu, a tak se mohlo stát, že ne každý zachytil od úplného začátku předskokanku, říkajíc si EMA. Už během jejího vystoupení bylo zřejmé, že pódium není postavené ve tvaru „T“, jak je obvyklé, ale do písmene „L“. To je poměrně nová a neokoukaná forma scény. EMA sama sebe prodává jako americkou noise rockovou písničkářku a vlastně úplně z žánru nevybočovala, vcelku docela nerušeně zapadla. Prostor jí věnovaný uplynul po víc jak půlhodince a pak se už začalo nadobro připravovat pro hlavní hvězdu večera.
Depeche Mode nastoupili načas, přesně tak to právě u nich bývá zvykem. Nijak to neprotahovali a jejich příchod předem avizovalo potemnění haly a za zvuků hudby se na projekční ploše nad pódiem rozpohybovala barevná animace kráčejících nohou.
David Gahan se svými členy odstartovali celý setlist songem Going Backwards z nejnovějšího počinu Spirit z loňského roku, tím na delší dobu upustili od nejnovějšího materiálu a ujali se společnými silami odehrát především jejich starší písně, které zná každý a nehrozí u nich, že by publikum bylo polomrtvé. To se hned po pár minutách potvrdilo, jako dobře promyšlený tah.
Fanoušci se tak mohli unášet na vlnách It’s No Good, Barrel of a Gun, Precious či World In My Eyes. Jako už tradičně asi v polovině show dostal svůj prostor Martin Gore. Ten klasicky odzpíval dvě písničky a samozřejmě nechyběla všemi oblíbená Home, u které se člověk může vydýchat. Ještě před ní odvedl skvělou pěveckou práci u Insight, při níž panovala ta nejkomornější atmosféra celého večera.
Druhá část koncertu byla vyhrazena ještě pro větší pecky, než na začátku, což potvrdila Enjoy The Silence – naprostá hitovka, před kterou neuteče nikdo a při níž takřka stály a skandovaly i místa k sezení za doprovodného chorálového zpěvu celé haly. Svůj koncertní večer Depeche Mode zakončili s Never Let Me Down Again a odebrali se do útrob areny. Diváci je ale nenechali jen tak odejít a hlučnými ovacemi si vysloužili přídavek v podobě čtyř dalších hitů, kdy nechyběla ani Strange Love nebo Walking In My Shoes. V pauze během vyvolávání kapely začaly z horní části padat barevné svítící pásky dělajíc okouzlující efekt svítících poskakujících hopíků, díky tomu, jak si s nimi někteří pohazovali.
O2 arena byla rozhodně z velké části naplněná, nebyla však vyprodaná a několik volných míst k sezení ještě bylo. To se ale rozhodně nedá říct o ploše, která byla obsazená přes celou svou kapacitu. Projekce nebyla nijak pozměněná od toho, co už jsme mohli vidět na jarním koncertě na fotbalovém stadionu v Edenu. Pozměněná byla ale o živý přenos se záběrem na kapelu nebo fanoušky, přičemž z osmdesáti procent byla veškerá doprovodná videa černobílá, až na pár světlých výjimek potvrzujících pravidlo. To ale rozhodně nechybělo, jelikož naprosto famózně dokreslovala Depeche Mode, společně s propracovanou světelnou show. Co se týče zvuku, ten byl na počátku setu pro citlivější jedince místy nepříjemný, ale zdálo se, že během včera se vše srovnalo.
Depeche Mode opět potvrdili, že jsou ve výborné kondici a Gahanovi to výborně zpívá. Tento fakt ale nemůže věrné návštěvníky překvapit, protože ten, kdo na ně chodí pravidelně, ten zná jejich nekolísavou kvalitu. Mnoho uskupení po takové době ukončuje svou kariéru. DM jsou tady ale stále a jejich kvalita nijak nepokulhává.
