Čtvrteční večer 21. listopadu v žižkovské Akropoli spojil dohromady jména dvou skvělých hudebníků – francouzského umělce Cascadeura a producentského perfekcionisty Borise Carloffa.
Producent, skladatel a především studiový mág Boris Carloff, který je současně jeden z nejsledovanějších lidí alternativní scény, vystoupil v doprovodu své kapely. Držitel ceny české hudební kritiky Apollo 2012 a dvou cen Anděl 2012 předvedl divákům kousky z debutové desky The Escapist nahrané společně s bubeníkem Doughtem Yowellem (Suzanne Vega) či zpěvákem Ghetto Priesttem (Asian Dub Foundation, Massive Attack). Na pódiu vystřídal francouzského hudebníka, který si říká Cascadeur.
Line-up nemohl být vybrán lépe. Čtvrteční EuroConnections svedla dohromady dva umělce, kteří se nebojí propojit intimní elektropopovou hudbu s velkými emocemi. Začátek patřil interpretovi bez tváře vystupujícímu pod pseudonymem Cascadeur. V černé kombinéze a masce tající svou pravou identitu předvedl precizně vyvedený pop. Atmosféra plná elegantních zpěvových křivek pohltila během chvíle všechny posluchače. Mezi melancholicky laděnými baladami nechyběly éterické skvosty Walker, Bye Bye či Your Shadow.
Během vystoupení se dotázal diváků, zda rozumí francouzsky a po kladné odezvě už s publikem v podstatě jiným jazykem nekomunikoval, což byla trochu škoda. Cascadeura doprovázel na kytaru ve stejném kostýmu i masce bezejmenný spoluhráč. Společně si střihli i bluesovou improvizaci, která si od prořídlého davu vysloužila slušné ovace.
Temné aranže propletené melodiemi, které chytnou za srdce, předvedl i Boris Carloff, který futuristické duo vystřídal. Vlastním jménem Milan Havrda si ponechal pseudonym Boris Carloff po tom, co se jeho stejnojmenná kapela rozpadla. Sám je s ním spokojený a tvrdí, že mu otevřel cestu do zahraničí. Ve snaze vymanit se z nálepky producenta natočil před rokem album The Escapist. Únik od zaběhlých trendů a postupů mu nakonec vynesl nečekaný úspěch. Fanoušci dokázali album ocenit a tvářili se spokojeně i během včerejšího koncertu.
Během večera zazněly společně s vizuální projekcí skladby I Have Got One Soul, To Each Of You, Take Me Higher, The Mist, Shadows či pilotní singl k desce The Escapist Falling. Na přetřes přišla i novinka z druhého alba, které se teprve chystá. Po vytleskání se Boris i s celou kapelou, která ho doprovázela, vrátil na pódium s přídavkem In My Lonely Room, který ten večer zazněl už podruhé.
Kdo čekal, že budou vzduchem lítat kelímky s pivem do předních řad zaplněných skákajícími fanoušky, byl zklamaný. Před pódiem žižkovské Akropole postávalo něco mezi padesáti až sedmdesáti fanoušky a nutno poznamenat, že moje maličkost výrazně snižovala věkový průměr. Koncert se nesl ve znamení čisté hudby bez kompromisů nutných k oslovení mas, bez přetvářky vydávající se za originalitu. A tak na místo stírání potu z čela, zůstávám jen inspirovaná.
