Od koncertu britského písničkáře Passengera by leckdo očekával, že se ponese kvůli jeho textům spíše v ponuré či melancholické náladě. Kdo však v neděli 2. října dorazil do Velkého sálu pražské Lucerny, přesvědčil se o naprostém opaku! Smutného vyznění se návštěvníci dočkali pouze u několika skladeb, jinak se ale zpěvák spolu s kapelou postaral o naprosto nezapomenutelnou atmosféru plnou pozitivní energie.
O zahájení večera se postaral jihoafrický folkový zpěvák Gregory Alan Isakov, u kterého by si nejeden posluchač troufl říci, že byl pro hlavní hvězdu večera nemalou konkurencí. Jak tomu tak u předskokanů bývá, většinou je jejich styl hudby velice podobný, ne-li totožný se stylem hlavního vystupujícího. Jinak tomu nebylo ani u Gregoryho, jehož repertoár se skládal především z indie-folkových a folk-rockových písní. Sám to ostatně potvrdil vlastními slovy:
„Nesmírně rád zahajuji Passengerovy koncerty, a to z toho důvodu, že mě, Passengera i Vás baví smutné písně.“ Několikrát se mu dokonce povedlo rozezpívat dav, a to například u skladby Words z alba This Empty Northern Hemisphere.
O půl desáté večer již na pódium nastoupil všemi očekávaný Passenger. V České republice se tak stalo již potřetí, přesto však koncertu patřilo jedno prvenství. Poprvé tu totiž zpěvák vystoupil i se svou čtyřčlennou kapelou, díky které tak večer nabral zcela nový rozměr. Jako první se zaplněnou Lucernou rozezněla skladba Somebody’s Love, po níž následovala Life’s for the Living, na kterou publikum reagovalo pohotově a při refrénu zpěváka doprovodilo svým zpěvem.
Že je Passenger mistrným vypravěčem se všichni přesvědčili vzápětí, když před skladbou 27 sdělil příběh o nelehkých začátcích ve světě hudby, který si návštěvníci vyslechli v naprostém tichu.
„Tahle píseň je pro všechny, kteří něco tvoří a něco se snaží dokázat. Chci vám jen říct, abyste si šli za svými sny a nenechali se odradit, i když vám okolí nevěří.“
Nebyla nouze ani o ironické poznámky. Před skladbou Anywhere zpěvák prohodil, že pokud má někdo pocit, že se koncert nese neustále v pozitivní náladě, nemusí mít strach, protože melancholické písně právě přicházejí. A co řekl, tak i dodržel. Písni Travelling Alone totiž předcházelo vyprávění o jejím vzniku a ochotní fanoušci si příběh vyslechli bez debat až do konce. Následně nastal čas opět rozproudit tempo a odlehčit náladu srdceryvných příběhů něčím veselým. Na řadu tedy přišla píseň I Hate, ve které Passenger sděluje, co všechno ho v dnešním světě rozčiluje.
Prostor dostaly jak skladby z nového alba, mezi něž patří například Young as the Morning, Old as the Sea, duet s mladičkou zpěvačkou Birdy trefně nazvaný Beautiful Birds, tak i cover písně Love Would Tear Us Apart od anglické skupiny Joy Division. Až téměř v závěru večera zazněla legendární Let Her Go (častokrát chybně zaměňovaná za Let It Go), která zpěvákovi zajistila slibný start kariéry, a kterou všichni netrpělivě očekávali. Po již typickém předstíraném prvním odchodu a následném vyvolávání kapely zpět na pódium, se publikum dočkalo přídavku v podobě písní Home a Holes.
Písničkář Passenger v Praze dokázal, že repertoár plný smutných skladeb automaticky neznamená stejný průběh koncertu, ale že se do něj dá vnést spoustu příběhů plných poselství a pozitivní nálady. Z jeho vystupování bylo poznat, že si na skladbách a jejich vyznění dal při nahrávání opravdu záležet, a že jejich textem má posluchačům opravdu co předat. Reakce publika tomu odpovídaly a Passenger tak byl několikrát odměněn nekončícím potleskem, který nechyběl ani v úplném závěru.
