The 1975 včera po několika měsících a jednom přeložení konečně vystoupili v Praze a návštěvníkům zajistili nezapomenutelný zážitek plný ohromujících vizuálních efektů a skvělé hudby.
Fanoušci se před halou scházeli už od brzkých ranních hodin. Někteří měli s sebou dokonce i peřiny, na kterých spali a vyčkávali celý den. Kolem jedenácté hodiny dopoledne rozdali organizátoři prvním sto fanouškům tzv. early exity, které jim zajistily místo vpředu bez celodenního čekání. Čím více se blížil koncert, tím více lidí přibývalo a fronta rostla.
Dveře se otevřely v 18:15 a security začala pouštět lidi s early exits po dvaceti. Nutno podotknout, že celá organizace tohoto koncertu byla zvládnutá a vymyšlená na jedničku, takže si nikdo nemohl stěžovat.
Fotoreport: The 1975, 26. 6. 2017, Praha – Forum Karlín
Předkapelou byli, pro The 1975 velmi dobře známí, Pale Waves, kterým zpěvák Matty Healy produkoval song There’s a Honey. Už u předkapely byla vidět neskutečná propracovanost vizuální stránky koncertu. Efekty v podobě světel, které svítí do rytmu kopáku, hustá mlha zhušťující světlo, ale ještě nebyly vůbec nic oproti tomu, co návštěvníky čekalo u toho hlavního.
Pale Waves zahráli celkem 6 písniček. Na návštěvnících bylo znát, že texty moc neumí a že se spíš těší na The 1975. Při posledním songu, There’s a Honey, všechny překvapil ze začátku neznámý kytarista, který se nečekaně přidal. Když se ale otočil, všichni poznali, že je to Matty Healy a celá písnička dostala úplně jiný spád. V jedné chvíli nebyl ani slyšet zpěv přes řev a pískot fanoušků.
Po půlhodině nastoupil dlouho očekávaný vrchol večera, The 1975. Jako úvodní píseň si zvolili song Love Me a tím roztančili celé publikum na neskutečné obrátky. Celý koncert fanoušci zpívali, křičeli, pískali a byla na nich vidět obrovská soudržnost a procítěnost. Jak řekl Healy na konci: „Nejste fanoušci, jste komunita!“
Set byl doprovázený ohromujícími vizuálními efekty, které jsou pro tuto kapelu specifické. Rychlé, energické písně byly prokládány i instrumentálními melodiemi jako třeba Please Be Naked, Lostmyhead atd. Během těchto momentů fanoušci mlčeli, jen se soustředili na hudbu a nestačili se divit.
Ti opravdu věrní fanoušci přinesli kapele květiny (někteří i trávu, ale tu Matty odmítl), které během koncertu hodili na pódium. Matty si s nimi později vyzdobil nástroje. Ten je známý, že si během vystoupení rád zapálí cigaretu a neudělal výjimku ani v Praze. Dokonce ani bubeník George nebyl pozadu.
Zazněly známé pecky jako Somebody Else, The Sound, ale také i ty méně známé, avšak v místnosti nebyl nikdo, kdo by je neznal – Me, The Ballad Of Me And My Brain, Fallingforyou, Medicine…
Kapela udělala uprostřed koncertu menší pauzu a nechala Mattyho mluvit. „Musím říct, že jsem si všiml, že tu nevidím tolik telefonů jako obvykle. Děkuji vám. Říkám to všude a je to pravda. Cokoli, co v životě vidím a myslím si, že je to zajímavé, první, co udělám je, že si vezmu mobil a vyfotím to. Ale to, co nechápu je, že to není realita. Prosím vás všechny, kteří tady jste… Následující tři minuty si nechte telefony dole. Tyhle tři minuty buďme všichni tady, buďme lidmi. A věřte mi – vzpomínka ve vaší hlavě bude daleko lepší, než video ve vašem telefonu.“ Následoval song Me s nepopsatelnou atmosférou.
The 1975 dokázali, že to prostě umí i v Praze. Fanoušci z koncertu odcházeli nadšení, spokojení a velice zpocení.
