The Wombats v Praze: Stále hraví, ale i umírněnější, dospělejší a nesourodější

The Wombats | Zdroj: archiv kapely

Návrat oblíbeného liverpoolského indie rockového tria do českých končin trval dlouhých sedm let. V rámci turné s nejnovějším a značně uhlazenějším počinem Oh! the Ocean přijeli potěšit české publikum do vyprodaných prostor ARCHA+. Oproti předchozímu vystoupení v Lucerna Music Baru však nové, umírněnější skladby svým tempem jinak povedený koncert tříštily a rozdělovaly, čemuž odpovídaly i výkyvy energie v sále. Přitom by songy stačilo třeba lépe seskupit nebo rozvrhnout v rámci celého setu. Nová deska je totiž sama o sobě velmi povedená.

Od předchozí tuzemské zastávky stihla kapela The Wombats vydat dvě studiová alba a v rámci žánrových škatulek se posunout na další (a značně vyspělejší) úroveň. Původní rozverný, vtipný a často přímočarý indie rock se s posledními projekty začal dostávat více a více do pozadí. Prostor dostává větší experimentování, smršť syntezátorů a zamyšlenější retrospektivní texty. Uvnitř jsou to však stále ti milovaní Vombati, kteří jsou nedílnou součástí britské hudební scény již přes dvacet let a kteří ve spojeném království hrají ve velkých arénách pro tisíce lidí. Před začátkem setu, mapujícího všech šest studiových alb a celkovou hudební a sonickou cestu vedoucí od titěrných klubů až po střechu plné arény, zahrála liverpoolská šestice Red Rum Club.

Čtěte také: Duben 2025 v hudebních akcích: Twenty One Pilots, The Wombats nebo The Lumineers rozzáří Prahu

Líbivý indie rock vedený pod taktovkou zpěváka se španělkou s přimhouřeným okem připomínajícího Alexe Turnera evokoval dřívější tvorbu právě Arctic Monkeys (nejblíže asi v éře Suck It and See) snad úplně každému v sále. Jistě záleží, jak moc se v podobných žánrech a kapelách orientujete, první dojem byl však jasný. Podobně jako třeba kolegové The Reytons jedou na vlně kytar, folkovými prvky zase něčím připomínali The Lathums. Asi největším rozdílem a plusem, kterým v řadě podobných kapel vyčnívají, je v rámci hudebních nástrojů použitá trumpeta. Vyslovených hitů na kontě také pár mají, naživo vyzněly skvěle například Would You Rather Be Lonely?, Honey a závěrečná Vanilla. Šlo o příjemné otevření večera, jelikož kapely tohoto druhu k nám do Česka jezdí velmi sporadicky.


Stejně jako působí nová deska Oh! the Ocean komorně, v podobném duchu byla nastavená i celková prezentace večera. Problikávající světla a plátno za kapelou doplnili s devátou hodinou The Wombats. Hned s úvodní Sorry I’m Late, I Didn’t Want to Come byl poznat progres kapely a vyčlenění se s posledními alby ze začátků hopsajícího indie rocku. Melodická rytmická otevíračka uvedla zpěváka Murphyho v jemné falzetové poloze a pomalu otevřela dveře do nového vesmíru vombatů, ve kterém chtějí být bráni vážněji než kdy předtím. Ačkoliv největší část večera zabralo právě nové album se svým specifickým podtónem navazujícím na předchůdce Fix Yourself, Not the World z roku 2022, nechyběly ani dnes již naprosté klasiky. S Moving to New York, Cheetah Tongue, Techno Fan nebo 1996 (v den koncertu vybranou fanoušky v anketě) se již zase řádilo ve velkém.

Čtěte také: 1000mods v Rock Café ukázali techniku i dravost, vášně i introspekci

Ve svižnější poloze to kapele sice sluší o něco více, nové písně však mají také velký potenciál, a to i naživo. Avšak skákání z rozjeté polohy do pomalejší a rozlehlejší večeru z počátku ublížilo v rámci setrvačnosti. Přitom jsem toho názoru, že by stačilo novější výtvory šikovněji semknout k sobě. Bylo to jako na horské dráze, kdy se kolísalo mezi vrcholy a pády dolů. V jednom z nejnovějších singlů, Blood On the Hospital Floor, zabírajícím se duševním zdraví, se v překladu zpívá: „Moje nálada se mění jako počasí“ a takhle nějak to přesně působilo. Možná tedy chtěně? Spíše ale ne. Sál se tak z euforie ocital ve stavu jakéhosi dumání a zpomalení. Svědčí to však o tom, že jako kapela se The Wombats neflákají, vydávají kvalitou podobně podařené desky a zároveň se hlava nehlava nedrží stejných žánrových stěn. Naopak povedeně pokračují ve své cestě jako hudební umělci, kteří ví, co chtějí. Jen by stačilo sestavit svá díla do koncertního setlistu s větší lehkostí.

Přechod z I Love America and She Hates Me do Kill the Director s intrem Tales of Girls, Boys and Marsupials do My Head Is Not My Friend může sloužit jako přesný důkaz předchozího odstavce. Ačkoliv se jedná o skvělé zářezy v diskografii, a to samé s jejich živým provedením, dohromady tento koktejl působil spíše rozporuplně. Vynikající akustická Lethal Combination by se dala označit jako zlatý střed vystoupení. V Tokyo (Vampires & Wolves) do toho zpěvák Murph, basák Tord a bubeník Dan zase bušili hlava nehlava. Během vystoupení padlo několik českých „díky“ a také pár vtipných historek. Během Ready for the High trojici doplnil vombat hrající na trombón a již klasicky během kultovního singlu Let’s Dance to Joy Division přiskotačili na stage vombati dokonce tři. Samozřejmě šlo o crew převlečenou v kostýmech, jen aby nedošlo k nedorozumění při čtení článku. Žádné živé zvíře nepřišlo k újmě!

Čtěte také: You Me At Six na rozlučkovém koncertě v Praze zahráli průřez všemi alby

Kapela působí stejně jako před lety. Jsou to tři obyčejní kamarádi, kteří spolu vystupují již dvě desítky let a pořád je to spolu baví. Energii a chemii, která je mezi nim, by mohly mnohé kapely jen závidět. Jako hlavní chod večera, který je samozřejmě naprosto subjektivní, by se dala označit geniální Method to the Madness, která svým způsobem svou povahou působí jako most mezi starší a aktuální tvorbou kapely, ovšem v opačném pořadí. Z pomalé, dalo by se říct až utahané, přesto zasněné první části se opus dostává do vygradovaného výbušného experimentování. Byla naprostá nádhera to sledovat. V přídavku pak přišlo na Turn nebo Greek Tragedy, bez kterých by se kapela dnes již neobešla.

The Wombats jsou výborná kapela, ať už ve studiu nebo na pódiu. O to více zamrzelo, že se současná tvorba s tou minulou, ač jsou obě strany stejně kvalitní, spolu dohromady na jednom písečku až tak nekamarádí. O to výživnější a zábavnější byl jejich koncert před sedmi lety, který působil mnohem soudržněji. Bude zajímavé sledovat, jak bude kapela pokračovat a jakým směrem se vydá nadále.


Napište komentář