V celorepublikovém měřítku o nich není tolik slyšet, dost možná je to ale jen otázka času. Kroměřížská skupina DneskaNe má svými písničkami rozhodně co nabídnout. Povídali jsme si s bubeníkem Markem.
Jak by se dal popsat styl kapely DneskaNe? Máte nějaké vzory nebo kapely, co vás inspirují?
Zaškatulkovat nás je takové diskutabilní, každá píseň má svůj zajímavý nádech, ale snažíme se hrát hlavně ROCK s tvrdými kytarovými riffy, ať to je živelné a energické. Každý z nás má nějaké vzory, člověk se snaží nebýt ovlivněný a tvořit svou hudbu, ale je jasné, že každý má nějakou podvědomou inspiraci. Má nejoblíbenější skupina jsou Kiss, zpěvák má rád Metallicu a baskytarista zas kapelu HIM.
Jak vznikl váš název? Má nějaký příběh nebo dokonce hlubší smysl?
Název vznikl náhodou. Nemá moc hlubší smysl, ale základní myšlenka byla, že to bude srandovní skrze to, jak se lidi ptají „Jaká kapela dneska hraje?“ „Dneska ne.“ „Tak kdo teda dneska hraje?“ „No říkám, kapela DneskaNe.“ Už jsme se s tím hodněkrát setkali a je to vždycky srandovní (smích). Lidi si to lehce zapamatují.
To je fakt, v tom moři kapel je takový název velká výhoda. Dále bych se rád podíval trochu do historie. Jak jste vůbec vznikli a jak vypadaly vaše začátky?
Vznikli jsme tak, že dva základní členové jsme já (bubeník) a Raďa (zpěvák a kytarista). Už v roce 2010 jsme začali hrát, ale oba jsme byli úplní amatéři. Hráli jsme na nástroj tak rok a Raďa předtím ani nezpíval, takže jsme se spolu vyvíjeli od úplného začátku. Poznali jsme se na základní škole, Raďa hrál na kytaru a já za ním přišel, řekl mu ať dojde ke mně domů, že hraji na bicí a že spolu můžeme něco vyzkoušet.
Takže jste spolu od té doby jistě zaznamenali velký posun? A hádám, že se k vám přidali i další muzikanti?
Jo, je to velký posun, pořád se posouváme, makáme na sobě a jdeme si za tím, co chceme. Vystřídalo se u nás hodně muzikantů. V roce 2011 se k nám přidal baskytarista, který s námi byl až do roku 2016. Také s námi hrál rok i kytarista, ale nějak to neklapalo. Teď s námi hraje můj brácha, vše je jak má být a nikdy jsme se necítili silnější. Myslím si, že to bylo předurčené, že s námi bude brácha hrát.
Dosáhli jste za tu dobu nějakých zajímavých úspěchů? Který byste označili za svůj největší?
Největší úspěch byl výhra v soutěži o předkapelu Rybiček 48 v Litovli a také jsme vyhráli soutěž v Uherském brodě – Battle kapel 2015.
A čeho byste rádi dosáhli v budoucnu? Co je vaším kapelovým snem?
Velký cíl je, že bychom chtěli, aby nás to uživilo. Ale myslím si, že spíše radši dosahujeme krátkodobých cílů, bez kterých by to nešlo. Těmito malými cíli se postupně dostáváme k tomu největšímu.
A otázka na závěr. Chystáte něco v těchto týdnech? Nějakou nahrávku nebo tak? Jak často koncertujete a kde a kdy bude nejbližší šance si vás poslechnout?
Stále něco chystáme, snažíme se nezahálet. Budeme vydávat písničky, které máme nachystané k vydání, ale nejprve se lidé můžou těšit na singl s názvem Zastav čas, který by od nás určitě nečekali, jelikož to bude smutná srdcovka. Koncertujeme jak se dá, třeba teď jsme hráli 2 víkendy po sobě a v pátek byl koncert, a to na Majálese v Kroměříži, ale všem bych doporučil Slavnosti piva pod komínem v Záhlinicích, kde vystoupíme 13. května v 13:30 hod.
Děkuji za rozhovor. Ať to hraje!
