Kapela Oceán se po 25 letech vrací na scénu s novou zpěvačkou a dalším albem. To vyjde už 3. června pod hlavičkou Warner Music a bude ho následovat velké podzimní turné. Co k tomu všemu členové?
Po 25 letech se chystáte vydat další své album. Co vás k tomu dovedlo?
Petr Kučera: „Vlastně nás k tomu dovedla náhoda. Přes 20 let jsme žili bez Oceánu, pak ale nastaly vesmírné konstelace, když textař Petr Hons pracoval v divadle a pochytil nápad na propojení se symfonickým orchestrem.“
Petr Hons: „Celý nápad vznikl ve vlaku s Honzou [Vozárym] cestou z Prahy, řekli jsme si, že by bylo dobré udělat Oceán se symfonickým orchestrem…“
Jan Vozáry: „A celkově že by nebyl špatný nápad udělat comeback.“
Rovnou vás napadl comeback?
Jan Vozáry: „Ano.“
Petr Kučera: „A že by vlastně bylo zajímavé udělat to právě se symfonickým orchestrem. Já to bral jako takovou zázračnou etapu, symfonický orchestr je pro muzikanta takový akademický vrchol a bylo by dobré to završit právě tím akademismem a nechat to spát. Petr [Muk] nám do toho ale umřel a my už jsme v té době byli v kontaktu s Jitkou [Charvátovou], která měla v tom projektu také spolu s Petrem zpívat písně Oceánu.“
Petr Hons: „Hlavně bylo dobré, že se ten nápad Petrovi Mukovi líbil a chtěl do toho s námi vstoupit.“
Takže Petr Muk návrat Oceánu podporoval?
Petr Kučera: „Ano. Jen my teď trochu bojujeme tímto vyhlášením proti strážcům mauzolea, podle kterých nechtěl Petr dát Oceán dohromady už nikdy.“
Ale vy máte zřejmě lepší informace…
Petr Kučera: „Přesně, ale Petr byl zase úžasný rozervanec v tom smyslu, že hlásal různé informace. Ale to nemyslím vůbec špatně, umělec je holt takový, teď jsi tady a najednou pocítíš náladu…“
Petr Hons: „Bylo trochu problematické to domlouvat, pak se ty názory na práci se symfonickým orchestrem měnily. Jednou byl pro, jindy proti a nakonec k tomu vůbec nedošlo…“
Petr Kučera: „My jsme mu posílali CD ze zkoušek s písněmi se symfonickým orchestrem, to bylo v pátek odesláno a on už v pondělí byl po smrti. Bez Petra jsme si tedy řekli že to se symfonickým orchestrem nemá smysl, chtěli jsme tak udělat úplně normální kapelu s novým materiálem jako to bylo původně v plánu a Jitka nám vlastně byla hudebně i díky spolupráci s bratry Vozáryovými nejblíže. Čtyři roky nám pak trvalo dát dohromady to tvůrči jádro.“
V roce 2011 se začaly objevovat zprávy o tom, že Oceán plánuje návrat. Desku ale vydáváte až teď, proč to tak dlouho trvalo?
Petr Kučera: „My když jsme se potakali, mysleli jsme, že nové písně přijdou samy a bude to ráz na ráz. Po dvaceti letech se však projevila únava členů a my potřebovali pročistit atmosféru v kapele, přizvali jsme Petra Honse, protože Dušan Vozáry odešel na vlastní žádost, neboť ho neuspokojovala hudební tvorba. Když jsme tuto změnu provedli, během pár měsíců nastal zázračný okamžik a najednou vypadly věci, ze kterých se stal základ pro novou desku.“
Jak probíhalo nahrávání?
Jitka Charvátová: „Deska vznikala vlastně ve zkušebně, kde jsme se setkávali, tam jsme vytvářeli základ od klavíru a to jsme pak předali producentovi Arminovi Effenbergerovi a s ním jsme to dotvořili.“
Otázka na původní členy – do kapely po smrti Petra Muka přišla Jitka Charvátová a následně se přidal i Petr Hons. Jak se vám s novými kolegy pracuje?
Jan Vozáry: „Dobře, s Petrem [Honsem] se známe už od základní školy.“
Petr Kučera: „Petr byl vždycky nehrající člen Oceánu a pro nás to byla logická volba, nová tvorba je podle nás, nebo alespoň podle mě, kolektivní dílo a když se sejde taková parta muzikantů a klapne to, vznikne pak jistý okamžik a vznikne tvorba, tak jsme Petra přijali. Mezitím se Jitka stala naší součástí a nahradila Petra [Muka], který byl motor kapely. Akorát to pojala žensky, což pro nás ale bylo dobré a najeli jsme na takovou civilní mystiku, kterou si v té kapele udržujeme. Takže to všechno bylo vlastně přirozené.“
A jak se Vám Jitko pracuje s trojicí chlapů – muzikantů?
Jitka Charvátová: „Tak jelikož se nijak nebrání matriarchátu, mám prostor k sebevyjádření a pracuje se mi dobře (smích). A jak říkal Petr, s Honzou [Vozárym] se známe 20 let, s chlapama se známe pět šest let a myslím si že i ohledně té desky to potřebovalo nějaký čas, aby se věci potkaly, abychom se seznámili, zklidnili a měli prostor pro tvorbu. Nebylo ani jednoduché se rozloučit s některým členem, držet nějakou linii a bojovat za to, aby Oceán byl. Není nám už dvacet, čili té energie nebylo moc a já mám navíc roční dcerku, takže věci, co se spojily, jsou opravdové, jinak by to nešlo. Půlku času jsme vlastně prokecali, vše šlo krásně plynule, mělo to svůj prostor, nikdo nebyl naštvaný nebo vyčerpaný, všichni jsme to prostě chtěli.“
Nová deska má název Ve Smíru. Co vás k takovém názvu inspirovalo a co má vyjadřovat?
Jitka Charvátová: „Ten název má několik rovin. Kolem mého působení v kapele bylo hodně emocí a pro některé bylo těžké přijmout, že tu už s námi Petr Muk není a v tom názvu je tak vzkaz všem, že jsme ve smíru s každým z těch názorů. Chceme tím ale projevit i ten tvůrčí přesah který cítíme při tvorbě desky.“
A na texty jste brali inspiraci kde?
Petr Hons: „Prostě to přišlo, jako vždy. Tentokrát to však bylo jednoduší v tom, že to byla taková rychlost, až to šlo mimo mě. Sednul jsem si k počítači a ta hudba mi neskutečně napověděla. Tématicky tam však mám asi tři věci, které jsem napsat chtěl.“
Je to pro vás s novou zpěvačkou výrazný odklon od dřívější tvorby?
Petr Hons: „Z mého pohledu je to trochu jiné. Jako textař jsem se musel alespoň částečně vcítit do ženské úlohy a musel jsem vědět, jakým způsobem to žena může vše chápat. Když něco sděluji ženskými ústy, je to jiné než to psát pro Petra [Muka].“
Petr Kučera: „Je to vlastně Oceán v ženském rodě.“
Blížíme se ke konci, je ještě něco, s čím byste se chtěli podělit?
Jitka Charvátová: „Je. Všechny zveme 15. června na křest desky do Roxy v Praze, 22. června do Brna, 19. 8. se koná křest Bratislavě a pak chystáme podzimní turné, o kterém naleznete všechny informace na oficiální facebookové stránce kapely.“
Těšíte se na návrat na pódia?
Jitka Charvátová: „Určitě.“
Petr Kučera: „Těšíme.“
Tak děkuji za rozhovor a ať se daří.
Petr Kučera: „Díky.“
Jitka Charvátová: „Děkujeme.“
Petr Hons: „Díky.“
Jan Vozáry: „Taky, díky.“
