Pekař je mladý písničkář z Kutné Hory, který úzce spolupracuje s kapelou Rybičky 48 a právě nyní vydává své debutové album. Tento sympatický mladík nám pro naše čtenáře odpověděl na několik otázek.
Usedli jsme společně s Pekařem a Martinem Řehořem (Rybičky 48) ke stolu v pražském Rock Café, objednali si pivo, zapálili si cigaretku a rozpovídali se…
Kdy jsi se dal na muziku? Už někdy v útlém věku, nebo až v průběhu života?
Já jsem byl od malička vedený na klavír, nuceně, ale zpětně jsem rád, že tomu tak bylo. Na kytaru jsem začal hrát až na střední škole. Celkově jako na profi muziku, respektive , že budu dělat hudbu, která někoho bude zajímat, to začalo tak, že jsem nosil texty Kubovi Rybovi z Rybiček 48. A on mi jednou říká: „Hele tohle my nemůžeme hrát, to musíš hrát ty. Nauč se na tu kytaru pořádně, a hraj to.“ No a už asi za tři měsíce jsem začal vystupovat ať už s Rybičkama, nebo sólo.
Nedávno jsi absolvoval takové malé turné s Ondrou Štorkem. Je něco, co tě při něm mile překvapilo, nebo naopak zklamalo?
Mile mne překvapila návštěvnost, protože když někdo jede na svoje jméno, nemá před sebou žádnou velkou kapelu, což já jsem byl zvyklej. Najednou byly kluby vyprodaný a já byl úplně v nervech, protože jsem strašnej trémista. Byl jsem ale rád, že to lidi bavilo. A všechny koncerty byly skvělý, ale nejvíc bylo Brno. Tam kdybych nepřestal hrát, tak tam snad hraju ještě dneska. Ty lidi se prostě chtěli bavit.
Když už jsi byl v Brně, pil jsi víno?
Já jsem pivař. Já, když tam jsem, tak si dávám Starobrno. Ale jezdíme na Moravu kvůli vínu taky, do Velkých Bílovic.
Hraješ jen na kytaru, nebo jsi zůstal i u klavíru?
Já hraju jen na kytaru. Teď jsem si k sobě našel kluka, co mi bude hrát na cajón, protože Ondra Štork má samozřejmě dost hraní s Rybičkama. Sháněl jsem i zpěváka, což se mi úplně nepodařilo a taky mám k sobě basáka, kterej je fakt skvělej. Ten slyší písničku a prostě to zahraje. Takže doufám, že to nějak společně zvládnem.
Tvoje písničky jsou prakticky ze tvého života. Píšeš je průběžně, nebo si prostě sedneš a napíšeš?
Teď jsi to řekl přesně. Průběžně si sednu a prostě to napíšu (smích). Je fakt, že to je z mého života. Nějaká ta událost nebo lidi tě ovlivní tak, že to prostě musíš říct. Ale nijak to neplánuju, že bych si řekl, že teď sednu a napíšu tu a tu písničku. Prostě to je o tom, že v tu chvíli to musím říct. Na desce jsou písničky, které lidi můžou znát z koncertů, ale taky ty, který znát nemůžou.
Co se kromě vydání desky chystá dál? Začíná léto, festivaly…
Tos naťuk výborně, právě léto a festivaly. Benátská, Rock for People, Votvírák, Český Hrady, kde se budu představovat jako host Rybiček 48. Budu tam mít třeba dvě písničky.
V klipu k singlu Mám pro co dýchat se s úsměvem s někým dohaduješ ve studiu. Vzpomeneš si o co šlo?
To bylo v rádiu. V Brně na Kiss Hády. Tam jsme se nedohadovali, to je spíš takovej družnej rozhovor s takovou pěknou moderátorkou (smích). Takhle jsme se tam družili.
Všichni se ptají na tetování s panenkou, mě by zajímala ta, co máš na zápěstí a na druhé ruce…
Tak každý asi ví, že ten trojúhelník znamená víru, lásku a naději. A tady na druhé ruce to jsou tetování, které si děláme s partou. Když se třeba někdo po dlouhé době vrátí, nebo se někomu něco velkýho podaří, tak si uděláme párty, a kdo na té párty byl si udělá na památku takovéhle tetování. Já mám jen dvě, takže je vidět, že jsem na spoustě chyběl, což jsem možná i rád (smích), ale tak když teď vydávám desku, tak doufám, že se zase všichni pokérujem (smích).
Jedna otázka i pro naše čtenářky: Máš holku s výstřihem do V, s pěkným zadkem, nebo nějakou podobnou jako zpíváš v jedné ze svých písniček?
Já nemám žádnou, jsem sám. Každý asi hledáme nějaký protějšek, se kterým budeme sdílet to dobrý i to zlý. Tak doufejme, že se časem někdo najde no. Ale nechávám to otevřený, nehledám nějak cíleně, že bych se přihlásil někam do seznamky a podobně (smích).
