Anglické melancholické duo Seafret přijelo do pražského Lucerna Music Baru představit své nové album Most Of Us Are Strangers, které vyjde již 13. března. Před koncertem jsme s Jackem a Harrym prohodili pár slov o nové desce nebo třeba o tom, jaká úskalí se skrývají za prací ve dvou a došlo i na řeč o Hře o trůny.
Myslíte, že anglický Bridlington, ze kterého pocházíte, má nějaký vliv na vaši tvorbu?
Jack: Ano, rozhodně! Minimálně první album Tell Me It’s Real bylo hodně ovlivněno našim rodným městem.
Harry: Bridlington je malé město přímo u moře a nežije v něm mnoho lidí. Je to opravdu takové to místo, kde každý zná každého. Pak jsme se přestěhovali do Londýna, abychom nahráli první desku, ale stále jsme se vraceli k tomu, odkud pocházíme, protože nás to hodně inspirovalo.
Report: Melancholické melodie, vášeň a jedinečné propojení s publikem. Takoví byli Seafret v Praze
Tak proto se jmenujete Seafret?
Jack: Jasně! Vyrostli jsme u moře a kytary byly náš oblíbený nástroj. A víš jak, struny a moře – název Seafret byl na světě.
Práce ve dvou musí být náročná. Lezete si někdy na nervy?
Harry: Vlastně vůbec!
Jack: Jsme kámoši, dokonce jsme spolu asi čtyři roky bydleli, když jsme žili v Londýně a vlastně se ani nikdy nehádáme.
Harry: Poznáme, kdy začínáme mít ponorku, takže radši ustoupíme a dáme prostor jeden druhému. Jsme jako staří manželé.
Jack: Ne staří, mladí! (smích)
Nové album Most Of Us Are Strangers jste nahráli ve studiu během sedmi týdnů. Byla to pro vás hodně velká výzva?
Harry: Bylo to strašně intenzivní.
Jack: První album jsme nahrávali dokonce několik let, protože jsme nikdy předtím nenapsali ani song a úspěchem dobrého alba je mít alespoň jednu perfektní skladbu.
Harry: Ale bylo to fajn! Neměli jsme jinou možnost, manželka našeho producenta byla těhotná a my jsme museli nahrát desku, než začne rodit. (smích) Ale zvládli jsme to a máme z toho obrovskou radost.
Vaše první album Tell Me It’s Real je hodně o poznávání. Jak byste popsali novinku Most Of Us Are Strangers?
Jack: První album bylo ovlivněno odstěhováním se z rodného města a steskem po rodině. Na druhé desce jsme chtěli být více nezávislí, takže jsme také přešli od většího vydavatelství k nezávislému labelu, což se na ní promítlo. Zahodili jsme život ve městě a nastěhovali se zpět do Bridlingtonu. Vše, co jsme udělali, kde jsme byli a co zažili, jsme pak vložili do nového alba.
Harry: Žili jsme nový život a zažili mnohem víc věcí. Více jsme experimentovali.
Čím jste se nechali na tomto albu inspirovat?
Jack: Každou skladbu inspirovalo něco jiného. Například song Fall jsme nahráli v čase, kdy jsme na tom nebyli dobře. Všechno se nám rozpadalo, ale bojovali jsme.
Harry: Vlastně i to, že jsme museli na rozdíl od prvního alba tohle nahrát za tak krátkou chvíli, na jednom místě, s jedním producentem. I to nás hodně inspirovalo. Je to prostě skutečné album, není to jen sbírka písniček.
Fotoreport: Seafret a teepee, 27. 2. 2020, Lucerna Music Bar, Praha
Z poslechu desky se zdá, že vypráví milostný příběh. Byl to záměr, nebo je to náhoda?
Jack: To je pravda, ale prostě to tak vzešlo, žádný záměr tam nebyl.
Skladba Most of Us Are Strangers je zásadní a hlavní song nové desky. Proč právě ona?
Jack: Ano, je o duševním zdraví a o tom, jak rychle dnešní společnost dokáže někoho odsoudit. Myslíte, že někoho znáte, ale nikdy nevíte, čím si ten člověk prochází a co před vámi skrývá. Vždycky okolí ukazujete jenom to, co ukazovat chcete. A možná, že kdyby každý ukazoval, jaký doopravdy je, svět by byl úplně jiný.
Stalo se vám někdy, že jste se neshodli na songu, který chcete umístit na desku? Jak to potom řešíte?
Harry: A víš co? To se nám vlastně nikdy nestalo!
Jack: Máme stejný vkus.
Harry: Baví nás stejná muzika, jsme nadšení ze stejných věcí a jakmile máme track list, tak víme, že je to tak správně. Nikdy jsme si neřekli: „Sakra, to by tam nemělo být!“
Jack: Jsme tým, musíme být tým. Two out of two! (Dva za dva, musí táhnout za jeden provaz. – pozn. red.)
Hodně si zakládáte také na vizualizaci vašich klipů. Ve videu Oceans si dokonce zahrála Maisie Williams. Jak k této kolaboraci došlo?
Harry: To jsme měli obrovské štěstí!
Jack: Jo, to byla velká klika. Pracovali jsme s režisérem Jonathanem Entwistlem, který řekl, že scénář pošle svým hercům a herečkám. Maisie mrkla na scénář, líbil se jí a dokonce o nás tweetla na Twitteru. A o dva týdny později jsme ji měli na natáčení, ten singl milovala.
Harry: Ve skutečnosti jsme vůbec nevěděli, že je takhle brutálně populární.
Jack: Jo, říkali jsme si: „Cool, máme herečku!“ a teprve po vydání Oceans jsme zjistili, jak moc je populární. Pak se to dozvěděli moji kamarádi a chtěli, abych jim sehnal podpis. (smích)
Nevěděli jste, že je taková hvězda? Sledovali jste Hru o trůny?
Harry: Jasně! Milujeme to.
A co říkáte na poslední sérii?
Jack: No, slyšeli jsme o ní hodně špatných věcí, ale musíme se přiznat, že jsme ji ještě neviděli. Co si o ní myslíš ty?
Myslím, že můžete být rádi, že jste ji ještě neviděli.
Harry: Slyšel jsem, že to byl propadák. (smích)
Na videoklipu ke skladbám Monsters a Loving You jste zase pracovali s režisérem Stuartem Alexandrem. Proč jste si vybrali právě jeho?
Harry: Protože Stuart je jednička v tom, co dělá. Jeho nápady jsou tak originální!
Jack: Má jiný pohled na svět a jeho myšlenky jsou nekonvenční. Vyslechne si náš návrh a přetočí ho v něco naprosto úžasného. Stuart se také zná s našim producentem, takže kolem nás vlastně vznikla taková komunita. Je to paráda mít kolem sebe tak kreativní tým – můžeme věci dělat levněji a rychleji.
Dáváte si záležet také na vizualizaci vašich koncertů, nebo se řídíte tím, že v jednoduchosti je krása?
Jack: Mně na tom ani vlastně nezáleží. Některé malé koncerty jsou úplně úžasné, záleží spíše na publiku a na tom, jak se cítíme.
Harry: Máme úžasné fanoušky, se kterými nám to koncertní propojení funguje. Nezáleží na tom, jestli je tam 200 nebo 2000 lidí, důležité je cítit náklonnost.
Jack: Obzvlášť tady v Česku máme vždy perfektní publikum.
Harry: Milujeme koncerty v Praze! Minulý rok jsme si to tady náramně užili, hráli jsme i v Brně a tam to bylo také skvělé. Chceme tu hrát každý rok.
