Nová alba 2022: Bastille na vlně Daft Punk, Alt-J v mysli sériového vraha

alt-J - Forum Karlín, Praha | Foto: Marie Veselá, MonsterMusic

Začátek roku 2022 začal velmi slibně a nabízí hned několik skvělých alb napříč hudebními styly. Vybrali jsme pro vás šest favoritů, kteří by neměli ujít vaší pozornosti.

The Weeknd – Dawn FM (vyšlo 7. ledna)

Jednou z nejčerstvějších novinek letošního roku je pátá řadovka kanadského The Weeknda Dawn FM, která vyšla 7. ledna. Po velmi oceňované nahrávce After Hours (2020) pokračuje Dawn FM v rytmu euforického diska a R&B osmdesátek. Zároveň na sebe The Weeknd nahlíží se silnou sebereflexí provázenou texty o lásce, chtíči a lítosti svých činů za šumu fiktivní rádiové stanice 103.5 FM s tajemným působením moderátora Jima Carreyho, která má pro posluchače fungovat jako očistec.

Čtěte také: TIP REDAKCE: The Weeknd v deseti číslech

The Weeknd desku dále přibližuje slovy: „To album je jako kdyby byl posluchač mrtvý a zaseklý v takovým mezistavu, který jsem si vždycky představoval, jako když je člověk zaseklý v zácpě a čeká, až dojede k světlu na konci tunelu. Přičemž hraje v rádiu stanice, kde posluchače k tomu světlu navádí moderátor a pomáhá mu se dostat na druhou stranu. Celé to může být pocitově oslavné možná i ponurý. To záleží na každém, jak to vnímá, ale takový je pro mě osobně The Dawn.“

The Lumineers – Brightside (vyšlo 14. ledna)

Nečekaně optimisticky naladěné písně s často melancholickými texty přivedla na svět čtvrtá deska Brightside od kapely The Lumineers, která v těsném závěsu za The Weekndem vyšla o týden později, tedy 14. ledna. Nachází se na ní pouze devět písní, které se vešly do krátkého rozpětí půl hodiny. Duo Wesley Schultz a Jeremiah Fraites se podílelo na realizaci s několika dalšími producenty a umělci. Mezi ně patří například David Baron, Simone Felice nebo Diana DeMuthThe Lumineers mají psaní textů odjakživa v krvi, což dokazují v každé své tvorbě. Nicméně se může deska Brightside nejednomu posluchači jevit méně dotaženě v porovnání s jejich třetím albem III, které je rozhodně těžké trumfnout.

Čtěte také: The Lumineers hledají na albu Brightside světlé stránky života

Aurora – The Gods We Can Touch (vyšlo 21. ledna)

Na konci prvního letošního měsíce, přesněji 21. ledna, nás potěšila novinkou skandinávská princezna Aurora. Ta svou první hravou ochutnávku Cure For Me zveřejnila již v létě minulého roku, kterou tak perfektně navnadila posluchače na připravovanou desku. Třetí řadovka The Gods We Can Touch je o souhře jin-jang mezi tmou a světlem a o schopnosti najít v nás samých vyšší sílu přes to, že pořád lpíme a jsme sváděni divy světa.

Auroře jsou zde inspirací například ženské charaktery z řecké mytologie, a to ve skladbách Exist For Love, Heathens či Artemis. Osobitý styl královny éterického dark popu nemá obdoby a zcela rozhodně touto kouzelnou směsicí nešlápla vedle.

Čtěte také: TIP REDAKCE: Aurora v deseti číslech

Bastille – Give Me the Future (vyšlo 4. února)

Bastille mile překvapili s příchodem čtvrtého alba Give Me the Future, které si mohou fanoušci poslechnout od 4. února. Give Me the Future srší elektro popem se synťáky lehce připomínající styl Daft Punku, což je po oblíbeném debutu Bad Blood (2013) obsahující hitovku Pompeii rozhodně zajímavým zpestřením. Zároveň se jedná o první album, na které frontman Dan Smith přizval ke spolupráci zvenčí zpěváka ze skupiny OneRepublic Ryana Teddera.

Čtěte také: Legendární dance duo Daft Punk po téměř třiceti letech končí

Alt-J – The Dream (vyšlo 11. února)

Indie rockové uskupení Alt-J se pochlubilo 11. února deskou The Dream, která dodává našim reproduktorům vyzrálejší a strukturovanější zvuk. „Cítili jsme, že v tomto bodě naší kariéry se po tak dlouhé pauze musíme vrátit s něčím velkým,“ řekl v předvečer vydání alba bubeník Thom Sonny Green. A to se jim také skutečně podařilo. The Dream je jedním z jejich nejvydařenějších hudebních počinů za posledních deset let, které pokrývá témata lásky, zrady, štěstí, smrti i pohřbených myšlenek. Zároveň se trojice nechala inspirovat příběhy opravdových zločinů, kdy nás například v písni Losing My Mind přivádí do mysli sériového vraha, ve které se kytarista Joe Newman vrací ve vzpomínkách zpět do dětství.

Čtěte také: TIP REDAKCE: Na koho se těšit v rámci Rock for People 2022?

„Moc o tom nemluvím, ale sestra mého kamaráda byla zavražděná. Byla to doopravdy strašná věc muset si tím projít s přáteli, ale mám pocit, že jsem tím byl vždycky nějakým divným, traumatickým způsobem fascinován,“ poodkryl Newman důvod, proč se snaží vyjádřit a zachytit trýznivé myšlenky skryté pod víčky někoho, kdo je ztracený v sobě samém.

Beach House – Once Twice Melody (vyšlo 18. února)

O poslední slovo se hlásí baltimorské duo Beach House s ještě nevychladlou osmou studiovkou Once Twice Melody, která vyšla 18. února. Obsahem je celkem osmnáct písní rozdělených do čtyř kapitol, kde se prolínají styly a struktury. Písně bez bicích, písně soustředěné na akustickou kytaru, čistě elektronické pasáže, toulavé a opakující se melodie nebo písně se základy smyčcových sekcí. Kromě nových zvukových kombinací vsadili snílci Beach House opět na varhany, klávesy, zvuky elektronických bicích a tónů známých z předešlé tvorby. Posluchači tak či tak nebudou zklamaní a mohou se těšit na další vesmírnou jízdu, do které Beach House umí téměř dokonale vtáhnout.

Čtěte také: V březnu budou českým klubům vládnout ČAD a Hentai Corporation


Napište komentář