Bez Ladu a Skladu je slovenská undergroundová skupina z druhé poloviny osmdesátých let vedená Michalem Kaščákem, který je mimo jiné také zakladatelem populárního slovenského festivalu Pohoda. V Rock Café odehráli výborný set, vzpomínali na své začátky a projevili i podporu Ukrajině v probíhajícím válečném konfliktu.
Zastihnout šestičlennou bandu z Trenčína živě na pódiu je docela oříšek. Ačkoliv letos oslavuje 40 let od vzniku kapely, hraje před publikem velmi sporadicky a spíše pro radost. Sám zpěvák Michal Kaščák kapelu nazývá revivalem, jelikož více než tři dekády nic nevydala, a hraje tak pouze svou původní tvorbu z přelomu osmdesátých a devadesátých let.
V Rock Café hráli s legendou slovenské punkové scény Slobodná Európa. Z důvodu obsáhlého probíhajícího rozhovoru se zpěvákem Bez Ladu během setu Slobodky jsme druhou kapelu nestihli. Rozhovor zaměřený na kapelu, politickou situaci na Slovensku mísící se do kultury a letošní ročník festivalu Pohoda můžete očekávat brzy!
Čtěte také: Tata Bojs byli ve Foru Karlín nadčasoví i světoví, prázdno vyplnili neuvěřitelnou atmosférou a projekcemi
Bez Ladu a Skladu se bouřili proti komunistickému režimu ve velmi útlém věku, své první eponymní album mohli oficiálně vydat až s pádem železné opony, tedy v roce 1990. No a kde jinde než v pražském undergroundovém klubu na Národní třídě vzniklém ve stejném roce by měl takový koncert probíhat? Rock Café hlásilo vyprodáno a uvnitř se nedalo hnout.
Svůj povedený set odstartovali výraznou a doslova napínající a rozpínající se skladbou Postavme sa na hlavu, která začíná přes minutu dlouhým hudebním intrem. Instrumentální prvky jsou velkým specifikem kapely. Mísí líbivé a často i schválně chaotické tóny saxofonů, bicích, kytary, kláves a basy s neučesanými vokály. Jde o více než vydatný mix všemožných hudebních nástrojů a tónů, který zní naživo naprosto kolosálně a hlavně precizně.
Je to však celé také jedna velká zábava. Humorné Parné valce nebo Celý svet bude plný pohody… atmosféru zlehčily a bavily jak textem, tak rozvernou melodikou. Michal poskakoval na pódiu, interagoval se členy kapely, jeho bratr Peter si v jedné pasáži i odskočil zatančit do publika. Radost z živého hraní kamarádů slavících 40 let od vzniku kapely je více než znatelná. Za šesticí z Trenčína byla pouze plachta a oproti minulému koncertu v Paláci Akropolis si vystačili bez projekcí. Ty ovšem nebyly vůbec zapotřebí.
Čtěte také: Katarzia v Lucerna Music Baru s naprostou lehkostí překračovala hranice mezi elektronikou a akustikou
Důležitost textů písní jako jsou Odtnite mu hlavu, Udavač nebo Píšte všetci modrým perom člověka automaticky přenesly do osmdesátek a bezbrannosti spojené s vládou komunistů, ať už člověk v té době žil a nebo ne. Michal Kaščák vzpomínal, že jim nástroje k vydání prvního alba vypůjčil zesnulý Meky Žbirka, jehož žena se na vystoupení přišla podívat také. Jednu ze slok z posledních písní v přídavku zazpíval v ukrajinštině a ještě předtím ji i celou zemi věnoval: „Snad si takové koncerty budou moct brzy užívat volně i tam.“ Vzhledem k celé eskalující politické situaci, která nabírá celosvětového rozměru, tak vystoupení a celý večer nabraly své důležitosti.
Hodinový set i s přídavkem byl oceněn velkým potleskem vyprodaného klubu. Kdo živé vystoupení Bez Ladu a Skladu již zažil, jistě ví, že je jejich energie nakažlivá, autentická i velmi specifická. Znáte jinou kapelu, kde hraje ředitel festivalu, primátor města a ředitel fakultní nemocnice, a která hraje jen tak nárazově? Je to prostě punk s důležitým poselstvím, na které je nutno upozorňovat.