Slovenská zpěvačka Katarína Kubošiová, známá pod pseudonymem Katarzia, není v česko-slovenských vodách alternativní hudební scény žádnou neznámou. V zaplněném Lucerna Music Baru mísila akustickou i elektronickou tvorbu svých sedmi studiových alb, včetně čerstvé experimentální desky Rest in Euphoria, a osobně představila talentovanou vycházející hvězdu, kapelu Baron Haze, o kterých ještě pravděpodobně uslyšíme.
Kolikrát jste zažili, aby hlavní hvězda na pódiu osobně představila předkapelu před začátkem jejich support setu? Oblíbená kapela nejen Kataríny, ale nově i valné části publika, Baron Haze, vyvolávala svým experimentálním mixem jazzu, soulu, popu a strhujícího vokálního rozsahu slovenské zpěvačky Simony Hulej nesmírné ovace již od samého začátku. Emotivní byly projev i reakce zpěvačky, která nechávala svou vášeň i upřímné dojetí na dosah dlaně. Mísila soulovost svého hlasu s beltováním rovným třeba Christině Aguileře nebo Demi Lovato a vytvořila cosi jedinečného a krásného. Pronikavý hlas a více než impresivní, perfektně odzpívané výšky doplňovala sympatická skvadra hudebníků, hrajících na basu, bicí a klávesy. Zde se jejich jammování (a jazzování?) částečně blížilo šílenosti art-rockových The Smile v popředí s Thomem Yorkem. Slovenské texty proplétaly anglické autorské písně, a ačkoliv by se to na první pohled mohlo zdát chaotické, naživo to jedině fungovalo. Menší chaos do tohoto žánru navíc zjevně patří. Svěží hudební laškování Baron Haze chceme vidět znovu. Svůj výživný, energický set kapela ukončila zbrusu novým singlem s názvem Radiant, ke kterému zároveň včera vyšel i videoklip.
„Ponáram ruku do piesku, jemnosť mi pripomína obrys, čo nemá hranice,“ za prvních tónů písně Piesok z alba Šťastné dieťa z roku 2023 se na pódium dostavila Katarzia i s kapelou. Tu tvořili klávesista Robin Galia, baskytarista Miloš Klápště, bubeník Oliver Lipenský, František Vaníček s trubkou, a o dodatečné vokály se postaraly Simona Hulejová z předkapely Baron Haze a zpěvačka Erika Rein. Trubka a doprovodné vokály byly použité ve vybraných, akusticky laděných písních. Stejně jako zmíněný obrys v titulní písni nemá ani žánrová paleta Katarzie žádné hranice. První dvě alba Generácia Y a Agnostika spoléhají na akustiku a naléhavost textů, k čemuž se umělkyně vrací na albu Šťastné dieťa. Alba Antigona, n5 a nejnovější Rest in Euphoria existují na základu elektroniky a často oslnivých, omračujících beatů. Kdesi ve středu této kružnice se nachází „prostřední“ album Celibát.
Kdo Katarziu již naživo zažil, dobře ví, že se většinou jedná o vystoupení preferující v popředí jednu ze dvou zmíněných možností. Výjimečnost pražského a brněnského vystoupení měl být právě mix akustických nástrojů s elektronikou. O elektronickou část se postaral kamarád Aid Kid, na něj však přišel čas až později. Atmosféru dále umocňovaly na hlavním plátně a dvou bočních obrazovkách projekce, o které se postarala česko-islandská umělkyně DVDJ NNS. Nyní ale radši zpátky k vystoupení…
Čtěte také: FKA Twigs zahájí turné k nové desce inspirované pražskou rave scénou ve Foru Karlín
Začátek koncertu patřil pěti skladbám z předposledního alba a celé kapele. Ta celkově odehrála většinu písní v upravených verzích, než jak jsme zvyklí ze studiových desek. Katarína následně odehrála s akustickou kytarou doposud nevydanou píseň, která byla složena pro Českou televizi. „Párkrát jsem si u toho zaplakala a zhroutila, tak doufám, že se taky zhroutíte,“ vtipkovala ohledně nového tracku, který se zabývá nechtěným těhotenstvím. Asi největší specifikací nitranské zpěvačky, žijící již několik let v Praze, jsou právě její neoblomné texty, v nichž se věnuje především feminismu, boji proti bezpráví a nerovnosti nebo individualismu. Nebojí se pohrávat si ani s tématy osobnostních poruch, úzkostí, nefunkčních vztahů, a pomyslnou pastelou vykresluje ideu lásky, zalitou osobními příběhy a stigmaty, která jsou pro ni snad každodenní klišé.
Druhá část vystoupení patřila elektronickému setu s Aid Kidem, bicím a ve velké části také autotune, který je pro Katarziino elektronické alter-ego v podstatě téměř přidružený. Nechyběl další z nevydaných songů, a své místo na výsluní si rozdělily dvě ze tří elektronických alb zmíněných o pár odstavců nahoře – geniální Antigona zůstala bez jakéhokoliv spotlightu. Až s kapelou v další části zaznělo Lepidlo, kde Katarína zahrála i na flétnu a zdůraznila, že ve skutečnosti nejde o biologickou sestru, o které v ní zpívá, ale o blízkou kamarádku, se kterou měla nedávno povedený reunion. Během elektronické části zpěvačka skočila do davu a šla si s přítomnými i zatancovat.
Čtěte také: Halsey se na The Great Impersonator loučí se životem a oddává se bezradnosti
S kapelou se vrátila zpět do folkového znění, odezněly skladby starší více než osm let, jako jsou Paranoje, Mont Blanc nebo Milovať s hudbou. Opět v jiném kabátu, než jsme zvyklí. Nechyběly ani oblíbené Samota Mi Nevadí a vygradovaná Dosť, která rozeskákala celý klub. V přídavku zazněl Michal, cynická píseň z alba Agnostika o sociopatovi, kteří jsou v zásadě podle zpěvačky ve společnosti i prospěšní… Hlavně na vedoucích nebo prezidentských pozicích. S pošťouchnutím k aktuální politické situaci se s celou kapelou Katarzia rozloučila. S fanoušky se však nezapomněla pozdravit ani pár minut po vystoupení u stánku s merchem.
Katarzia je výjimečná osobnost česko-slovenské alternativní pop music a pro mnohé také jednoznačně ikona. Její koncerty jsou vždy zážitkem, a zároveň zamyšlením nad aktuálním sociálním, politickým i osobním rozpoložením. Během vystoupení děkovala všem, co chodí na koncerty a podporují kulturu, v návaznosti na aktuální situaci na Slovensku. Buďme rádi, jak to u nás zatím ještě stále máme.
