Plzeňskou kapelu Mandrage zná snad každý. Často zní z festivalových pódií i rádiových reproduktorů, takže se jí opravdu nedá vyhnout. Neunikla tedy ani mojí pozornosti, ačkoli tuhle hudbu neposlouchám a dávám přednost spíše klasickému hard rocku. Před nedávnem Mandrage vydali nové album, které nahráli na různých místech včetně Red Bull Studia v Berlíně a já jsem si řekla, že toho využiji a lépe se s jejich hudbou seznámím. A po poslechu jejich předchozí tvorby si jdu konečně pustit chvilku před půlnocí desku Po Půlnoci.
V triku s Beatles si sedám k počítači, na kterém zastavuji svůj téměř nepřetržitě hrající playlist sedmdesátkového rocku a pouštím si novou desku Mandrage. Už po pár vteřinách mám ale pocit, že jsem se překlikla a hraje mi tu Blockbuster od Sweet. Rychle ale zjišťuji, že to byl opravdu jen pocit a od glamrockových Sweetů si Mandrage vypůjčili jenom úvodní zvuk sirény. Toho si ale jejich běžný posluchač asi nevšimne, takže je to v pořádku. Možná je to dokonce nějaká započínající tradice. Úvodní song na minulém albu Potmě jsou všechny kočky černý se totiž taky inspiroval starší písní, ale od Neckáře.
Intro nazvané Před půlnocí tedy nechávám znít dál a uznávám, že název kluci celkem trefili. Popůlnoční album totiž fakticky začíná až po téhle skladbě, po níž přichází Motýli, ti připomínají podobně nazvanou píseň Brouci z minulého alba, která je taky o tom, jaké potvůrky má člověk v těle, když je zamilovaný. Jen přemýšlím, co bude příště. Tasemnice? No nic.
Po hmyzím slaďáku se rozjíždí rádoby rap Filmy s nerýmujícími se rýmy, kterým ani není pořádně rozumět a s refrénem, jehož text opravdu muselo dát zabrat vymyslet. Posuďte sami: „Filmy, filmy, filmy, filmy, filmy, filmy, hlavně thrillery.“ No, alespoň se to částečně rýmuje.
Dál se rozeznívají Endorfiny a vypadá to, že o lásce tu bude každý druhý song. Tenhle navíc působí dost jednoduše, až dětsky a je přeslazený jak textem, tak melodií, což moc nezvládám a přemýšlím, že si pustím Zeppelíny, abych to zneutralizovala. Když se ale uklidním a nad sladkým textem se zamyslím, ukazuje se, že o lásce to vypovídá vlastně celkem výstižně. Nějak takhle asi vážně pohlíží na svět člověk ovlivněn endorfiny… a něčím tvrdším.
Slečno, já se omlouvám se je na druhou stranu sice taky slaďák, ale energický a vtipný. Je to super song na rozhýbání publika na koncertech, to se musí nechat. Rytmus k tomu přímo vybízí a melodie je příjemně houpavá a přitom svižná. Kdo se ale roztancuje při poslechu téhle písně z cédéčka, toho rychle uzemní melancholické Herečky, nad jejichž textem se může každý v klidu zamyslet nebo se dokonce pod vlivem melodie zasnít. Ke konci se sice píseň své melancholie zbaví a „rozveselí se“, ale tuhle změnu si obhájí a na konci přinese celkem vtipnou slovní hříčku. Sice se tím písnička rozdělí na dvě nesourodé poloviny, ale jestli to má význam, tak to beru.
Plakáty pak přicházejí jak s vtipem, tak úderným rytmem a vlastně i zajímavým textem. Je to taková rockovější pecka, ve které zpěvák Vít přitvrdí, synťákové sólo překvapí a narážka na bubeníka Matyáše pobaví. Jsou to tedy plakáty hned se třemi P a já začínám věřit, že to cédéčko fakt zvládnu doposlouchat.
Následující cover od Zuby Nehty Malí sráči mě v tom utvrzuje, protože mě tahle pocta undergroundu, která dává mladé generaci možnost se s ním seznámit, opravdu těší. A své kouzlo má i Vítova osobní zpověď Apolinář začínající zvukem metronomu. Je to klidný song, který se rozjede v refrénu a je tedy jak na houpačce, vlastně stejně jako celé album, na kterém se střídá rychlý song s pomalým nebo slaďák s tvrďárnou úplně běžně.
Dvě rockovější pecky po sobě Honolulu a Výroba mě tedy mile překvapují. Honolulu navíc ze začátku zní téměř jako čistý rock’n’roll a Výroba na mě působí jako kritika na konzumní společnost. Takže to vypadá, jako by se Mandrage posunuli od bezduchých témat někam dál, což mě překvapuje ještě mileji.
V Díky Tobě zase vyznívá Matyášův smysl pro detail a text přímo vybízí k přepsání na valentýnské přáníčko, což se s blížícím se únorem bezesporu hodí. Alespoň pro inspiraci. No a už jsme u konce. Skladba Po Půlnoci je asi textově nejpropracovanější. Naprosto vystihuje noční či ranní cesty z baru a splňuje tak vlastně přesně to, co název a vizuál alba slibuje.
Celkově album nabízí návrat ke kytarám a po desce Potmě jsou všechny kočky černý i odpočinek od synťáků. Písničky nezní všechny stejně a umí překvapit. Navíc se na textech tentokrát nepodílel jen Bolan, jak bývalo zvykem, ale přispěli všichni členové. Na Herečkách spolupracoval dokonce zpěvák kapely Holden a pódiový zvukař Mandrage, Martyn Starý. V albu Po Půlnoci je tedy cítit progres na všech frontách a příklon k rocku, který chválím. Pro rockery to sice pořád úplně není, fanoušci Mandrage ale určitě budou spokojení. A já už si jdu konečně pustit ty Zeppelíny.
Mandrage – Po půlnoci
Skladby: Před půlnocí, Motýli, Filmy, Endorfiny, Slečno, já se omlouvám se, Herečky, Malí sráči v nás (cover Zuby Nehty), Apolinář, Honolulu, Výroba, Díky Tobě, Po půlnoci
Celkový čas: 38 min
Vydavatelství: Universal Music
Hodnocení: 75 %
