„Zoufalí lidé nikdy nezůstanou zoufalí navždy.” Stray From The Path nám spolu s historií říkají, že dřív nebo později začnou stavět gilotiny pro ty, kteří z jejich zoufalství těží. Méně násilnou odpovědí na nespravedlnost a nerovnost je dát dohromady zuřivou hudební výpověď. Touhle cestou se vydala právě hardcore čtveřice na desce Euthanasia.
Stray From The Path s každou deskou dozrávají ve stabilnější a hudebně vyspělejší formaci. Na své již desáté studiovce se jim daří kompetentně spojovat prvky, které fungovaly na dřívějších počinech, a zformovat je do nejlepší možné podoby. Tomu mimo jiné pomáhá prudká sociální kritika a také bicí Craiga Reynoldse. Právě jemu je nutné věnovat pozornost nejdříve.
Zběsilé bicí jsou zřejmě nejzáživnější částí hudební stránky alba. Reynoldsova kreativní a explozivní razance za nástrojem vyčnívá z desky natolik, že by mnohé kytarové riffy Toma Williamse nepůsobily tak záživně, kdyby jim intenzivní bicí rytmy nedodávaly zcela ojedinělou auru. Spolupráce těchto dvou členů při skládání desky je rozhodně znát a jejich hudební chemie je perfektní. Stejně jako spousta kapel v průběhu covidu totiž zažívali SFTP vyhoření, a tak bubeník začal streamovat na platformě Twitch. Zde s kytaristou začali pomalu dávat do kupy budoucí album a tahle kombinace vytvořila perfektně se od sebe odrážející kytarové riffy s bicími.
Čtěte také: Brutal Assault 2023 láká prvními oznámenými jmény
Bylo by také nemožné psát o SFTP a opomíjet politickou stránku tvorby. Každý track na Euthanasii se pouští do jiného palčivého tématu, přičemž se kapela nebojí vymezit a ukázat, kde stojí, a pak svůj postoj opepřit o pár ostrých nebo až kontroverzních veršů. Na prvním tracku Needful Things, jenž stejně jako velká část desky připomene zvuk legendárních Rage Against The Machine, se pouští skupina do toho, jak starší generace drží pokrok mladých zpátky se slovy „jsi s námi, nebo nám stojíš v cestě“. Vrací se také k sérii anti-policejních songů – nynější má název III a nebere si servítky ani s policejní institucí, ani s jednotlivci, kteří ji udržují.
Brutální lyrické kopnutí je uštědřeno také americkému vojensko-průmyslovému komplexu skladbou Chet Faker, jež nenechává bez poznámky, jak tamější systém často využívá zoufalých mladých k náboru nových rekrutů (například tím, že vojáci po odsloužení určité doby budou mít proplacené školné na vysoké škole). Přestože nemá ani tři minuty, track je se svou mrazivou atmosférou, výrazným až upištěným riffem a dynamičností Reynoldse za bicími naprostým vrcholem desky.
Co se týče vokálů, zpěvák Drew Dijorio drží hladinu kvality stále vysoko a svým projevem posluchače probodává s agresí maniaka, který myslí vážně každé vražedné varování. Jeho vztek napříč deskou má až katarzivní účinek. Zřejmě nejvíce expresivní kritice je jím podrobeno téma chamtivosti, a to v songu Guillotine, jenž je s textem o rozežranosti elit a korporací na úkor chudších z nejpovedenějších na desce. V závěrečném epickém téměř sedmi-minutovém songu Ladder Work potom STFP věrně vystihují depresivní a nihilistické pocity mnohých ze stavu rozkládajícího se světa. Kapela nenabízí žádné východisko, řešení ani naději, pouze lítostivý štěk na závěr o tom, že jsme mohli vzkvétat.
Ve skladbě Bread & Roses spojila čtveřice síly se zpěvákem Jessem Barnettem ze Stick To Your Guns. Track je s jediným vokálně čistým refrénem na desce dozajista osvěžením a vytržením z agrese, těžko ale říct, zda vítaným. Jako singl zafungoval dobře, nechat se ale vytrhnout ze vzteku je to poslední, co při poslechu Euthanasie chcete. Jako by chtěl Jesse posluchače líbezným projevem přesvědčit o špetce naděje ve světě, než nás Stray From The Path vrátí zpátky do kruté a špinavé reality. A přestože je ve vyjadřování této frustrující reality deska opravdu silná, následující track Law Abiding Citizen posluchače onou frustrací zahlcuje příliš, a to jak v dobrém, tak i špatném slova smyslu. Drew se snaží vědomě zamotat posluchači hlavu tím, že v rap-metalovém podání odříkává všechny problémy a osobnosti, které ho vytáčí, ať už jde o Marka Zuckerberga, autorku J.K. Rowling, konspirátory Alexe Jonese a Qanon, vězeňsko-průmyslový komplex v USA nebo okupaci Palestiny Izraelem. Že je ale chaotičnost a přehlcení záměrem, nutně neznamená, že si tuhle lyrickou závrať užijete.
Rozhovor: Wargasm: V našich posluchačích vidíme sami sebe, přitahujeme divné a různorodé publikum
Oproti minulým deskám na Euthanasii chybí možná natolik ikonicky výbušný track jako Fortune Teller nebo Outbreak, který by na divokých shows otřásal základy klubu. Avšak na rozdíl od alb, z nichž tyto dřívější singly pochází, je nové album účinnější jako celek, stejně tak je hudebně proměnlivější a lyricky lépe soustředěné. S malými výjimkami prostě jede Euthanasia v nezadržitelném tempu téměř čtyřicet minut a jeho vyhrocená energie je nakažlivá. Od novinky sice dostáváme přesně to, co se od Stray From The Path dá čekat, tedy divoký hardcore s ostrou sociální kritikou, přesto jde o jednu z nejojedinělejších žánrových nahrávek poslední doby.
Stray From The Path – Euthanasia
Skladby: Needful Things, May You Live Forever, III, Guillotine, Chest Candy, Bread & Roses, Law Abiding Citizen, The Salt In Your Spit, Neighbourhood Watch, Ladder Work
Vydavatelství: UNFD
Celkový čas: 38:48
Hodnocení: 85 %
