Na závěr posledního dubnového víkendu zavítala do podzemí pražského Lucerna Music Baru akustická vokální skupina Árstídir z islandského Reykjavíku. V rámci svého středoevropského miniturné se už poněkolikáté představila tuzemskému publiku a ukázala, v čem tkví její ohromná síla.
Árstídir už asi není potřeba českým posluchačům představovat. Kapela u nás vystoupila již několikrát, například před dvěma lety na festivalu Colours of Ostrava. Tehdy nadchla ve švech praskající Gong a nejinak tomu bylo večer 27. dubna v Lucerna Music Baru. Sympatický kvintet si bez předkapely střihnul příjemné vystoupení plné čarovných melodických linek, emocí a krásně zabarvených mužských hlasů, které jsou spolu v takřka dokonalé harmonii. Dva smyčce, dvě akustické kytary, klávesy a spousta sympatické pokory stačily k tomu, aby Árstídir přenesli účastníky koncertu do malého islandského klubu a vyčarovali kouzelnou atmosféru. Jen si představte, že sedíte u stolečku, popíjíte horké svařené víno, na sobě máte teplý svetr a necháváte se unášet někam hodně daleko od reality.
Lucerna Music Bar tomuto úplně přívětivý nebyl. Jeho kapacita dalece přesahuje to, co se mu toho večera dostalo. Nepřijela totiž žádná známá pecka, která by klub alespoň důstojně naplnila. Árstídir to však nevadilo a se zajímavou projekcí za zády, která ukazovala vesměs abstraktní výjevy z přírody a z vesmíru, odehráli krásný komorní koncert pro fajnšmekry. Ten začal chvíli po deváté hodině a s malou pauzou uprostřed skončil v jedenáct. Slyšeli jsme během něj průřez dvěma studiovými alby Árstídir a Svefns og vöku skil (vyšlo pod taktovkou krále islandské neoklasiky Ólafura Arnaldse) a také několik novinek z desky, která se chystá na letošní podzim. Pánové, kteří zpívali občas anglicky, občas v islandštině, neustále komunikovali s nadšeným publikem. Pokorní a stydliví se střídali o slovo a mezi skladbami vyprávěli vtipy a všemožné průpovídky, aby zpříjemnili už tak hodně příjemný večer.
Islanďané ve svých skladbách propojují témata tajemné přírody s melancholií všedního dne. Jejich muzika je kombinací klasické minimalistické hudby, folku a popu, někdy proto bývá označována jako komorní pop. Vystoupení v Lucerna Music Baru bylo bezchybné rovněž akusticky, a tak tu nebylo nic, co by nebylo uchu lahodící. Emoce, energie a síla – vše bylo zastoupeno ve velké míře a publikum bylo nadšené. Po skončení klasického koncertního setu si tento tak trochu jiný boyband přivolalo zpátky na přídavek, v jehož rámci kapela seskočila dolů z minipódia mezi lidi a střihla si krátkou acapellu. I tak nepočetné osazenstvo zvládlo vyloudit hlasité projevy díků a nadšení a obdarovalo seskupení obrovským potleskem. Nedělní večer v malé Lucerně se dá popsat snad jen jedním slovem: krása. Víc takových koncertů!
