V úterý 21. října do naší metropole zavítali již potřetí manchesterští polobozi – The 1975, a sice v rámci svého světového turné. Předskokany jim v MeetFactory dělala německá formace Pool. Koncert předčil očekávání…
The 1975 jsou jedním z největších objevů britské indie scény roku 2013. Poprvé kluci přijeli do České republiky jen jako předskokani tehdy o dost známějších Two Door Cinema Club. Vloni na podzim už ale vyprodali pražské Rock Café a letos se jim podařilo pokořit i větší MeetFactory. To, že přijde hodně lidí, se samozřejmě odrazilo i na frontě, která stála před klubem a fungovala asi jako jízdní pás v Kauflandu – konec v nedohlednu a zboží neustále doplňováno. Dříve neznámá kapela se nyní chystá předvést svou kytarovou smršť všude po světě. Jak probíhal koncert u nás?
Až na zmíněnou frontu bylo prostředí MeetFactory vyhovující. Koncert začal až když už byli všichni fanoušci uvnitř, kde se, mimochodem, dalo dýchat. Na baru se netvořily zástupy naštvaných pijáků a dokonce se člověk mohl skvěle hýbat. Publikum bylo věkově rozmanité. Byli tam tací, kteří srdceryvně prosili své rodiče, aby mohli zůstat ještě jednu písničku, i tací, kteří by ocenili o písničku méně, aby mohli uložit své unavené tělo.
Přesně ve 21 hodin odstartovali svou show Pool. Během sedmi zahraných písniček si Němci získali publikum na svou stranu, a to i přesto, že většina přítomných přišla v MeetFactory hlavně za The 1975 a o předskokanech mnohdy ani ještě nikdy neslyšeli. Fanoušci našli v jejich muzice, v níž se mísil pop-rock s electrem, zalíbení. Nejenom, že si asi každý musel všimnout, že členové kapely vypadají jako stars, taky se ukázalo, že splňují předpoklady správného boybandu. Svalnatý bubeník bez trička seděl nejblíže publiku, zpěvák spolu s basákem se postarali o vokály, které někdy proložili chraplákem, jindy zas hlubším hlasem. Zařadili i ploužáček, tzv. oplodňovák, a vzduchem lítaly feromony. Bez ohledu na vzhled, který jistojistě sehrál svou roli, předvedla kapela kratší, skromnější, ale velmi vydařenou show, která měla potenciál spustit u ostatních husí kůži. Svými písničkami, jako Lipstick, Innervisions a What It Is se formace musela trefit do vkusu všem, kteří mají rádi indie, a dokázala tak, že si zaslouží předskakovat již slavným The 1975 na jejich světové koncertní šňůře.
Po asi půlhodinové pauze, kdy se hlasitě ozývaly výkřiky netrpělivých fanynek, nastoupili ve 22 hodin členové kapely The 1975. Jejich ántré jasně napovídalo, že show bude pořádná. Světla se rozsvítila a lítala po sále jak splašená, dav ožil a přivítal skupinu pořádným řevem, jekotem a pískotem. Sálem se začaly linout první tóny, které se postupně rozvinuly v jeden z největších hitů – The City. Člověk si až připadal jako v devadesátkovém americkém filmu, jenž prezentuje spokojený život mladých lidí, kteří dodělali školu a chystají se na nová dobrodružství. Atmosféra byla skvělá, písničky živé a ze všech stran čišel optimismus. Jediná vcelku otravná věc se zdála být ona hromada malých obrazovek, které se vznášely ve vzduchu po celém sále a znemožňovaly tak výhled těm, kteří si chtěli kapelu vychutnat z větší dálky.
Frontman záhy poprosil o odložení všech přístrojů a vyzval všechny, aby si prostě jen užívali probíhající okamžiky. Tuto tichou dohodu stvrdila kapela emotivnějším kouskemYou. Asi tak v půlce koncertu do toho začala víc šlapat. Zpěvák Matt Healy ukázal své hlasové možnosti, když si u songu Fallinforyou sám se sebou vystřihl duet! Healy se stává idolem náctiletých nejen proto, jak vypadá a že působí na své okolí nějakým způsobem tajemně a s flaškou vína celkem rozervaně. On opravdu skvělé zpívá, skvěle hraje na kytaru a písničky prožívá celým tělem. Také všechny tři kytary nezůstávaly pozadu a předvedly epesní sólíčka. Saxofon potom už jen vše pěkně dokresloval a dodával vystoupení právě onen nádech Ameriky. Není tedy divu, že The 1975 dělali předskokany Muse anebo The Rolling Stones. Je jasné, že rozdovádění fanoušci by si klidně nechali konec koncertu až na ráno, kapela tedy přidala na úplný závěr největší hity Robbers, Chocolate a Sex, které uspokojily chtíč. I když, asi ne všechen, vprostřed davu se vznášel transparent „Your lips are like wine. I wanna get drunk.“…
Spojení těchto dvou kapel mělo za následek ohromný večer plný kvalitní hudby. Obě vystoupení byla výborná, každé jiné a každé zanechávalo jiný dojem. Hlavní hvězdy večera dozajista naplnily svou náloží očekávání fanoušků, v některých případech je i předčily a dozajista vzbudily otázku, když už přijde na řadu další album potom, co zabodovalo jejich prvorozené The 1975. Všichni, kteří postrádají v životě trošku toho superpozitivismu a touží si zlepšit den prostě a jen hudbou, by si měli do svých playlistů zařadit nespoutané The 1975 a nechat se unášet.