Legendární Depeche Mode již tradičně zavítali do pražské O2 areny, aby představili to nejlepší ze své tvorby. Pro Prahu si navíc vytyčili díky velkému zájmu hned dva termíny.
Už je takřka tradice, že Depeche Mode do své koncertní šňůry pravidelně řadí i pražskou zastávku. K poslední desce Memento Mori si u nás udělali zastávku během letní i zimní části turné, přičemž O2 arenu vyprodali hned dvakrát. První koncert se odehrál již ve čtvrtek 22. února. Druhý proběhl hned v sobotu.
Role předskokanů se ujalo uskupení Humanist patřící multiinstrumentalistovi Robu Marshallovi, který okamžitě zaujal svým poměrně hluboko posazeným hlasem. Tím si vcelku řekl o pozornost a skutečný zájem se do jejich hudby zaposlouchat. Výkon to nebyl vůbec špatný a k hlavní hvězdě večera se stylově relativně hodil. Jednou větou se rozhodně nedá říct, že by šlo o šlápnutí vedle, ostatně sám Gahan s nimi v roce 2020 natočil skladbu Shock Collar.
Depeche Mode odstartovali svůj koncertní set takřka načas, tedy patnáct minut před devátou hodinou večerní. Jako otvíračka posloužila písnička My Cosmos Is Mine z nejnovějšího alba Memento Mori, které vyšlo před necelým rokem. Vláčnější rozjezd trval ještě další čtyři skladby, ale ve chvíli, kdy se halou rozezněly starší kousky v podobě It’s No Good a Policy Of Truth, stály kolikrát i ochozy. Zhruba v polovině setu došlo také na přání k narozeninám jednomu z fanoušků na ploše. Gratulaci v podobě popěvku happy birth day to you se ujal lídr Depeche Mode, David Gahan osobně, a tak se oslavenci postaral o nezapomenutelný zážitek. Během Strange Love a Heaven na jevišti zůstal jen Martin Gore a tyto dvě písně odzpíval. Svou skvělou formou tak ukázal, že pěvecky není za Gahanem ani trošku pozadu. V tu chvíli už se set převalil do své druhé poloviny, a tím pádem došlo i na vzpomínku věnovanou Andymu Fletcherovi, který předčasně zemřel na jaře 2022 a který patřil mezi zakládající členy. Byl to on, kdo často uhlazoval vztahy mezi Martinem a Davidem, kteří kolikrát naráželi na třecí plochy kvůli svým egům. Píseň Behind the Wheel byla věnovaná právě Andymu, který měl právě tento kousek snad vůbec nejraději. Večer před přídavkem završily skladby John the Relevator a Enjoy the Silence, kdy už stál i celý ochoz a zpívala i tančila celá vyprodaná hala.
Čtěte také: Romantičtí ††† se v Roxy poprvé představí Česku
Přídavek čítal čtyři skladby z jejich starší tvorby – Waiting for the Night, Just Can`t Get Enough, Never Let Me Down Again a Personal Jesus. Kouskům z nejnovějšího alba tak byly vyhrazeny jen čtyři místa v setlistu. Zbytek pokryly jejich největší hitovky a vytvářely tak průřez rozsáhlou čtyřicetiletou kariérou.
Pokud si celý večer shrneme, angličtí černokněžníci odvedli naprosto výborný výkon a ukázali, že i na svůj věk jsou ve výborné formě. Nemají potřebu publiku dokazovat svou velikost okázalou pompézností. Naopak se během večera soustředili čistě na svůj hudební přednes a odrážela to i doprovodná videoprojekce. Právě tu by možná někdo mohl označit na odbytou, protože se na velkoplošné obrazovce dlouhou dobu objevovalo velké M a některé písně projekčně doprovázely pouze jejich videoklipy. To je hlavní faktor, jenž dokázal tak velkou scénu, jakou je právě O2 arena, udělat komornější. I díky tomu se v Praze odehrála další z jejich “black celebration” a nezbývá než doufat, že na nás Depeche Mode nezanevřou ani při dalším koncertním turné.
