Jednou ze zastávek moravské části festivalu Hrady CZ bylo o víkendu 15. a 16. srpna také podhradní prostředí v Hradci nad Moravicí.
První den festivalu tvořil pouhý hudební předvoj dne následujícího. V páteční podvečer zahájil program zostra a divoce (a pro tento festival zcela netypicky s mírným zpožděním) Visací zámek. Obsazenost areálu v tu chvíli sice nebyla nijak velká, zato kvalitou fanoušci vše vyvážili. A tak hodinový punkový program vytvořil příjemně festivalovou náladu a mezi přítomnými první podroušenost. Kromě jiných zazněly asi všechny profláklé songy jako je Vlasta, Traktor nebo Známka punku, aby si na své při skromné návštěvnosti přišli pokud možno všichni. Po hodinové pauze, kterou šlo strávit nejlépe ve stánku s alkoholem, neboť doprovodný program vystačil sotva na pár chvil, přišli na řadu Portless. Kluci přivezli své vlastní písničky a také některé kousky svého předchůdce, Support Lesbiens, včetně snad nejznámější Sweet Little Something. Přestože se spustil slušný liják a teplota šla rapidně dolů, přítomní se dobře bavili.
Po další občerstvovací a zahřívací hodině přišel na řadu finální koncert kapely Horkýže Slíže. Začátek ohlásila majestátně fanfára, po několika prvních tónech úvodního Atomového krytu však bylo jasné, že tady něco nehraje. Naštěstí se zvuk brzy doladil a zbytek koncertu byl, jak už to bývá u této kapely zvykem, jeden velký nářez. Následně se během relativně krátké chvíle areál téměř vylidnil, a to díky absenci jakékoli další zábavy a uzavírání občerstvovacích stanů.
Specifikem této šňůry festivalů je hradní či zámecká lokalita. Hradec nad Moravicí, nacházející se nedaleko Opavy, se může chlubit velmi pohledným objektem, k jehož návštěvě bylo vyhrazeno sobotní dopoledne. Sluníčko se rozhodlo tento kulturně-turistický výlet návštěvníkům zpříjemnit, případně posvítit na stavbu stanů mnohým nově příchozím. Hudební program započal ještě před polednem krátkým vystoupením kapely Abraxas. Kluci se s prvními přítomnými podělili o Obyčejnej svět a prohlásili taky, že Karel drogy nebere. V pravé poledne nastoupil na pódium nejmladší vystupující festivalu, Adam Mišík. Směs vlastní popové tvorby a předělávek zahraničních rádiovek zaujala především mladší část přítomných, jistý zpěvákův potenciál je však patrný a čas ukáže, jak bude využit. Masový příliv návštěvníků a mnohonásobně zvýšenou koncentraci v prvních řadách zajistilo vystoupení Tomáše Kluse. Slavíkův koncert už klasicky znamená hudebně-zábavní (a podle slov kluků také taneční) šou. Ani tentokrát nešlo o výjimku. Ačkoliv během příslušné hodiny přišel a zase odešel deštík, Klusova vkládaná energie byla neutuchající. Tak se stalo, že po Nině, Panence nebo Sibyle měl přijít přídavek, na který už ovšem nezbyl čas, což ohodnotilo nejedno tělo hlubokým povzdechem.
Poetického písničkáře vystřídalo veselé ska v podání Sto zvířat. Slunce se zase rozlilo po modré obloze a zpěvaččin hlas k tomu za doprovodu žesťů zpíval o tom, jak se Alice dala na pití nebo že Hraje na klavír v bordelu. Kdo alespoň někdy zažil koncert této kapely, umí si jej představit velmi dobře, neboť koncertní repertoár se téměř nemění. Opětovné zhuštění přítomných nastalo za další hodinu před startem hitových Olympic. Jejich vystoupení bylo méně populistické. Dle svého prohlášení nabídli totiž písničky nové i staré, známé i neznámé. Živou verzi Bon soir mademoiselle Paris, Otázek nebo Želvy si přišli vyslechnout všichni bez rozdílu věku, pohlaví i žánrové orientace a v některých částech zněli unisono s kapelou. Bylo to tak silné spojení, že si dokonce dovolili o chvíli přetáhnout svůj vymezený časový prostor.
V následující vteřině však už netrpělivě spustila svůj výstup Vypsaná Fixa. Počasí, možná aby vytvořilo správnou punk-rockovou atmosféru, spustilo liják neberoucí konce. Způsobil dokonce krátký výpadek elektroniky. Zarputilým fanouškům pardubické čtveřice však v užívání koncertu nezabránilo vůbec nic a jejich průřez deskami si užili maximálně. Téměř na chlup přesně se závěrem vystoupení se dostavily i závěrečné dešťové kapky a spolu s Divokým Billem dorazila opět odpočatá podstatná část návštěvníků. I když přejmenovaní Support Lesbiens hráli už předchozí večer, těm, kdo právě promeškávali letošní průvod Prague Pride, vymalovala příroda alespoň nádhernou duhu přímo nad pódiem a hradními věžemi. První část programu sestávala spíše z nových kousků, dokonce i úplně nových, ve druhé už však najeli na své prověřené hity a promoklému publiku značně pozvedli náladu.
Silný žánrový kontrast představovalo následné vystoupení Rytmuse, který zde měl zjevně taky své početné publikum. Následnou Hledá se žena zahájili svůj koncert Mandrage. Hustota publika už zůstávala relativně stabilní a oblíbená pop-rocková pětice mladíků jim ze sebe vydala, co mohla, když zároveň vybízela Tanči, dokud můžeš, aby pak odkázala na finální Františkovy lázně. Druhý zástupce písničkářů, Xindl X, zrovna slavil své půlkulaté narozeniny. Po začátku vystoupení obdržel dort, přípitek a během dalšího výpadku proudu také diváky spontánně odzpívané blahopřání. Za to odehrál další kvalitní koncert plný jeho hořkosladkých a ironických textů. Trochu víc muziky pak obstarala druhá anglicky zpívající kapela, Monkey Business. Vystylovaní v uniformy zoo pracovníků (alespoň usuzuji) v rytmech pop a funky prolehčili a rozproudili večerní dav. Tento stav pak převzali slovenští popoví No Name. Vděčně sestavený repertoár pro každou, zvláště tedy dámskou, romantickou duši nezklamal. Lekná, Věčnost nebo provařené Žily zná i ten, kdo nechce. A má je většinou rád.
Naprostý závěr festivalu byl v režii kapely Wanastowi Vjecy. Tato kapela vsadila zcela a jedině na hity. A nejen přímo ty svoje. Sáhlo se z pozice autora i do soudku Lucie. Každopádně balík čítající Lži, sex a prachy, Panice, Lucii, Sbírku zvadlejch růží nebo Tak mi to teda nandey v podání ve větrem ovívaném klobouku vystupujícího Roberta Kodyma a v sukni oděného Tomáše Varteckého je skvělý zážitek pro každého českého rockera.
Tento festival má svá specifika. Mezi ty příjemné rozhodně patří spojení kulturního historického prostředí a hudby, relativně malý areál a snadná dostupnost každé jeho části. Díky rozpětí po celé republice je výhodná i dostupnost, která s sebou nese poměrný a adekvátní objem návštěvníků. Organizace je až na pár výjimek (například nemožnost zakoupit na místě dvoudenní vstupenku, z čehož plyne povinnost proces koupě a proclení následně opakovat) dobře zvládnutá, nulové prostoje mezi koncerty jsou výtečné. Počet přenosných toi toi stejně jako pivní zajištění partnerským Staropramenem je naprosto vyhovující, archaickým bych však v dnešní době nazvala užívání klasických plastových kelímků bez motivace jejich sběru či vrácení. Lehce polemizující je také výběr cenově neadekvátní cateringové společnosti nebo již zmíněný nedostatek doprovodných aktivit. Vzato ze všech stran je to rozhodně fajn letní akce.
