Ex-frontman bývalých My Chemical Romance, Gerard Way, přijel ve středu 28. ledna představit své první sólové album Hesitant Alien do pražského Lucerna Music Baru. Klubová atmosféra jeho nové muzice svědčí.
Od rozpadu stále populárních My Chemical Romance, jejichž muzika se nesla na vlnách rocku (ač byla médii často označována za emo), uplynulo již pár let. Přesto ex-frontman této skvadry z New Jersey zavítal do našeho hlavního města se svým dlouho očekávaným sólovým počinem až nyní. Gerard Way přijel svou zářijovou desku Hesitant Alien představit ve středu 28. ledna do pražského Lucerna Music Baru. V roli předskokanů se předvedli Nothing But Thieves, mladá anglická kapela, která si postupně získává na popularitě.
Fakt, že se do podzemí klubu vpouštělo teprve od 19 hodin, nezabránil nejvěrnějším fanouškům v tom, aby u vchodu postávali již několik hodin předem. Chvíli před otevřením se zástup Wayových příznivců táhl z pasáže až ven do hlavní ulice, a tak se nedalo přehlédnout, že se tu tento večer něco děje.
Přečtěte si také reportáž z koncertu španělských Che Sudaka
Londýnští Nothing But Thieves se rozehráli asi s patnáctiminutovým zpožděním. Klub byl zaplněný zhruba z poloviny. Banda nastoupila na pódium za zvuků kytar a jejímu frontmanovi se už po několika minutách podařilo podmanit si obecenstvo, jež se skládalo především z nadšených teenagerů. Příjemná nervozita a očekávání hlavní hvězdy večera ale nikomu nebránily tuto mladou nadějnou krev pobízet tleskáním a nadšeným pískotem. Zpěvák Conor se příchozím odvděčoval čistým a upřímným vystupováním, které dokázalo navodit pocity, že tyto umělce zná už dlouho. Během svých pražských „pěti minut slávy“ odehráli Nothing But Thieves písně z EP Graveyard Whistling a poté se s upřímnými díky rozloučili. Bylo příjemné pozorovat, jak zahráli lehce a bez předvádění. O těchto klucích ještě jednou uslyšíme…
Poté s mírným zpožděním (a především dlouhým natahováním) na scénu po boku své doprovodné kapely nastoupil v tmavém obleku Gerard Way. Zpěvák za dobu trvání své krátké sólové kariéry nemá kvantitativně moc co nabídnout, dokázal však, že kvalita vítězí. Od prvních chvil na něm byla vidět radost z nové hudby a z nového koncertování. Své písně prokládal příjemným povídáním, čímž rozbil pomyslnou bariéru mezi ním a fanoušky. Právě tím se některé chvíle staly neskutečně intimními.
Wayovi však nezle odpárat ani několikerá hluchá místa, která byla způsobena celkovou nevyrovnaností setlistu – v jednu chvíli dav skákal a skandoval a u další písně jako by na chvíli usnul při čekání na příští vypalovačku. Těchto momentů bylo během koncertu ale jen malinko a určitě to nijak neovlivnilo výsledný pocit z povedeného večera. Ze zpěvákových úst zazněly počiny jako Action Cat, Brother, Millions či Zero Zero. Po odehrané hodině se s ostatními hudebníky za bouřlivého potlesku odebral do útrob klubu, aby po chvíli přišel odzpívat přídavek.
Po něm se Way rozloučil již nadobro s příslibem, že s dalším materiálem se do Prahy určitě vrátí. Sečteno podtrženo, první tuzemský koncert se mu podařil, škoda snad jen ospalých posluchačů na balkoně. Nutno také podotknout, že místo konání vykreslilo během koncertu skvělou atmosféru, protože tento nový Gerardův styl by se do obrovských vyprodaných hal rozhodně nehodil.
