Islandská kapela Sólstafir v České republice koncertuje poměrně často a i tentokrát to stálo za to. Pětice muzikantů si k sobě přibrala dívčí smyčcové kvarteto a v žižkovském Paláci Akropolis předvedla kouzelný a vyrovnaný set.
Sólstafir mají za sebou dlouhou cestu z depresivního black metalového undergroundu na špičku evropské scény tvrdé hudby. Svými leckdy poměrně dlouhými skladbami dokáží vyčarovat rozličné tesklivé nálady – tentokrát k tomu kapele výrazně pomohlo smyčcové kvarteto, které si po přestávce dokonce samo zahrálo jednu skladbu.
Fotoreport: Sólstafir, 26. 3. 2019, Palác Akropolis, Praha
Hlavní hvězdou večera byl ovšem především frontman Addi Tryggvason. Koncert si nanejvýš užíval a bylo na něm vidět, že věří každému slovu, které zazpívá, stejně jako každému tónu, jenž zahraje na své flying V. Ještě větší kouzlo jeho osobitému hlasu dodala samotná islandština, v níž byly zpívány všechny skladby s výjimkou jediné (v angličtině zazněla pouze Necrologue). Z konkrétních písní lze dále jmenovat třeba Hula s jednoduchým (avšak procítěným) klávesovým motivem, který jen tak nezmizí z paměti, nebo asi nejznámější skladbu Sólstafir všech dob, a sice magickou Fjara, na kterou jistě nejeden fanoušek čekal již od začátku.
Za zmínku stojí taktéž výkon nového bubeníka Grimsiho Hallgrímssona. Ten si dosud zahrál pouze na posledním albu Sólstafir, jež nese název Berdreyminn. Tato položka v diskografii se jeví být dosud nejklidnější a občas má tendence sklouznout k mainstreamovějšímu zvuku (zvlášť co se bicích týče). Grimsi však předvedl, že mu nedělají problémy ani vyhrocenější pasáže se zajímavými přechody a rychlými blast beaty.
Skladeb sice nezaznělo mnoho, ale to lze samozřejmě omluvit jejich průměrnou délkou. Bez zbytečného přemýšlení je třeba shledat, že Sólstafir profesionálně zahráli vyrovnanou sérii skladeb, kde nebylo ani na chvilku místo pro nudu či chuť opustit větrný Island plný krásných taktů atmosferického metalu.
