Čtenáři hudebních magazínů si již zvykli na každoroční cestovatelské postřehy baskytaristy a zpěváka kapely Lola běží Jakuba Jakubce. Nejinak tomu je i tento rok, kdy Kuba procestoval jihovýchodní Asii.
Zdravím vás, jako každý rok, z teplých krajů. Je potřeba trochu provokovat. Letos jsem se vydal do jihovýchodní Asie.
Dlouhý přelet s Finn Air do Bangkoku jsem si zpříjemnil neurolem, pivem a zhlédnutím perfektního živáku Foals z Royal Albert Hall. V Bangkoku jsem pak vyzkoušel hodně: larvy, ping-pong show, barování v 84. patře mrakodrapu, thajské masáže… Barová live music v okolí Koah San Road byla ale otřesná. Moje cesta tak vedla dál na jih. Na několika thajských ostrůvcích jsem postupně oslavil Silvestra, vykoupal se ve vodopádech, hladil tygra a dopil zásobu slivovice. Užil jsem si dosyta housu, disca a kapsářů na plážích a vyrazil jsem do Indonésie.
Cestu na měsíc koupíte v baru
V Kutě na ostrově Lombok jsem tentokrát odolal místnímu karaoke surfařů. Alkohol je v Indonésii drahý, a tak jsem neměl dostatek kuráže. Tento ostrov jsem křížem krážem projel na motorce. Na východním pobřeží jsem byl jediným turistou a každý se mě v přátelské atmosféře zapadlých vesniček ptal, zda věřím v Aláha.
Na malých Gili Islands, kde jsou cesty jen z písku a neexistuje zde motorová doprava nebo policie, nabízejí místní bary one way ticket to the moon. Tento nápoj z místních lysohlávek podstatně prohloubí dojem z nádherného západu slunce a živé hudby místních týpků J.
Po několika zapékacích dnech jsem se vydal trajektem na více turistické Bali. Učil jsem se zde surfovat. Po prvních pokusech jsem pochopil, proč ostatní surfaři chodí do vln v tričkách. Moje bradavky byly jak přebroušené šmirgl papírem. Jeden krásný den jsem se vydal na okraj místního vulkánu. Cestou jsem musel uplácet místního flojda, kterého turisti prostě živí a důvod k pokutování si kdykoliv dokáže vycucat ze svých špinavých prstů. Žáhu jsem si večer zchladil se skvělou českou kapelou Rybičky 48. Kluci na Bali tradičně tráví zimní měsíce. Zašli jsme do jejich oblíbeného místního baru na několik sklenek relativně bezpečného alkoholu a dobře se pobavili.
Další a poslední zemí na mé cestě byla Kambodža. Čas dovolil pouze rychlou návštěvu Sian Repu a blízkých úchvatných chrámů Angkor Watu. Země s historií potřísněnou krvavou vládou rudých khmérů je plná pouličních umělců a muzikantů, kterým chybí různé končetiny, nikoliv však přátelský úsměv a pozitivní duch.
Tak kam příští zimu? Kdo se přidá?
Jakub Jakubec