První koncert letošního turné Alexandrovců, kteří si pozvali pro zpestření orchestr 100 cikánských houslí, měl netradiční koncepci.
První adventní neděli se v pražských Holešovicích odehrály hned dva úvodní koncerty vánočního turné nejslavnějšího armádního souboru z Ruska – Alexandrovců. Před 15. hodinou, za doprovodu slunečních paprsků, se nejen obyvatelé Prahy všech generací sjeli k Tipsport areně, aby si vychutnali velkolepé hudebně taneční představení. Obrovská sportovní hala byla téměř zaplněná, na ploše byly způsobně vystavěné a zcela obsazené židličky, pódium pro velký počet hudebníků a tanečníků decentně zdobily pouze dva vánoční stromy po stranách.
Spustili bez minuty zpoždění. Přibližně čtyři desítky zpěváků sboru oděných v bělostných uniformách letectva nastoupily v dvojřad na vyvýšené pódium, pod nimi asi stejný počet hudebníků v khaki zeleni a vepředu tanečníci v průběhu střídající několikery krásné folklorní kostýmy.
Repertoár koncertu byl široký. Zazněly vánoční melodie, nesměly chybět lidovky jako Smugljanka či Kalinka v interpretaci jejího mistra Vadima Anayeva nebo instrumentální skladby s úžasnými tanečními čísly. Ta byla plná akrobacie, všudypřítomného kozáčka i párového tance. Jedině taneční složku totiž tvořily kromě mužů i ženy. Překvapením pro mě bylo zpracování populární písně Skyfall od britské zpěvačky Adele, ovšem v mužském podání. Pohled na uniformovaného hráče na bílou basovou kytaru mezi zbytkem vojenského orchestru působil dost bizarně.
Hostem první části programu byl nejprve Petr Kolář se svou písní Jednou nebe zavolá a poté také operní pěvkyně Eva Urbanová se skladbou pro soprán a velký mužský sbor od Vangelise. Po této hodinové části nastala přestávka, aby se mohlo podium připravit pro budapešťský symfonický orchestr 100 cikánských houslí. Tento početný soubor se třemi cimbály zahájil druhou část velmi energicky Chačaturjanovým Šavlovým tancem následovaným Brahmsovým Uherským tancem č. 1 i slavným Montiho Čardášem. Po několika dalších více či méně známých skladbách začali být diváci lehce nedočkaví svých Alexandrovců, jejichž sbor už nějakou dobu postával po stranách pódia. Někteří se nedočkali a odešli, jiní si zkoušeli jejich nástup přivolat pokřikem či pískotem. Až po celé hodině samostatného výstupu orchestru, za razantnějších projevů nevole ze stran publika, přistoupili na pódium také armádní hudebníci a zpěváci.
Po ohlášení jedinečného spojení dvou obrovských hudebních těles zazněl známý vojenský pochod, Oči čornyje a veselá Dorogoy dlinnoyu (známá také jako Those were the days). Ačkoliv vystoupení stálo za to, publikum bylo po předchozím dlouhém výstupu tak otrávené, že téměř zapomnělo tleskat. Posledním zpestřením byla oblíbená Kaťuša v podání zde jediné dětské účinkující členky souboru. Těsně před 18. hodinou byl konec.
Nevím, zda délka samostatného vystoupení byla plánovaná nebo se houslovým a cimbálovým mistrům pouze zalíbilo početné publikum, nicméně to zcela zbytečně narušilo atmosféru jinak velmi příjemného koncertu. Ať tak či onak, pro mě to byl v každém případě obohacující zážitek.
