Do Prahy přesně před dvěma týdny zavítali skotští Primal Scream, všem dokázali, že jsou v té nejlepší formě, a jali se pokračovat v zimním tour k jejich letošní studiovce More Light. O tom, jaká byla jejich zastávka v Berlíně, poslední na starém kontinentě před návratem zpátky na ostrovy, čtěte zde.
Primal Scream se rozhodli, že to v Berlíně rozbalí v klubu Bi Nuu, a dobře věděli proč. Lepší místo pro koncert Primal Scream aby člověk pohledal. Bi Nuu je malebný klub, který sídlí v srdci Kreuzbergu, bývalé nejpunkovější čtvrti vyhlášené po celé Evropě, nabitý lehkou dekadencí a pozitivní energií, jež je pro Primal tolik příznačná.
Na rozdíl od Prahy, Bratislavy a většiny metropolí, které v rámci tour letos na podzim kapela navštívila, Primal Scream v případě Berlína udělali hned na začátek drobnou změnu. Nevyužili totiž pro koncert v Berlíně žádný lokální support a místo toho do příchozích rvali už od začátku pečlivě vybrané a léty prověřené rock’n’rollové pecky, což se ukázalo být jako změna víc než příjemná. Všichni přišli na Primal Scream, kapelu, která má neotřesitelnou pozici v hudebním světě a srdci několika generací už celé dvě dekády, na nikoho jiného. Navíc to, že pro Primal Scream není žádný problém odehrát na jeden zátah více než dvouhodinový koncert, dokázali už v Praze.
Po zhruba hodinu patnáct dlouhém zpoždění oproti ohlášenému startu, během kterého se všichni stačili aklimatizovat, adekvátně nažhavit a umístit (vzhledem ke kapacitě klubu horko těžko), na pódium naběhl Bobby Gillespie a jeho parta. Sice od loňska ochuzená o maskota kapely, baskytaristu Maniho, který dal Primal Scream vale kvůli návratu zpět ke Stone Roses, ale stejně charismatická jako dřív.
Na první pohled se zdálo, že se bude všechno odvíjet stejně jako v Praze – stejné hadry, stejný setlist atd., ale přeci jenom bylo znát, že něco je v tom Berlíně jinak. Co, to se potvrdilo už během úvodních pár songů z novinky More Light, u singlu 2013 a Hit Void. Šlo o náladu, která byla v Bi Nuu od samého počátku přímo elektrizující, a v první řadě taky o kvalitu publika. Ačkoliv osazenstvo Lucerna Music Baru bylo v případě Primal Scream na pražské poměry mimořádně živé a vřelé, s tím, co se dělo v Berlíně (Praha promine), se to jednoduše nedá srovnávat. Už při třetí věci, která přišla na řadu (hitovce Jailbird), Bobby mohl s přehledem opustit stage a nechat to na lidech, kteří jednohlasem Jailbird odzpívali od začátku až do konce. Vliv na energii mezi kapelou a publikem to mělo pochopitelně přímo úměrný. Na pódiu stál najednou Bobby Gillespie takový, jakého ho Praha bohužel v Lucerně nezažila (možná až na posledních pár okamžiků po závěrečné děkovačce). Bobby usměvavý jako malé děcko, povídavý a evidentně vděčně dojatý, jeho klasický poker face rockové ikony to prostě neustál!
Další průběh koncertu se pak odvíjel v ryze přátelské atmosféře. Když po Jailbird následovala podmanivě přímočará Shoot Speed/Kill Light, která spolu s Accelerator a Culturecide přivedla do transu i odolnější jedince, byl čas, aby stejně jako v Praze přišel malý odpočinek. Klidnější part opět sestával z psychedelické River of Pain, okořeněné tentokrát Bobbyho partem na bicí, Walking with the Beast, Goodbye Johnny a zasněnou Autobahn 66. Krásný!
Bylo jasné, že další vlna náporu energie na sebe nenechá dlouho čekat. Začalo to sexy uvzdychanou Turn Each Other Inside Out a po ní už to neskončilo. Ještě daleko před Swastika Eyes se v Bi Nuu utvořil monster kotel, začaly stříkat slzy, pot a pivo, několik drobnějších děvčat si dokonce za Bobbyho aktivní podpory dopřálo crowd diving. V podobném duchu večer dospěl krátce před jedenáctou hodinou až k Rocks a nemilosrdný konec se rychle přibližoval.
Primal Scream víceméně formálně postrašilo publikum, když se na chvíli vzdálili do backstage, aby se po nesnesitelně dlouhé salvě tleskání, volání a jiných zvuků vrátili s poctivým přídavkem, který byl stejně jako v Praze především vzpomínkou na starou dobrou Screamadelicu. Notoricky známé Loaded, Movin On Up, Come Together a I’m Losing More Than I’ll Ever Have byly tečkou, kterou Primal Scream dav vyburcovali k poslednímu sborovému zpěvu, trsačce jako o život a kterou se s Berlínem rozloučili. Aby to loučení tolik nebolelo, ještě před odchodem Primal Scream z podia Bobby trpělivě podepsal (moji) desku, vlastnoručně poděkoval předním řadám, a taky se rozdávala trsátka se setlisty. Pak už ale definitivně nastal čas smířit se s tím, že je konec, a rozejít se vstřebávat zážitky do ulic Berlína s přáním, aby se Primal Scream zase co nejdřív rozjeli na turné.
Do konce roku jsou zatím ohlášeny čtyři další koncerty. Ti z vás, kdo jste Primal Scream zmeškali v Praze i jinde, nebo jich naopak nemáte dost, se s nimi můžete potkat ještě v prosinci. Jeden koncert se bude konat v Glasgow, další v Londýně a hned dva v Manchesteru. Vedle toho kapela aktuálně dokončuje videoklip k dalšímu singlu z desky More Light (Goodbye Johnny), který bude vypuštěn každým dnem. Vše podrobné najdete na facebookových stránkách Primal Scream.
