Už je tomu přes rok, co Lucie nahlásila comeback a lístky na jejich koncert 10. června byly vyprodány během dvou dnů. Natěšeným fanouškům tak rok zdobil lístek lednice, skříňky a nástěnky. Nakonec se všichni dočkali a dlouhé čekání se vyplatilo.
Hospody a restaurace kolem metra Českomoravská byly již po páté hodině odpolední plné, či zarezervované, takže pivko před koncertem lidé museli zdolat u stánků před O2 arénou. I přes úmorné vedro to nebyl fakt na škodu, protože před arénou stála pojízdná stage a v sedm večer na ni vtrhla banda pod názvem Doctor Victor. Jejich našlápnutý rock’n’roll byl velmi příjemným zkrácením hrozné fronty u vchodu.
Po vstupu do haly se rozeznělo hlášení, že show začíná za deset minut. Tato informace všechny trochu vyděsila a nahrnuli se na svá místa či do kotle. Lehce po čtvrt na devět O2 aréna zhasla a natěšení diváci přivítali na pódiu legendární kapelu Lucie. Již od prvních tónů bylo všem jasné, že Amerika bude tím úvodním songem. Zvuk byl doladěný do dokonalosti, jen první tři skladby mohly být více nahlas. To se však během následujících písní vyřešilo a zbytek večera byl čistý. Po Americe se Lucie pokusila roztančit vyprodanou arénu písní Pohyby, většina lidí si však raději natáčela pódiovou show, než aby si pořádně zapařila a zazpívala.
Hity se z reproduktorů na dav hrnuly pod neuvěřitelným tlakem a zazněly jak známé pecky z rádií, tak i méně známé skladby. Některé písně byly doplněny o malý zvučný orchestr, výborného pianistu, ale také o pěveckou ikonu Lenku Dusilovou. Ta vypomohla Lucii s písní Sen a lehce zamlklý dav se pomalu začal probouzet. Pomalejší písně v playlistu způsobily, že si mnoho lidí zpívalo pouze pro sebe a arénou tak nezněl mocný chorálový zpěv.
Zlom nastal, když se přibližně po hodině od startu akce z pódia začala linout všeobecně známá melodie, kterou má mnoho lidí spojenou s Vánocemi, Medvídek. Dav se rozezpíval natolik, že už byl slyšet i přes zpěv Davida Kollera a první sedící diváky to nenechalo v klidu a ze svých posedů vstali. Když se v závěru rozfoukaly po hale třpytky, nahrazující sněhové vločky, ze svých sedaček povstalo ještě mnohem více lidí. Následující skladba, Šrouby do hlavy, už nadzvedla téměř celou arénu a dav začal zpívat z plna hrdla. Na členech kapely bylo vidět, že konečně nastal moment, na který se celý rok těšili.
Fotogalerie z koncertu
Po těchto dvou megahitech zazněly nemenší pecky typu Zkamenělý dítě, Oheň, při kterém z pódia šlehaly velké plameny, a samozřejmě si Praha musela zazpívat i Panice. S blížícím se koncem akce pódiová show gradovala. Bicí, na které hrál David Koller, se v průběhu večera nadzvedávaly, ale při písni Krev a rock’n’roll se zvedly do velké výšky a pódiová konstrukce Kollera vyvezla až nad hlavy diváků v prvních řadách. Ohňové, vizuální, kouřové a světelné efekty jely na plné pecky a ani chvilka volna mezi přídavkem jim nemohla stačit k vychladnutí. Lucie přidala další skladby a opět zmizela z pódia, neuvěřitelný řev v O2 aréně vytáhl Lucii na stage znova a na rozlučku opět zahrála Ameriku, kde si v refrénu zazpívala a zamávala s davem pá pá. Po závěrečné písni byla celá hala na nohou a kapela si užívala zasloužený aplaus.
První ze tří pražských koncertů byl velice vydařený a fanoušci mají na co vzpomínat. Další návštěvníci, kteří jdou ve středu či ve čtvrtek se mají na co těšit. Za show, kterou Lucie během večera předvedla, by se nemusela stydět ani kapela světových rozměrů. Jediné, co mi během koncertu trochu chybělo, byl větší kontakt s publikem. Kollerovo „až mávnu rukou tak vy budete zpívat“ mne moc nenaplňovalo. To jsou však jen detaily, které koncertu rozhodně neubíraly na kvalitě. Zkrátka a dobře, comeback Lucie je vydařený a myslím, že nejsem jediný, kdo by si tuto show ještě jednou rád zopakoval.
