Na vědomí se dává, že mladí a talentovaní Nano Illusions, kteří již hezkou řádku let nenápadně čeří vody tuzemské pop music, završili jednu etapu své existence vydáním první studiové desky. Album se jmenuje Krajiny, stíny, je krásný na poslech i na pohled a teď míří k vám, respektive k pultům.
Deska se křtila tuto neděli, a to nikde jinde než za skly pražského Jazz Docku. S umístěním Nano Illusions nemohli mít šťastnější ruku. Prostředí klubu na břehu Vltavy dodává slavnostní rozměr každé události, tím spíše oslavě prvního přírůstku do diskografie. Pro kapelu to byl vůbec první křest v její historii a pojala jej pěkně decentně. Žádný bujarý večírek ani jiné výstřednosti, nic takového se nekonalo (i když kdo ví, co se odehrávalo po skončení za branami klubu). V Jazz Docku se na pár chvil protknuly kruhy těch nejbližších z okolí skupiny, jejích přátel a kamarádů, kteří všichni přišli podpořit svoji oblíbenou partu. Chybět samozřejmě nemohly ani ústřední postavy navazujícího tvůrčího týmu, které při procesu vyrábění Krajiny, stíny přiložily ruku k tomuhle veledílku. Dorazit bohužel nemohla autorka přebalu alba, Petra Žďárská (ještě jednou velké díky jí). Karel Štulo, který se postaral o mixování a mastering, pořád někam neposedně odbíhal, na nikoho se ale nezapomnělo.
Mezi všemi hosty slavnostního večera vynikla na postu zahřívače zpěvačka Patricie, kterou od dob studií konzervatoře pojí přátelství s frontwoman oslavenců, Martou Kloučkovou. Aby ženského elementu pro jeden večer nebylo příliš, nadějnou písničkářku doprovodil kytarista Jakub Juránek. Společně na úvod vysekli akustickou dvacetiminutovku, během které Patricie dala ochutnat ze svoji aktuální desky Iris a přihodila několik starších věcí z repertoáru. I bez květin a typického outfitu víly působila nesmírně křehce, byla milá a zahrála všem přítomným na romantickou notu.
Nano Illusions předstoupili před Jazz Dock zaplněný jejich věrnými krátce před jedenáctou hodinou, v klasické sestavě, Antonín Dlapa (kytara), Honza Aleš (klavír), Ondra Hauser (baskytara) a Marek Antoňů (bicí), se zpěvačkou Martou Kloučkovou v čele. Na první pohled stejná kapela, jakou ji znáte, jenom usměvavější a pyšnější než jindy. Jó, to jsou ty příznaky křestu… (obzvlášť viditelné především na Martě, která se úžasně nastrojila a moc jí to slušelo). Také aby pánové a dáma nebyli pyšní. Vymodlenou prvotinu čekala dlouhá cesta na svět. Nahrávala se na etapy ve studiích MHS a Faust Records a všichni zúčastnění na ní nechali spoustu práce, emocí, no zkrátka kus života. Snaha se ale vyplatila, protože výsledek rozhodně stojí za to.
Krásu krajin a stínů, do kterých vás debutová deska zavede, Nano Illusions při koncertu, který se ku příležitosti jejího křtu uskutečnil, náležitě demonstrovali. Samotný koncert byl takovou malou velkou retrospektivou kapely. Kromě ukázek z novinky zazněly skladby i z její rané a úplně nejranější tvorby. Písněmi jako Snů proud, Počítám, Chybí mi, nebo Bloudím tmou připomněli Nano Illusions svoji největší devizu – spojení neobyčejně silného hlasu zpěvačky Marty a muzikantského umění členů kapely. Každý nástroj má po létech společného hraní v ansámblu své přesně vymezené místo a díky muzikantské zručnosti všech hráčů, kteří jeden druhého výborně doplňují, si navzájem umožňují maximálně vyniknout.
Vzácný okamžik samotného křtění nadešel v závěrečné části večera a stejně jako celý zbytek programu proběhl v příjemném, ryze neformálním duchu. Po pár vzpomínacích a děkovných slovech pronesených z úst Marty a kmotra desky se přešlo k přípitku a vstříc životu bylo CDéčko vysláno hodem do publika (pozn. red.: gratulujeme šťastnému příjemci). To však zdaleka nebylo všechno, co na fanoušky čekalo. Následoval ještě krátký nášup písniček a třešnička na dortu v podobě premiéry nového videoklipu. Nano Illusions se pochlubili videjkem k písničce Modrou nocí, jehož autorem je mistr Dan Vondráček. Ten sám rovněž poctil Jazz Dock svojí účastí, aby video osobně uvedl a kapele poděkoval za příležitost k tak milé spolupráci.
Skladbě Modrou nocí se dostalo působivého ztvárnění, které předčilo očekávání nejen příchozích, ale i kapely. Jak konstatovala Marta, nikdo netušil, že výsledek bude natolik profesionální. Klip je narvaný emocemi, má krásnou kameru a díky zrychlenému tempu svou dramatičností místy připomíná styl filmových trailerů. Pokud jste křest desky Krajiny, stíny propásli, nesmutněte a udělejte si dodatečně radost alespoň jeho zhlédnutím. Nano Illusions jsou tady dál, budou další koncerty a časem snad určitě i další křty. Tahle parta o sobě dá ještě hodně vědět, tím si buďte jistí!
