Závěrečný den osmnáctého ročníku Bažant Pohody prozařovalo horké slunce a provázela jej dobrá nálada, která i přes vidinu blížícího se konce zůstala mnohým až do rána. V sobotu 12. července jsme mohli vidět Kelis, Mogwai, Trickyho, Suede či Disclosure. Byl to skvělý závěr a Pohoda bude v návštěvnících i díky němu rezonovat ještě dlouho.
Oproti pátku, kdy se slunce nad Trenčínem neukázalo takřka vůbec, ho bylo v sobotu všude plno. Někteří si to užívali a nechávali si na kůži dobrovolně vypalovat kusy oblečení, někteří se před ním schovávali kamkoliv to šlo. Sobotní odpoledne bylo opět ve znamení menších koncertů, diskuzí, zábavných aktivit, utrácení zbylých eur nebo popíjení teplého piva. Mnohé ani vedro neodradilo od nelenošení a chtěli si závěrečný den užít naplno, proto poskakovali na koncertech Walter Schnitzelsson, Preservation Hall Jazz Band či energických Sleigh Bells, v čele s neřízenou střelou, zpěvačkou Alexis Krauss.
V sedm se na Bažant stagi představila Kelis, americká neo-soul/r’n’b zpěvačka, v níž se snoubí sexappeal, velké charisma, tradice černošské muziky a v neposlední řadě i skvělý hlas. V modrých šatech, do kterých napasovala svou krásnou ženskou postavu, předvedla Pohodě, v čem tkví její síla. Popově laděné globální trháky jako Trick Me nebo Milkshake prolínaly skladby Jerk Ribs, Rumble či Breakfest z její nové desky Food, kterou vydala pod nezávislým labelem Ninja Tune. Kelis dokázala roztancovat hodně lidí, energie byla z pódia cítit i daleko od něj. V osm přebrala ženskou štafetu o několik desítek metrů dál Jana Kirschner.
Tame Impala vs. Kraftwerk 3D aneb co přinesl první den Pohody
Druhý den Pohody proběhl ve znamení skvělé elektroniky a Travis
Zároveň s Kirschner se v největším stanu odehrával koncert dvou Angličanů, kteří si říkají Mount Kimbie a hrají post-dubstep. Kromě mašinek, které umějí vytvářet elektronické tóny, se v rukou Kaie Campose a Doma Makera střídaly i další hudební nástroje, třeba elektrické kytary. Pánové zahráli publiku nejlepší kousky ze svých dvou dlouhohrajících desek a kromě faktu, že se koncert měl konat v jinou dobu, jim vše skvěle ladilo.
Mogwai vyprávěli příběhy
Mount Kimbie vystřídal ve stanu Tricky, jedna z nejrespektovanějších postav svého žánru posledních dvaceti let. V jednobarevném přítmí a bez zbytečných příkras odehrál polonahý Adrian Thaws spolu s doprovodnou vokalistkou dost nevýrazný set skladeb. Důkazem byli i lidé, z nichž velká část houfem přicházející byla po chvíli zase houfem odcházející. Možná se Tricky ani moc nesnažil zaujmout, vzhledem k tomu, že často tvrdí, že nedělá hudbu proto, aby se líbila masám, ale aby byl spokojený on. Kdoví.
Ještě před ním vystoupili na hlavním pódiu post-rockoví velikáni ze Skotska Mogwai. Pětice, jejíž instrumentální hudba mohla pro většinu návštěvníků být až příliš melancholická a temná, vyprávěla svými nástroji malé příběhy, které postupně gradovaly ve velké konce, a z mnoha těl v publiku vytvářela extatické postavičky, které byly součástmi těchto historek. Mogwai jsou králové toho, co dělají, avšak o tom, že se jejich set nehodil do hlavního vysílacího času, se nedá přít.
Brett Anderson je král pódií
Seude! Kapela, jež byla v devadesátých letech spolu s Blur či Pulp u zrodu britpopu a ovládala tehdejší ostrovní hitparády, přijela do Trenčína v rámci úspěšného comebacku s novou deskou Bloodports, která vyšla loni březnu po dlouhých jedenácti letech studiové odmlky. Suede představili vypilovaný setlist aneb průřez celou diskografií od první eponymní desky, přes zmíněnou Bloodports, až k nové skladbě z připravovaného alba. Největší kredit na dokonalosti celého vystoupení, které Suede odstartovali skladbou Introducing the Band, si odnáší šestačtyřicetiletý frontman Brett Anderson, jenž si celé obrovské pódium Bažant stage ukradl pro sebe (a i tak mu bylo malé). Létal ze strany na stranu, slézal dolů mezi diváky, točil mikrofónem, vybízel diváky ke zpěvu (ač dost marně), při chůzi předváděl neuvěřitelně ladné pohyby a odzpíval u toho všechny vysoké party jako zamlada. Zbytek kapely byl hodně v ústraní jakékoliv pozornosti, když ale máte s sebou na pódiu takový živel, nedivte se, že si vás nikdo nevšimne. Vystoupení v mnohém připomnělo koncert Pulp z roku 2011.
Po Suede se návštěvníci nacházeli před těžkým rozhodnutím – Goldfrapp vs. Disclosure. Kdo si vybral možnost B, určitě neprohloupil. Totiž, stejně jako jsou berlínští Moderat, kteří vystoupili v pátek, v současnosti horkým zbožím v oblasti IDM/minimal techna, jsou jím i bratři Guy (23) a Howard (20) Lawrencové z anglického města Surrey, tentokrát ale v oblasti tanečního house. Jejich debutová deska Settle z loňského května jim vynesla nominaci na Grammy, vyprodávají vše, kam přijedou, hrají na největších festivalech a to vlastně jen proto, že nedělají nic zas tak složitého. Prosté (avšak precizní) rytmy, ve kterých nenajdete pranic komplikovaného, i kdybyste se hodně snažili, v kombinaci se samplovanými vokály top hvězd, jako je Sam Smith, London Grammar nebo Jessie Ware, dobře fungují a dobře se na ně tancuje. Masivní oblíbenost Disclosure určitě není náhodná, nejedná se o žádný výmaz mozku a platí tu heslo, že méně je někdy více…
Letošní Bažant Pohoda kromě velké porce muziky, v jejímž rámci se objevilo několik hodně zvučných jmen, ať už z kategorie legend nebo ze škatulky hype, letos vsadila především na vyladěný doprovodný program a dobrou organizaci. V areálu se nikdo nestíhal nudit, a to ani tehdy, když nehrála muzika. Návštěvnost byla sice oproti minulému ročníku o něco nižší a počasí nevyšlo na jedničku, i tak mohou být organizátoři velmi spokojeni. K nejlepším vystupujícím, kteří se tu během tří festivalových dnů předvedli, patří skotští Travis, Australané Tame Impala, charismatický bluesman Seasick Steve a sobotní Suede s Andersonem v čele. Nezbývá než se začít těšit na to, co přinese příští ročník.
