V pražském klubu Cross se o víkendu odehrála každoroční punková akce Riot Over River – Společně proti rasismu. S pomocí více než třiceti kapel v čele s legendárními Stage Bottles se v duchu punku snaží vymezit proti nenávisti a poukazovat na témata lidských práv.
Jednalo se již o šestý ročník festivalu, který se soustředí na lidská práva a hodnoty, jaké jsou s punkem neodmyslitelně spojeny. Organizátoři chtějí, aby byla akce přístupná co nejvíce lidem, takže byl vstup na akci za dobrovolnou částku. Podobně tomu bylo s jídlem, o které se staralo sdružení Food Not Bombs, takže si veganský guláš nebo burger mohl každý návštěvník dovolit zdarma nebo za menší příspěvek. Kromě dostupnosti je ale pro festival podstatné od začátku jasně ukázat, jaké pozice zastává. Když se tedy na událost zatoulá někdo, kdo není s postoji punku a hardcoru obeznámen, hned při příchodu narazí třeba na cedulku s odmítnutím homofobie, sexismu a rasismu. Podobně nejde přehlédnout nápis “refugees welcome” u hlavní stage. Tohle pak samozřejmě doplňuje merch, nálepky, letáky apod.
Čtěte také: TIP REDAKCE: Nejočekávanější metalové koncerty příštích měsíců
Hudební část festivalu se odehrávala především na dvou pódiích. Odpoledne v uzavřených prostorech klubu proběhlo třeba působivé vystoupení kapely Láje, přičemž kdo snad pozapomněl na špunty do uší, instrumentální skladby jihlavské party mu rychle připomněly, že v Crossu je tahle vychytávka vcelku nutná. Venkovní a současně hlavní scénu si vzala v odpoledních hodinách na starost například kapela Jet8, která bavila diváky zajímavou a unikátní kombinací trumpet i saxofonu s tradičnějším hardcorem a se zřetelnými vlivy žánru ska.
Dostalo se i na pořádně zpocený grindcore kapely БУТS a svůj set si v době, kdy se prostory Crossu začínaly vyplňovat, střihla i dnes už legendární skupina Zeměžluč. Skladby jako Tancuj pogo! vybízely stále rostoucí hlouček pogujících diváků, i když někteří punkeři si očividně chtěli obecně vynahradit to, že se na loňském ročníku kvůli bezpečnosti logicky mosh pity téměř neodehrály. Odpolední shows na hlavním pódiu pak nepřekvapivě ovládla punk rocková kapela Houba. Ta má za sebou dvacet pět let od založení, na jejich vystoupení to však nebylo znát, naopak. Jejich energie vířila pod pódiem stále větší kotel a všechny ztracené existence si v něm nakonec poctivě vysloužili punkový party song Večírek.
Holešovický klub poskytuje skvělé možnosti pro všestrannou zábavu, a to i tu mimohudební. Návštěvníci si od muziky mohli odpočinout například při předčítání poezie, mohli se nechat tetovat a kdo si chtěl vyhradit delší chvíli, čekaly na něj přednášky. V rámci nich promluvila o svých aktivitách třeba skupina Animal Rebellion, která poukázala především na zničující vliv živočišného průmyslu na naši planetu. Problémy v soudním a policejním systému v souvislosti s násilím na ženách a rasismem zase vynesla na světlo přednáška od organizace Amnesty International a Iniciativa Hlavák poté seznámila s procesem pomoci uprchlíkům po propuštění z detenčních center, k čemuž se snaží stále hledat nové dobrovolníky. Festival čítal i velké množství stánků, a tak měli punkeři možnost koupit politické či historické knihy od nakladatelství Neklid, ochutnat výborné veganské dezerty od členů Soucitně, přispět na pomoc Afgáncům skrz svaz Priama akcia nebo koupit antifašistické oblečení.
Čtěte také: TIP REDAKCE: Ty nejlepší mladé kapely, které ženou grindcore kupředu
Program hlavní stage uzavíral v devět hodin vrchol akce v podobě frankfurtských Stage Bottles, kteří navázali na další německou partu Cyness. Stage Bottles splnili úkol headlinera nejen z hlediska hudební kvality, ale i tematičnosti celého festivalu. Antifašistická pětice v čele se skvělým zpěvákem i saxofonistou Olafem Rügerem si v průběhu koncertu rýpla jak do fašismu, tak kapitalismu, vyjádřila podporu mimo jiné ruským antifašistům a zdůraznila důležitost solidarity. Svým hudebním projevem brzy rozezpívala fanoušky u většiny svých tracků a pokud někoho mrzelo, že kotel byl první půlku trochu chladnější, cover song Young Untill I Die to rychle změnil. Tempo a vervu pak neztratilo publikum ani kapela až do úplného závěru a do proslulé skladby Sometimes Antisocial But Always Anti-Fascist.
Po headlinerovi se už atmosféra trochu změnila, zejména kvůli ukončení venkovního programu. Stage uvnitř Crossu, kde program pokračoval, nedokázala pojmout stovky nově příchozích fanoušků, kteří si přišli poslechnout hardcore punkovou Dezinfekci. Po nich následující Rabies už proto ani tolik diváků nepřitáhli. Zároveň byly první minuty zřejmě pro některé neposlouchače takhle extrémní kapely příliš intenzivní a docela významné zpoždění programu taky nepomohlo. Ve večerních hodinách se otevřela i dolní část Crossu s DJ sety, nicméně mnoho punkerů se na techno nenechalo utáhnout. A nakonec se návštěvníkům nevyhnula ani nějaká ta zranění v podobě vyvrtnutých kotníků.
Recenze: Wolves in the Throne Room do studia opět přinesli kus washingtonských lesů
Bezpochyby však takové problémy nezkazily výsledný dojem. A i přes nějaké další maličkosti, jako může být třeba výpadek jedné z přednášek, si organizátoři Mad Duck booking a Vegan Burger Days rozhodně zaslouží respekt za to, že dokáží dát dohromady festival takového rázu, který funguje skrz dobrovolné vstupné a pojme přes tisíc návštěvníků. A co víc, který je svými hodnotami v současné době opravdu zásadní. Mělo by být sice samozřejmé, že (nejen) punková hudba není místem pro rasisty a fašisty, právě takovéto akce ale vyjadřují tuto samozřejmost jasně a zřetelně. A Česko by nepochybně takových událostí potřebovalo víc.
