Frank Fišer: Dřív mi šlo o nasrané texty, teď píšu osobní reflexe. Je mi to bližší, než abych zpíval o nějakých scifárnách

Frank Fišer (Horrible Creatures) - RfP 2019 | Foto: Kateřina Postránecká, MonsterMusic

Tuzemská skupina Horrible Creatures odehrála na letošním Rock for People jeden z nejtvrdších setů festivalu. S frontmanem Frankem Fišerem jsme si potom promluvili o tvorbě kapely, pohledu na hudební scénu nebo koncertu se Soulfly. 

Spousta našich čtenářů jistě ještě není seznámena s tvou kapelou, možná dokonce ani s tímto žánrem obecně. Mohl bys nám krátce představit Horrible Creatures?

Jsme thrash-deathový kvartet. To je to hlavní, co se týče žánrového rozdělení. A pokud bych to rozvedl pro širší veřejnost, tak jsme něco, co kombinuje prvky takových velikánů, jako jsou Slayer, Pantera a Cannibal Corpse. To jsou takové tři hlavní stavební pilíře. Neznamená to však, že je vykrádáme, ale necháváme se jimi inspirovat a samozřejmě do toho vkládáme mnoho svého. Jsou to tři kapely, které zná spousta lidí a myslím, že jim to může dát dobrou představu o naší muzice.

Čtěte také: Překvapení i zklamaní na Rock for People 2019: Co se podařilo na výbornou a co nevyšlo podle představ?

Věděli jste od samého začátku, že půjdete tímto směrem, nebo to spíš vyplynulo z kreativního procesu?

Věděli jsme to od začátku. Sešli jsme se totiž v době, kdy jsme všichni končili v různých kapelách, ve kterých už nás nebavilo dělat něco, co jsme sami nechtěli. Dali jsme si jednu zkoušku a věděli jsme, že chceme hrát a pilovat právě tento žánr. Takže ano, bylo to dané od začátku.

Když už jsi zmiňoval ty velké kapely, jedním z vašich milníků bylo to, že jste hráli v Roxy před Soulfly. Jaký byl pocit, zahrát si s takovými legendami?

Ani nešlo tolik o to, že jsme hráli se Soulfly. Je sice super, že můžeš napsat něco takového na papír a posílat to promotérům, ale reálně se s nimi vlastně ani nepotkáš. Max Cavalera je stejně furt obehnaný ochrankou, když už teda vyjde ven, a to se stane jen, když jde na pódium. Do té doby je zalezlý v autobuse s rodinou a na zbytek sere. Je teda obklopený mladýma klukama, co se s náma normálně bavili a pili pivka, takže to bylo super. Hlavně bylo ale skvělý, že to byl konečně koncert jako takový. Hraješ totiž spoustu akcí, ale vedle toho pak hraješ koncerty. Tohle byl koncert jak se patří, dnes na rokáči to byl taky koncert.

Poznáš to tak, že si všechno sedne, lidi se baví, my se bavíme, produkce je skvělá, organizace je skvělá a prostě všechno sedí tak, jak má. Díky tomu bylo to Roxy absolutně nejlepší. Na to konto si nás začalo všímat víc lidí a novinářů, protože nás tam vidělo. Takže přínos to rozhodně mělo a vzpomínáme na to rádi. Občas nám ale přijde, že se vlastně všechno kolem nás aktuálně lepí na ty Soulfly, ale nedivím se tomu.

Fotoreport: Rock for People 2019 ve znamení In Flames, Nova Twins nebo Bad Omens

Je to prostě teď něco, s čím si vás lidi spojí.

Přesně tak, ale rozhodně si myslím, že sami máme na to, abychom hráli takové velké koncerty. I ten dnešní na Rock for People byl skvělý, protože je to multižánrový festival a lidi tu primárně náš žánr ani neposlouchají. Nakonec se jich ale spousta přišla vyřádit, bavilo je to a myslím, že je to indikátor toho, že to má smysl a jde to s náma nahoru.

Hráli jste taky několikrát v Německu, jaký vnímáš rozdíl mezi thrash metalovou scénou tam a tady v Česku?

Tady funguje nějaká thrash metalová scéna a my do ní úplně nezapadáme, protože tady jsou kapely 1000 Bombs, Bajonet, Exorcizphobia, Laid to Waste apod., což jsou takový nejprofláklejší kapely v našem undergroundu. Pokud se budeme bavit o mainstreamu, tak jsou to Debustrol. My se s nimi neumíme ztotožnit, protože do toho mícháme death metal a trošku i modernu.

V Německu je právě víc kapel, co dělají hudbu tak, jako my. Ale to i obecně po Evropě, jako například v Dánsku – kapela HateSphere. Ti fakt dělají to, co my. Když jsem je viděl hrát, tak jsem fakt říkal, že bychom si sedli na koncertech. Nebudu ale tvrdit, že nějak více vidím do scény v Německu. Poslouchám tam zase trochu jiný kapely, takže na to asi neumím až tak úplně odpovědět.

Tak trochu se ptám i proto, že u nás je ta scéna mnohem menší. Zajímá mě, jestli si myslíš, že se tím dá v Česku uživit.

Ono je spíš otázka, jestli se dá u nás vůbec uživit metalovou hudbou. Já se snažím přesahovat svůj okruh, snažím se bavit s popovými umělci, snažím se bavit rappery a jde vidět, že u nás je dost složité obecně se uživit hudbou. Tady je ten stavební kámen pro kulturu dost zvláštní, protože největší úspěch mají takové ty “pivo a párek” rock’n’rollové kapely jako Kabát, Dymytry, Škwor a podobné kraviny.

A pak když vydáš něco nového, tak už si neseš to břímě, že si o tobě i ze zahraničí myslí, že do toho šuplíku patříš taky. Já doufám, že se muzikou jednou živit budeme, ale nemůžeme to brát ve smyslu, že budeme velká česká kapela. Musíme být velká evropská kapela, když už. A vím, že to jde, ale je to sakra moc práce a je to hrozně těžké. Momentálně spolu ale aktivně hrajeme čtyři – pět let a myslím si, že jsme tam, kde spousta kapel není ani po deseti letech. Takže ano, dá se tím uživit, ale musím to hnát do těch evropských mezí.

Jako to prostě vzali Skywalker v hardcoru…

Přesně tak! Ať mám na Skywalker názor jakýkoliv, tak jim musím nechat, že to je opravdu vydřená kapela, která se snaží. A koho jiného u nás bookuje Avocado booking? Největší bookingovka a Skywalker tam jsou, takže jde vidět, že to jde. Pak to vidíš i na Modern Day Babylon nebo třeba už i John Wolfhooker vystrkují růžky. Takže kapely, které potenciál mají, tady jsou, ale nejsou tady lidi, které by je k tomu dovedli.

Jako Horrible Creatures jste byli pohromadě pět let, než jste měli první show. Co vás postrčilo k tomu, že jste do toho konečně šli? Byl tam nějaký zásadní impuls, nebo to bylo takové to „už bychom teda mohli“?

Spíš jakože už bychom teda mohli fakt začít. Trénovali jsme dlouho, protože jsme nechtěli nic podcenit. Trénovali jsme performance, choreografii a podobné pičoviny prostě. Pak se nám naskytl první koncert, bylo to tehdy u nás doma ve Varech, tak jsme si řekli, že se konečně představíme lidem. Bylo to, jak říkáš, už bychom teda mohli, natrénované to máme, tak jdem do toho! Akorát je dost jiné trénovat to ve zkušebně a hrát pak opravdu naživo, kdy funguje spousta jiných faktorů. Ale povedlo se nám to, lidi tehdy reagovali dobře, a tak už šlo jen o to, abychom se hnali pořád výš. Myslím si, že teď máme skvělou formu, ale bůh ví, kde budeme za pět let.

Jakým způsobem skládáš texty? Vzniká první hudba a ty je pak dodáváš?

První vzniká hudba a občas se i stane, že na mě vypadne nějaký text rovnou ve zkušebně, to když přijde nějaký nápad a zafunguje určitá chemie. Většinou se ale nahraje hudba, teda nahrajeme si dost strohé demo, což dělá většinou náš kytarista, já to na sebe nechám chvíli působit a na to konto složím text. Ty texty se pak hodně odvíjí od toho, v jakém rozpoložení se zrovna nacházím.

U prvních textů v rámci Depressive Hunt EP jsem se třeba ničím nenechával ovlivňovat. Chtěl jsem, aby to bylo nasrané a aby tam byly takové věci, které mi už zpětně přijdou i trochu klišé – jako politika, jak se k sobě lidi chovají apod. Přímo Depressive Hunt je písnička o tom, jak mi přijde šílené, že pořád přežívají náckové. Na albu Pitfall už byly vyloženě určité osobní reflexe. V tom chci pokračovat i dál, protože mi to přijde jako to největší temno, které ze sebe dokážu dostat. A je mi to furt bližší, než abych zpíval o nějakých scifárnách a podobně.

Co můžeme v blízké době čekat od Horrible Creatures?

Chystáme se zavřít do studia a nahrát nový materiál. Počítám, že to budem vydávat na začátku příštího roku. Chtěli bychom k tomu i křest, protože jsme zatím žádnou desku nekřtili, tak bychom to teď chtěli zorganizovat jako velkou akci nejen o nás, ale i o jiných kapelách. Bude to na super místě, ale jediné, co zatím můžu prozradit, je to, že to bude v Praze.

Brzy budeme vydávat klip, což bude živák z naší zastávky ve Voletinách na Monster of Metal and Hardcore. Ten by měl vyjít asi do měsíce a bude to na jeden song z alba Pitfall, takže bychom tím chtěli tuhle kapitolu uzavřít. Teď ještě budou nějaké festivaly, máme jich sice letos míň, ale zato si myslím, že jsou velmi kvalitní. No a pak se zavřem a budem makat na nových věcech a promýšlet, co bude dál.


Napište komentář

Václav Pilka
O Václav Pilka 176 Článků
Jsem student kreativního psaní v Praze a hudba je pro mě obrovská část života. Protože ale nikde nehraju, tak o ní alespoň píšu. Žánrově se skoro vůbec nevymezuju, takže mám rád třeba Enter Shikari, Architects, Blink-182, Brand New, Yung Leana nebo The 1975. Vedu mimo jiné i blog o méně znamých kapelách justlisten.cz