Daniela, Paulina a Alejandra Villarrealovy jsou sesterské rockové trio z mexického Monterrey. Pod názvem The Warning si loni připsaly na konto již třetí studiové album a letos se vůbec poprvé představily i na českém pódiu, konkrétně na festivalu Rock for People. A právě tam jsme s nimi při rozhovoru probrali jejich cestu na světová podia, překvapení na evropském turné i to, jak tři sestry zvládají společně fungovat a sbírat úspěch za úspěchem.
Koncert na Rock for People byl Vaším vůbec prvním v ČR, zároveň jste ho absolvovaly v rámci Vašeho úplně prvního evropského turné. Co na Evropu říkáte?
Paulina: Je to dobrodružství! Nikdy jsme tu nehrály, každou chvíli narazíme na něco nového nebo se něco přiučíme, poznáváme nové kultury, různá publika… a to vše skrze hudbu.
Navštívily jste někdy předtím starý kontinent? Překvapilo Vás něco, třeba navzdory očekáváním?
Daniela: Jednou jsme byly ve Španělsku, ehm, to je celá naše zkušenost s Evropou. (smích) Spousta věcí je tu pro nás nová – jazyk, počasí… A všechno tu zavírá hrozně brzy!
Paulina: Přesně tak! Dokonce i McDonald’s tu zavírá snad už v šest večer, nemáme se po koncertě kde najíst! Ale ne, obecně jsme se samozřejmě obrovsky těšily, ale spíše se necháváme překvapit, než abychom měly konkrétní očekávání. A Evropa nás překvapila velmi příjemně – všichni jsou obrovsky milí, energičtí, je to skvělý zážitek.
Váš koncert na Rock for People, ale i Vaše studiovky obecně ve mně vyvolávají především jeden dojem – jsou dost výbušné. Je to něco, o co se snažíte, nebo to přichází samo?
Paulina: To mě těší! Myslím, že to přichází samo, i když je i naším cílem, když hrajeme, pořádně rozhýbat publikum, dodat mu energii. „Výbušné“ bereme všemi deseti, je to pro nás skvělý kompliment.
Daniela: Zároveň tím, že nás tady ještě lidi pořádně neznají a hrajeme spíše dřívější sety, je přímo naší úlohou lidi probudit a rozehřát je na zbytek dne. Bereme to vážně!
Začínaly jste jako kapela nahrávající covery slavných skladeb na sociální sítě. Uběhlo pár let a hrajete před obrovskými publiky a děláte předkapely jménům jako Guns N’ Roses nebo Muse. Jak taková proměna nastane?
Daniela: Když to podáš takhle, docela to člověka praští. (smích) Ale byl to proces.
Paulina: Hrajeme už deset let. Byl to proces, spousta tvrdé práce, lekcí a příležitostí, které se nám naskytly. A být teď na tour s kapelami, které jsme předtím coverovaly, je úplně šílené, ale zároveň k tomu přistupujeme s obrovskou pokorou. Přesně o tom jsme snily, a že právě to teď děláme je pořád neuvěřitelné.
Pocházíte z mexického Monterrey. Jak kapele podaří vyrůst z tamní hudební scény a oslovit nejen fanoušky v Mexiku, ale prakticky po celém světě?
Paulina: Složitě se to posuzuje. Nutno ale říct, že v Mexiku máme opravdu energickou základnu rockových fanoušků, lidé tam rock milují a je po něm velká poptávka, i když se tamní hudební průmysl soustředí spíše na jiné žánry, například reggaeton. Ale asi to spočívá zkrátka v tom hrát co nejvíce a udělat si jméno. I když je to pro nás trochu zvláštní – začaly jsme covery na sociálních sítích, už zpočátku jsme tak měly globální dosah a fanouškovskou základnu v Mexiku jsme si tedy budovaly paralelně s tím.
Loni jste vydaly studiové album Error. Zastavil bych se rovnou u jeho názvu – v čem spočívá? Na jakou chybu odkazuje?
Paulina: Error je album, jehož koncept se zabývá vadami lidstva, chybami v kódu lidských bytostí. Zároveň to slovo funguje stejně ve španělštině i angličtině, takže máme skvělý dvojjazyčný název!
ČTĚTE TAKÉ: UPSAHL: Většinu songů začínám psát s basou, táta mi spolupráci s Mikem Shinodou ani nechtěl věřit
V kapele fungujete jako trojice sester. Jak se v takovém složení dokážete na něčem dohodnout, zvláště na tak velké věci, jako je vymyslet, zorganizovat a nakonec vydat celé album, jako je třeba Error? Dokážu si představit, že to místy asi nebude jednoduché, nebo se mýlím?
Daniela: Odpovědí je tvrdá demokracie! (smích)
Paulina: Je to hodně o tom dát své ego stranou a vědět, že nám všem jde o to samé – o vydání dobrého alba, natočení dobrého songu. A tím, že se jako sestry známe tak dobře, se nedržíme nutně zkrátka a dokážeme říct, co si myslíme. S tím, že nikdy nejde o osobní útok jedné proti druhé, ale jen o vyjádření toho, že někdo má lepší a někdo horší nápad.
Daniela: Zároveň jsme tak jako kapela v podstatě vyrůstaly, snad už od doby, co nám bylo osm, takže jsme měly spoustu času si na ten proces zvyknout. I když to samozřejmě někdy není jednoduché a hádky vznikají, ale vždy se přes to zvládneme dostat.
Když se vrátím ke zmíněnému dvojjazyčnému názvu loňského alba, přivádí mě to k jedné věci. V roce 2019 jste vydaly skladbu Narcisista, která je celá ve španělštině a byla vydaná pouze jako singl, nikdy nebyla součástí žádného alba. Jaký se za ní skrývá příběh?
Paulina: Song Narcisista jsme napsaly hodně spontánně. Zkrátka se nám najednou stalo, že jsme udělaly skladbu ve španělštině. Zároveň se na nás tou dobou často obraceli fanoušci, proč nemáme nic ve španělštině, vždyť jsme přeci z Mexika, zda se nám náš mateřský jazyk snad nelíbí? Ale přišlo to přirozeně. Potom jsme si řekly, že to vydáme jako singl a uvidíme, zda to zařadíme i na album. Uběhlo ale několik let a při nahrávání desky Error jsme se nakonec rozhodly na ni tu skladbu nezařadit. Zároveň to pro nás byl obrovský první krok z hlediska psaní ve španělštině. I proto se nám to více líbilo jako vlastní jedinečný singl, jako svá vlastní entita.
Jaký rozdíl pro Vás vlastně znamená napsat skladbu ve španělštině a napsat skladbu v angličtině?
Paulina: V angličtině je to mnohem snazší. Španělština je na psaní písní hodně komplikovaná, když člověk nechce, aby ten daný text zněl lacině. Ale když se podaří udeřit hřebík na hlavičku, je to úplně něco jiného. Musím říct, že moje nejoblíbenější skladby jsou zpívané španělsky, je to úžasný jazyk, ale my se v něm psát teprve učíme. A baví nás to!
Ovlivňuje Vás tedy nějak mexická, respektive španělsky zpívaná rocková scéna? Nebo Vás inspirují hlavně velká světová jména jako třeba již zmínění Guns N’ Roses?
Paulina: Myslím, že vše, co posloucháme, nás nějak ovlivňuje, jde přitom o spoustu hudebních žánrů. Co se španělsky zpívaného rocku týče, je spousta skvělých argentinských, kolumbijských i mexických kapel. V tomhle smyslu nás hodně ovlivňuje třeba skvělá argentinská kapela Eruca Sativa, se kterou jsme byly na turné před několika lety a stali se z nás dobří přátelé. Mají super texty, jsou to skvělí lidé. A obecně vyrůstat v Mexiku a mít okolo sebe tamní scénu člověka obrovsky ovlivní, je to součastí naší kultury a DNA.
Metallica si v roce 2021 pozvala různé interprety, aby přispěli do projektu The Metallica Blacklist oslavujícího 30 let od vydání ikonického „černého alba“. Mezi nimi jste se objevily i Vy, a to s Vaší vlastní verzí legendární skladby Enter Sandman. Jak se to celé dalo dohromady? Zazvonil Vám jednoho dne telefon a na druhé straně byl James Hetfield?
Daniela: Kéž by! (smích)
Paulina: Takové novinky chodí nejdříve managementu, až od něj jsme se dozvěděly o pozvánce na The Metallica Blacklist. Zároveň šlo původně o návrh od zpěvačky Alessie Cary, kterou si Metallica na projekt pozvala a s níž jsme Enter Sandman daly dohromady. Se samotnou Alessií máme hodně blízký vztah, obrovsky nám v kariéře pomohla. Měly jsme potom týden na to co celé nahrát, zmixovat, zmasterovat, Alessia byla zároveň v Kanadě, takže jsme pracovaly vzdáleně, byl to šílený proces. Ale vždy, když to hrajeme, mám z toho obrovskou radost. Přitom jsme se nejdříve bály na něm cokoli měnit. Metallica ale dala jasně najevo, že nechce jen klasický cover, ale naší vlastní verzi. Daly jsme tak dohromady něco z Metallicy, něco od Alessie a něco od nás a tak to nakonec vzniklo.
Proč padla volba právě na skladbu Enter Sandman?
Paulina: Když jsme před lety nahrávaly covery, mezi nimi byl právě i Enter Sandman. Ten se stal virálním, posbíral několik desítek milionů přehrání a obrovsky nás odpíchl. Díky němu jsme se dostaly i do The Ellen Show, v podstatě začal celou naši kariéru. A když přišla možnost spolupracovat na albu s Metallicou, bylo to jasné.
Máte v plánu nějaké další kolaborace? Nebo obecně – co teď připravujete?
Paulina: Uvidíme, v posledních měsících jsme se seznámily se spoustou nových lidí, udělaly si nové přátele. Doufáme, že z toho něco bude!
